Při návštěvě prezidenta České republiky Miloše Zemana v Astaně jsem měl možnost se s panem prezidentem setkat a krátce pohovořit. Po úvodních zdvořilostních formalitách a zodpovězení otázky pana prezidenta, jak se nám Čechům v Kazachstánu pracuje a žije, jsem se přimluvil za kazachstánské studenty usilující o studium v České republice, aby snadněji získávali studijní víza. Pan prezident mi odpověděl, že se na tom pracuje (v legálním rámci schengenských dohod) a že se snad brzy dočkáme zlepšení.

Proč jsem o tom s panem prezidentem hovořil? V květnu mi na fakultu Nazarbajevovy univerzity v Astaně, kde přednáším, zavolal otec kazašské studentky, která byla přijata ke studiu a měla odjet do Česka. Do zahájení výuky zbývaly tři měsíce, nicméně konzulát měl první možný termín vizového pohovoru až po zahájení školního roku. Zmínil jsem se o případu panu konzulovi, který potvrdil, že žadatelů je hodně a proces je zdlouhavý.

Tato epizoda mě přiměla k úvahám: Jak se staví české vysoké školství a vláda k zahraničním studentům? Uvědomujeme si, jakým jsou zahraniční studenti přínosem? Můžeme se stát zemí, kterou zahraniční studenti vyhledávají? Usilujeme o jejich přilákání? Tyto otázky souvisí s obecnější otázkou: Mohou se české univerzity stát „světovými“ univerzitami? Co je v tomto směru třeba udělat?

V zásadě chci říci toto: Za prvé, zahraniční studenti jsou cenným zdrojem příjmů (platí školné a životní náklady), proudí v nich k nám potenciální vzdělaní imigranti, originalita myšlení a kreativita, a z těch, kteří se po vystudování vrátí do svých zemí, se stanou přátelé, kolegové, obchodní partneři a podnikatelé, znající naši zemi. Za druhé, abychom přilákali zahraniční studenty, musí se naše univerzity globalizovat. Z obojího nám bude pramenit řada výhod.

Podívejme se nejdřív na údaje z jiných zemí. Podle americké organizace NAFSA ve školním roce 2013-2014 studovalo v USA 900 tisíc zahraničních studentů, kteří vytvořili 340 tisíc pracovních míst a utratili za školné a životní náklady 27 miliard dolarů. Ekonomický přínos je však jen jeden z přínosů. Zahraniční studenti „staví mosty mezi Američany a druhými národy, přinášejí globální úhel pohledu do přednáškových sálů a výzkumných laboratoří, podporují schopnost inovovat a rozvíjet americkou ekonomiku tím, že se zapisují na předměty přírodních věd a technických disciplín, čímž umožňují, že tyto předměty jsou kvalitnější a dostupnější americkým studentům, a podporují kvalitní fungování univerzity jako celku tím, že platí vyšší školné než místní studenti“ ¹.

Nový Zéland se 4,4 miliony obyvatel měl v roce 2012 něco přes 31 000 zahraničních studentů (20 % studentské populace) na svých 8 univerzitách a 20 polytechnických školách². Tito studenti zaplatili jen na školném 300 milionů (amerických) dolarů. (Strávil jsem tam coby hostující profesor dva semestry na univerzitě Otago. Ze 150 studentů v mém předmětu byla asi jedna třetina zahraniční studenti, většinou z Asie.)

Pro srovnání, v roce 2010 v České republice studovalo 35 000 zahraničních studentů (9 % studentské populace)³ na našich 80 vysokých školách⁴. (Podezřívám, že velká část ze Slovenska.) Pokud bychom docílili stejného poměru zahraničních studentů k počtu obyvatel země a k studentské populaci jako na Novém Zélandu, můžeme počet zahraničních studentů zdvojnásobit.

Výuka zahraničních studentů je formou exportu. Tento export je o to atraktivnější, že má vysoký podíl kvalifikované práce (profesorů a vědců), velkou přidanou hodnotu (školné je nemalá částka), a minimální zátěž na životní prostředí. Ekologicky čisté, vysoce kvalifikované služby (kromě vysokoškolského vzdělávání, vědy a výzkumu dále zdravotnictví, management a řízení, finančnictví a bankovnictví, vývoj softwaru, design a architektura atd.), jsou ideální formou ekonomických aktivit budoucnosti.

Česká republika má potenciál stát se cizinci vyhledávanou zemí za účelem univerzitního studia. Země bývalého Sovětského svazu a Asie jsou přitom pro nás zajímavý trh. Studium na ruských nebo čínských školách (kromě těch nejlepších) je nevalné kvality a předražené, životní podmínky horší, bohatší rodiče si už dávno zvykli poptávat studium pro své děti v zahraničí. Na druhé straně ne každý ruský nebo čínský rodič si může dovolit zaplatit za Harvard nebo Oxford. S rostoucí ekonomickou prosperitou východu a zemí BRICS bude růst poptávka po studiu v Evropě. Česká republika je bezpečná, panuje u nás relativně pořádek a organizace, máme zdravé životní prostředí a potraviny, kvalitní lékařskou péči, nízkou kriminalitu. Rodiče se nebojí do takové země poslat své děti. Reputaci již máme vytvořenou díky našim lázním, jsme oblíbená turistická destinace, cizinci z východu nás znají.

Studium pro zahraniční studenty v Česku by mělo být za úplatu. Nejsem proti tomu, aby vláda vypsala každý rok určitý počet stipendií pro cizince studující v češtině a zadarmo. Ostatní by si ale měli studium hradit. Pro univerzity to bude představovat výrazný zdroj příjmu, který by se mohl použít na modernizaci a v neposlední řadě zvýšení platu profesorům. Peníze studentů by podpořily místní ekonomiku a vytvořily pracovní místa.

Příliv zahraničních studentů by se mohl stát impulzem k internacionalizaci našich univerzit, a tím se dostávám k druhému, důležitějšímu bodu.

Internacionalizace (globalizace) univerzit spočívá v zavedení angličtiny coby pracovního a vyučovacího jazyka, důraz na vědu, výzkum a aplikace, a propojení s celosvětovým lidským i finančním kapitálem. Madeleine Green uvádí, že „internacionalizace univerzit je prioritou pro řadu institucí a vlád, pramenící z poznatku, že kvalitní pedagogická práce a výzkum musí mít globální charakter. Ovoce tohoto úsilí je všeobecné zvýšení kvality a reputace univerzit, vyšší produktivita výzkumu, přilákání zahraničních studentů a úspěch při najímání špičkových profesorů“.⁵ Philip Altbach píše: „Angličtina je latina 21. století. Používání angličtiny je klíčové pro sdílení znalostí celosvětově; angličtina se používá jako jazyk vzdělávání i v neanglicky mluvících zemích, umožňuje výměnu studentů a společné vzdělávací programy. Různé země stále více nabízejí vysokoškolské vzdělání v angličtině – pro přilákání zahraničních studentů, kteří nejsou ochotni se učit místní jazyk, a pro zlepšení znalosti angličtiny svých studentů. Anglicky mluvící univerzity existují v mnoha zemích počínaje Ázerbájdžánem a Bulharskem a konče Kyrgyzstánem a Malajsií.“⁶

Angličtina zvyšuje produktivitu a efektivitu práce. Anglické učebnice píší přední světoví autoři, za nimi stojí mocná nakladatelství. Napsat moderní českou učebnici se všemi dnes obvyklými doplňky (webová stránka, sady testovacích příkladů a otázek, procvičovací příklady, videonahrávky lidí z praxe, případové studie, PowerPoint prezentace atd.) by byla ekonomická sebevražda. V anglickém internetu mám větší zdroj informací. Můj počítač je v angličtině a může být použit kolegou, který nezná češtinu. Mé materiály jsou okamžitě použitelné při hostování na cizích univerzitách. V Portugalsku jsem míval ve třídě české studenty (v rámci programu Erasmus). Žádal jsem je, aby mi psali anglicky, protože pak mohu jejich otázky s mými odpověďmi přeposlat celé třídě. Takto bych mohl dlouze pokračovat.

Ve světě se množí pokusy vybudovat globální, anglicky mluvící univerzity, i za cenu obrovských investic. Takové univerzity již existují ve Francii, Španělsku, Švýcarsku, Itálii, Hongkongu, Japonsku, Singapuru, Malajsii, Koreji, Turecku, Indii, Číně a mnoha dalších zemích (dobrý přehled se získá pročítáním inzerátů nabízejících práci, mimochodem, českou univerzitu jsem tam ještě nezahlédl, snad s výjimkou CERGE).

Přechod univerzit do angličtiny je drahá a nelehká záležitost. Práce profesorů se musí lépe zaplatit, neboť anglicky mluvící profesoři se pohybují na globálním trhu práce a mají vyšší náklady příležitostí (opportunity cost), než jejich místní kolegové. Propojení s přední světovou vědou (která dnes existuje téměř výhradně v angličtině) se ale stává přímé a univerzita, pokud je úspěšná, se stává její součástí. Otevírá se svět mnohem větších zdrojů, než jsou zdroje národní. Najímání cizinců je běžné a motivuje místní profesory a studenty více pracovat a uspět v konkurenci se zahraničními kolegy a spolužáky. Podnikatelé z celého světa mohou s univerzitou spolupracovat a komercializovat výsledky jejího výzkumu.

Kazachstán, země, od které bychom to možná nečekali, klade velký důraz na vzdělávání v angličtině a investuje do něho nemalé peníze. Od roku 1993 existuje program „Bolashak“ („Budoucnost“). Od té doby přes 10 000 kazašských studentů získalo od své vlády stipendia na studium v zahraničí, většinou v USA a Velké Britanii⁸. Vybudování anglicky mluvící Nazarbajevovy univerzity je dalším krokem. Je to grandiózní projekt, který podle neoficiálních zpráv polyká údajně až polovinu státního rozpočtu na vysoké školství. Jeden z důvodů, proč se Kazachstán pro to rozhodl, je, že panuje názor, že státní vysoké školství vybudované v dobách komunismu je těžce reformovatelné. Snad i proto je Nazarbajevova univerzita budována „od nuly“, na „zelené louce“ (a to doslova, i když v této nehostinné oblasti je step zelená jen nedlouhé období v roce, převládají barvy žlutá a bílá). Rektor a děkani, většina profesorů i administrátorů jsou cizinci. To pomáhá zpřetrhat tradiční vazby, nepotismus, protekcionismus a korupci, které hrozí na místních univerzitách.

Je dobré si uvědomit, že v globální ekonomice soupeříme s jinými zeměmi i v sektoru vzdělávání. Pokud se nám podaří vybudovat globální univerzity, můžeme úspěšně konkurovat mnoha jiným evropským zemím.

S jinými zeměmi soupeříme i o zahraniční studenty. Vízová procedura má být jednoduchá a rychlá a nemusí obnášet cestu studenta na konzulát (ve velkých zemích jako je Rusko, Kazachstán nebo Čína to je pro studenty žijící daleko od hlavního města problém). Nový Zéland víza vyřizuje poštou, aniž by se musel uchazeč dostavit na konzulát. V USA většinu práce udělá univerzita sama: zkontroluje dokumenty (nejdůležitější je prokázat schopnost studium zaplatit) a vydá potvrzení, na základě kterého student získá vízum. Procedura na konzulátě už je jen krátká. To neznamená, že k nám do země začnou přijíždět falešní studenti s pochybnými úmysly: cizinecká policie může spolupracovat s univerzitami a při podezření situaci prověřit. V USA jsou k tomu na velkých univerzitách zřízené samostatné úřady, které spolupracují s bezpečnostními orgány.

Našeho výstavního vývozního artiklu, vozu Škoda, se v Rusku prodá asi 70 tisíc za rok⁸. Udělám teď rychlý výpočet, jak se říká anglicky, „na rubu obálky“: Průměrná prodejní cena je 10-12 tisíc amerických dolarů, z toho mým hrybým (a zřejmě optimistickým) odhadem 20% skončí u nás doma (Škodovku nevlastníme, některé díly se importují, vozy se kompletují v Rusku atd.). To činí 150 milionů dolarů. Stejnou částku by šlo získat výukou 7 700 ruských studentů (při školném 12 000 a životních nákladech 8 000 dolarů za rok). Pokud bychom jim v zimě topili ruským plynem, byla by oboustranná spolupráce maximálně výhodná a ekologicky naprosto čistá (to myslím samozřejmě s humorem). Navíc bychom měli možnost vystavit významný počet mladých Rusů liberálním evropským myšlenkám a tím přiblížit jejich zemi západu (studovali by v angličtině). To je jen malá část naší kapacity: na začátku článku ve srovnání s Novým Zélandem jsme viděli, že Česká republika by mohla pojmout až 35 tisíc dalších zahraničních studentů.

Co říci na závěr? Doufám, že naše země se bude ubírat cestou internacionalizace univerzit, ať už státních nebo soukromých, a postaví se vstřícně k zahraničním studentům i profesorům. Karel IV., evropský internacionál, jehož jméno nese naše vlajková univerzita, by se mnou myslím souhlasil.

Autor přednáší finance na Nazarbajevově univerzitě v Astaně

Zdroje:

1) http://www.nafsa.org/Explore_International_Education/Impact/Data_And_Statistics/The_International_Student_Economic_Value_Tool/

2) http://www.educationcounts.govt.nz/__data/assets/pdf_file/0016/146221/Export-Education-Levy-Annual-Report-2012-2013b.pdf a http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_universities_in_New_Zealand

3) http://www.novinky.cz/veda-skoly/195587-uiv-za-deset-let-se-pocet-studentu-ceskych-vs-zdvojnasobil.html

4) http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vysok%C3%BDch_%C5%A1kol_v_%C4%8Cesku

5) http://www.nafsa.org/Explore_International_Education/Trends/TI/The_Best_in_the_World__Not_in_Internationalization/

6) Philip Altbach: Globalisation and the university: myths and realities in an unequal world, Tertiary Education and Management, 04/2004, 10, 1

7) http://www.bolashak.gov.kz/index.php/en/o-stipendii/istoriya-razvitiya

8) http://www.autostat.ru/news/view/18663/