ŠKOLSTVÍ: Předvolební heslo

Minulý režim komunikoval s občany především pomocí hesel. Soudruzi se bez nich nemohli při žádné příležitosti obejít. Strkali nám je na všech shromážděních. Vykřikovali je v rádiu i televizi. Hesla nescházela ani v řeznictví, kde však chybělo maso. Z hesel se dalo odvodit, třeba že pod vedením KSČ se budeme mít brzy dobře. Nebo že se Sovětským svazem máme propachtovanou společnou budoucnost na věky věků (amen). A že zemědělci musí přidat v tempu při sklizni. Dokonce šli tak daleko, že v předvečer Prvního máje vyhlásili a v Rudém právu zveřejnili hesla, která se smí či musejí v májovém procesí vykřikovat. A když blahé paměti řidič Bereza vystrčil v Olomouci heslo jiné, byl zatčen.

Vyjádřit mnoho málo slovy je skoro umění. Proto i v současné době nám není odepírán zážitek přijmout heslo a na základě jeho myšlenky vhodit lístek do volební škatule.

Před nadcházejícími volbami, na mne zatím nejvíce zapůsobilo:

„Zjednodušme to! Dobrý učitel si zaslouží dobrý plat.“ Toto heslové moudro si zvolila ODS. I s usmívajícím se předsedou Fialou. Myslím si, stále stejná kalamajka. A když kampaň odezní, zase nic.

Každým pohledem na tabuli s tímto heslem se mi to v hlavě komplikuje. Hned po prvním přečtení jsem znejistil. Nevím, zda výrok mám podle formální logiky posuzovat jako implikaci či ekvivalenci. Kdybych se přiklonil k implikaci (Jestliže jde o dobrého kantora ...), musel bych připustit, že vysoký plat může dostat i kantor špatný. Spíše to zde bude asi ekvivalence. S pravdivostní tabulkou 1, 0, 0, 1, vyjadřující, že špatný kantor by měl pobírat plat nízký.

Je-li tomu tak, měly by být stanovené hranice platu. Ve školství sice panuje nechuť stanovovat si nějaké limity, přesto si dovoluji navrhnout na jedné straně minimální mzdu a na straně druhé sedmdesát tisíc. Posuďme. Zaslouží si profesorka češtiny na gymnáziu větší plat než minimální mzdu, když při opravách předepsaných písemných prací přehlíží hrubé chyby, protože sama nezná gramatiku? A fyzikářka za celý školní rok nepředvede jediný školní experiment? A to je sice pro zachování sbírek dobré. Protože, když náhodou se předepsané experimenty rozhodne uskutečnit, zůstanou po ní devastované pomůcky. Tělocvikář vyučuje tělocvik tak, že v tělocvičně hodí balón dětem, ať se samy zabaví, a ulehne na žíněnky a vyspává včerejší opici. Opakovaně. Nebo, angličtinářka uteče před návštěvou ze zahraničí, aby, proboha, někdo po ní nežádal, aby tlumočila.

Na druhé straně. Češtinářka, která se dovede s dětmi vznášet na kouzlech českých spisů, její studenti čtou jako o závod a navíc se svou učitelkou prožívají hezké chvilky s činností dramatického kroužku. A k tomu spravuje paní učitelka školní knihovnu. Také matematik, který vede studenty tak, že se zúčastňují olympiády a vyhrávají ji. Sám pro olympiádu úlohy sestavuje. A diví se, že někteří kolegové vyučují tak, že matematiku dětem nadosmrti dovedou zprotivit. Anebo tělocvikářka nadchne pro sport tak, že její svěřenci vyhrávají soutěže. A ještě po odpoledních v rytmu aerobiku poskakuje v tělocvičně se slečnami, a třeba i s jejich matkami, aby jim neztěžkly zadnice příliš.

Protože nespravedlivým platem se způsobí velmi mnoho křivd, bude naplnění hesla velmi, velmi těžké. Už volba kriteria, podle kterého bude učitel hodnocen, je velmi problematická. Vzdělávací programy jsou tak neurčité, že snad ani kriteriem nemohou být. Pro usnadnění hodnocení se kdysi sestavovalo základní učivo, i jako kriterium úrovně škol. Od toho se upustilo. A tak zjišťujeme, že absolvent technické školy nedovede převést metry na centimetry. Nebo, zkoušený u maturity nerozpozná text angličtiny od textu psaného německy, když je mu omylem podstrčen. Také mi vrtá hlavou, jak se bude hodnotit píle učitele vyjádřená iniciativním vyplňováním dotazníků a hlášení, zejména těch nesmyslných. A to vše je ve školství umocněno zpětnou vazbou, která netrvá hodiny ani dny, jako v jiných provozech, ale několik let.

Druhá závažná věc pro hodnocení: Kdo bude učitele hodnotit? Ředitel? Jistě. Ale s rizikem, že hodnocení bude zahrnovat i servilitu vůči jeho osobě. Kdo ředitele nebo třeba i jeho milenku ve sboru bude kritizovat, ani si nevrzne. Jeho plat bude tlumen. Navíc, ředitel má zpravidla svoji odbornost a z podstaty věci hodnotit všechny učitele mu bude činit potíže. Inspekce? Už jsem zde popsal vstup novodobých inspektorů do škol. Žádat od nich, aby posoudili naplňování vzdělávacího programu učitelem bezprostředně a v krátké době je pro mne nepředstavitelné. Učitel, který se stane inspektorem, který se tak připojí k inspekční smečce, projde náhlou změnou. Jako by se z jeho hlavy vypařila veškerá didaktika a usídlily se v ní paragrafy. Protože co dovedou inspektoři dobře, to je mávání předpisy, i těmi, co jsou i na první pohled pitomé. Proto ani od nich neočekávejme, že dovedou pedagogický proces ohodnotit objektivněji. Vylučme ze seznamu hodnotitelů i zástupce zřizovatele. Jsou to politické figury, a protože mnohdy toho mnoho neodučili, jsou pro hodnocení vzdělávacího procesu diletanty. V moderním vzdělávacím proudu máme k dispozici ještě školské rady. Ty ze zákona tvoří část nepedagogů. Vždy srovnávám, kdyby takováto rada byla ze zákona ustavena v jiném oboru lidské činnosti, třeba na zdejší první chirurgické klinice, a měla za úkol hodnotit třeba operátora a jeho postupy při chirurgickém zákroku. Nemyslitelné. Jeden trotl dokonce navrhuje, aby kantora bezprostředně hodnotili žáci. Říkám ano, ale asi tak po dvaceti létech.

A tak bude asi opět nejlépe, když dostanou přidáno všichni stejně, jak rozhodla ministryně s copem, drdolem či volně rozevlátými vlasy. A přilepší si tak i tělocvikář, který učí děti chlastat při zimním lyžařském kurzu. A kandidáti moci se hesly mohou dále předhánět v získávání svých příznivců.

Možná, že by nebylo od věci, kdyby se na některé vysoké škole, kde se rodí političtí komentátoři, jejichž cílem je, aby občan si nemohl myslet, co chce, vytvořit obor pro formování hesel a jejich informační obsah. Ustavit pro tvorbu a jejich užití nějakou fakultu vysoké školy? Nebo alespoň katedru? Oborů vzdělávajících k pitomosti je už dosti. Tak by nevadilo, že jeden přibude.

Pro ilustraci přidávám, že heslovité vyjádření může být i úsměvné. Vždy se rád podívám na dodatkovou informaci dopravní značky.

Nebo. Před léty kolegyně, aby vyjádřila stav při výuce, zaznamenala stav porušení kázně ve třídě do rubriky třídní knihy stručně: „Vyrušuje!“ Následující den jsem dopsal: „Kdo, prosím?“ Doplnila: „Dnes už nevím, promiň.“

A od pana předsedy vedle rozumných úvah, kterými přehlušuje nafoukanost a aroganci svých předchůdců ne nepodobnou rudým funkcionářům, bych spíše očekával, že slíbí, že na místní úrovni už se nesetkáme s klausovsko-topolánkovským povýšenectvím. Že se už nestane, že náměstkyně primátora pro školství nepřijme ředitele gymnázia, protože jejich názory nejsou úplně v souladu s idejemi ODS. Že se nestane, že primátor odjede na dovolenou, když se město při povodni potápí. Že místní funkcionář nebude vyhrožovat řediteli, který nepřijme jeho hloupého syna, kterému kvůli lenosti a neprospěchu bylo znemožněno pokračovat na jiné střední škole. Že se nestane, že vicehejtman nebude obtěžovat školy seznamy, podle nichž se mají přijímat děti ke studiu. Že se nestane, že neúspěšná politička ODS na centrální i místní úrovni, aprobovaná pro výuku dějepisu, dostane jako trafiku místo ředitelky střední technické školy.

Pro cyklus Nejsme jako oni