ŠKOLSTVÍ: Přes počítač se prvňák číst a psát nenaučí

Česko aktuálně rozděluje otázka, jestli pustit prvňáčky do škol. Děti jsou totiž nezřídka superpřenašeči koronaviru, zároveň ale potřebují osobní asistenci. Jak ale ukazují tchajwanské zkušenosti, je nutné hledat kompromis

Z aktuálních opatření omezujících šíření koronaviru není nadšený asi nikdo, protože už trvají opravdu dlouho. Obrovsky trpí hlavně kultura, turismus, restaurační byznys i další služby. A také prvňáci na základních školách, kteří jsou nuceni učit se psát a číst jen přes počítač. Ten ale neumí zcela ovládat a každá chybová hláška je vyděsí, protože si ji ještě ani neumí přečíst. Chtít poslat děti zpět do škol je tak kompromis, který není ideální, ale je to boj, kdy hledáte menší zlo.

Jsem dalek toho říkat, že pokud to neuděláme, tak nám kvůli tomu vyroste zcela zničená generace, negativa distančního vzdělávání ale zrovna u nich opravdu převažují nad všemi potenciálními riziky, o nichž už nyní víme, a z mého pohledu se dá zajistit jejich maximální omezení. Ať už třeba rozdělením tříd do více učeben, testováním učitelů, používáním štítů a striktním dohlížením na dodržování pravidla 3R (ruce-roušky-rozestupy). Děti by pak neměly preventivně přijít do kontaktu s lidmi z ohrožených skupin.

I já se bojím, že s obnovením výuky se opět zvedne počet nakažených a hlavně lidí v nemocnicích vyžadujících urgentní pomoc, a chci se dočkat konečného zrušení opatření bez nutnosti neustálého prodlužování. Děti jsou často bezpříznakoví superpřenašeči koronaviru. Proto ale chci, aby bylo obnovení výuky spojeno s komplexním přístupem vlády k boji proti koronaviru. Každý den se musí měřit teplota ve školách, neposílat děti do školy s příznaky viru a v případě podezření testovat, testovat a testovat.

Děti musí doma čelit spoustě zbytečných problémů navíc

Vždy byla velká řada rodičů, kteří výuce dětí nevěnovali dostatečnou pozornost, konkrétně u těch žáků prvních tříd ale může být problém i v tom, že látku rodiče jednoduše vysvětlit neumějí. Ne proto, že by byla těžká, ale protože přístup k takto malým dětem je hodně specifický, vyžaduje obrovskou míru trpělivosti, kreativity, důslednosti a zodpovědnosti, jakou opravdu nemá každý. Jsou tedy i poměrně logické objevující se zprávy, jak se zvedlo násilí vůči dětem v rodinách.

Aktuální distanční výuka je i něco jiného než klasické domácí vzdělávání. Rodiče teď dětem spíš jen pomáhají, v rámci možností je doučují, ale odpovědnost pořád nechávají na škole. Takže se na hodiny nepřipravují, „nežijí“ výukou a další látkou, nepřistupují ke všemu systematicky. Jen se přežívá. Přidejte k tomu ještě, že spousta rodin je ve stresu kvůli omezeným příjmům, vyžití, ztrátě zaměstnání a dalším omezením, kdy i toto na děti samozřejmě těžce dopadá a nezřídka jsou děti pro rodiče hromosvody pro frustraci, ač většinou samozřejmě nezáměrně.

Jsem proto pro obnovení výuky v prvních třídách. A ve druhých také, protože druháci už žijí v tom nouzovém režimu kvůli zavření škol i na jaře příliš dlouho na to, aby vše „snadno dohnali“. K prezenční výuce se musí vrátit už co nejdříve, kdy je tristní, že na tuto variantu není stále vše připravené tak, jak by ze strany vlády a ministerstva školství mělo být. Trpí tak ti, co se vůbec ničím neprovinili.

Když se prvňáčci učí psát, pozoruje mj. učitel to, jestli správně drží tužku, což přes počítač příliš nejde. (ilustrační - pixabay)

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu