Nebezpečí související s pronikáním vlivu Číny na akademickou půdu, jak jsme viděli v živém přenose v souvislosti s čínskými aktivitami na půdě Univerzity Karlovy, nebudí vášně jen u nás. Trnem v oku jsou v mnoha zemích Konfuciovy instituty působící při univerzitách ve více jak 150 státech. Jejich posláním je podle Číny především nabízet výuku čínského jazyka a přibližovat čínskou kulturu. Kritici, a není jich málo, je ale popisují jako nástroj pekingské propagandy. Zatímco řada univerzit po celém světě v poslední době ukončila jejich činnost, my jdeme proti proudu. V Praze se totiž brzy otevře nová pobočka.

Konfuciovy instituty se soustředí na výuku čínštiny v zahraničí, financují studijní výměnné pobyty a nabízejí nejrůznější kurzy od vaření po taj-či. Věřím, že starověká čínská kultura a tradice, které evokuje název institutu v podobě jména věhlasného čínského filozofa, je pro mnohé velmi přitažlivá. Má příchuť staletími prověřené tradice. Konfuciovy instituty mají ale mnohem širší portfolio. Pořádají též různé workshopy pro veřejnost nebo přednášky zaměřené na politický, ekonomický nebo kulturní vývoj Číny. To vše už ale dle současného čínského vidění světa, tedy podle jasně vyprofilovaného scénáře.

Hlavní problém spočívá v jejich napojení na čínskou vládu. Zatímco podobné západní jazykové a kulturní organizace, jako např. německý Goethův institut, ke kterým se sami zástupci institutu rádi připodobňují, fungují nezávisle na své domovské politické reprezentaci, Konfuciovy instituty jsou zřizovány kontroverzní agenturou Hanban spadající pod čínské ministerstvo školství. Takže ačkoli se na první pohled zdá, že celý systém funguje čistě na bázi spolupráce mezi čínskou a zahraniční univerzitou, nebude to asi až tak úplně pravda. Rakouský deník Kurier uvedl, že Peking do institutu za dobu jeho fungování údajně investoval už více než dvě miliardy dolarů.

První institut byl zřízen v roce 2004 v Jižní Koreji a jejich počet rychle rostl. Na konci minulého roku jich bylo již téměř 550 a podle britské BBC se Čína nechala slyšet, že jejím cílem je navýšení až na 1000 poboček do roku 2020, aby tak „mohla uspokojit narůstající zájem o výuku čínštiny“.

Současně se vzrůstajícím počtem institutů zesilují také kritické hlasy. Umírněnější oponenti zdůrazňují cenzuru. O tématech Pekingem považovaných za kontroverzní, jako je Tibet nebo Tcha-jwan, se jednoduše nemluví. BBC uvádí i konkrétní příklady. Na konferenci v Portugalsku v roce 2014 nechal například šéf Hanbanu své spolupracovníky stáhnout z programu příspěvky o Tchaj-wanu. Podobně musela zmínky o Tchaj-wanu ze svého životopisu vymazat i jedna z klíčových přednášejících na univerzitě v americkém Savannahu v roce 2018.

Ostřejší kritici považují instituty za formu čínské propagandy, někteří mluví i o netradiční špionáži. Hodně se o institutech diskutuje třeba v Austrálii, kde je téma čínského vliv na politiku a společnost hodně aktuální. Vláda státu Nový Jižní Wales mimo jiné uvádí, že „sice neexistuje důkaz o skutečném politickém vlivu Konfuciových institutů, nicméně řada faktorů nasvědčuje tomu, že instituty představují nebo by mohly představovat nepatřičný zahraniční vliv v oblasti školství“. Podle Číny je toto tvrzení nefér vůči místním studentům, jde o politizování běžných výměnných programů.

Aktivitou institutů se zabývala v poslední době i řada institucí v USA, včetně FBI, a ve Velké Británii. Obecně vnímají jejich činnost jako znepokojující.

Na druhou stranu je ale potřeba zmínit, že problematika nebude tak úplně černobílá, jak by se mohlo zdát. Spousta zástupců univerzit, při kterých instituty fungují, zdůrazňuje, že nikdy při svých aktivitách nepocítili nějaké omezování, náznak propagandy nebo dokonce omezování akademické svobody ze strany čínského partnera. Zdůrazňují, že instituty se zaměřují primárně na výuku jazyka.

Faktem ale je, že některé univerzity mezitím svůj vstřícný postoj k institutům přehodnocují. V posledních měsících je zavřela řada amerických univerzit. Ke stejnému kroku se rozhodly i univerzity v Británii, Francii, Švédsku, Kanadě, Německu nebo Dánsku.

V Česku funguje Konfuciův institut v Olomouci při tamní Univerzitě Palackého. Druhý by měl být otevřen nyní v listopadu při Vysoké škole finanční a správní v Praze. Jak uvádí univerzita na svých webových stránkách, „Konfuciův institut při VŠFS se bude odlišovat od ostatních ekonomicko-podnikatelským think-tankem. Ten bude pravidelně zpracovávat nezávislé ekonomické analýzy, spočívající ve sledování trendů česko-čínských a rovněž euro-čínských obchodních a investičních vztahů. Tým analytiků bude vyhodnocovat trendy v oblasti výměny zboží a služeb a bude je porovnávat s ostatními evropskými zeměmi, zaměří se jak na přímé obchodní vztahy, tak na reexporty. Bude se sledovat vliv čínských investic na naši i evropskou ekonomiku a naopak rozvoj evropských, příp. českých investic v Číně. Důležitou analytickou činností bude porovnání ekonomických statistik o vzájemné ekonomické spolupráci vycházejících v Číně a v ČR.“

Zní to pěkně. Popravdě řečeno ale nevím, jestli je tento cíl ve světle všech pochybností a kontroverzí, které instituty vyvolávají, vůbec alespoň trochu reálný. A už vůbec si nejsem jistá, jestli potřebujeme další pobočku. Zatajování informací a překrucování historie už jsme si v minulosti zažili dost.

Na druhou stranu ani trochu nezpochybňuji potřebu nabízet kvalitní výuku čínštiny a čínských reálií. To ale určitě můžeme zajistit i bez organizace, která je přímo napojená na čínské politbyro.

Každopádně se ukazuje, že naše univerzity potřebují efektivní interní mechanismy, jak se bránit vlivu ze zahraničí. Obzvláště tomu čínskému, který je sofistikovaný a odhalit ho není snadné.