Když jsem proto četl o skandálu plagiátorství a o podvodech s tituly na plzeňské právnické fakultě, musel jsem se znovu hořce smát. Televizní výstup proděkanů jako léčku na rozvraceče bych zařadil do zlatých fondů „žhavých kinematografických výstřelů“ hned vedle vysvětlení Paroubkových příjmů, Čunkova zdůvodnění, jak uložil v bance 3,5 milionu korun na neplatný občanský průkaz, nebo slavné zkorumpované losovačky v Karlových Varech, kde miliardový kontrakt přiklepli radní Syneru.
O posledním absurdním a cynickém vysvětlení primátorky Chomutova, Ivany Řápkové, která si nejdříve nemohla vzpomenout na jediného vyučujícího ani na vedoucího své diplomové práce a najednou přišla s teorií, že jí dal zápočet zkoušející, který loni zemřel, už ani nelze psát jinak než s těžkou kocovinou. Poslanec Marek Benda pak předvede těžký kolotoč výmluv, nejdřív se titulu vzdát nechce, pak zase chce, pak ho chce vrátit, nejdřív titul JUDr. nepoužíval, pak přizná, že používal, ale že jenom někdo. Šéf plzeňských strážníků o tituly Mgr. a JUDr. nepřijde, protože se po jeho pracích slehla zem. Navrhuji, aby archivy univerzit (jen ty, kde se skladují diplomové a rigorózní práce) zapálil nějaký Herostrates. Jistě by se jeho jméno do dějin České republiky zapsalo stejně slavně a hlavně by splnilo přísloví účel světí prostředky. Politici dělají stále častěji z lidí idioty a prochází jim to, tenhle skutek by byl ještě mnohými mocnými oslavován.
Pár dnů po zveřejněné kauze jsem se naivně domníval, že zkorumpovaní proděkani budou stíháni, zfalšované tituly budou odebrány de iure (jak jinak), až mě vrátil znovu na zem neuvěřitelný výrok ombusdmana lidských práv, který za korupci a plagiátorství a mafiánské poměry na Plzeňské fakultě viní Ústavní soud, který nepovolil předčasné volby, a média, která neudržitelný skandál s korupcí rozmázla. Státní úředník, který není oprávněn zasahovat do činnosti soudů, a Policie ČR se diví, jak někoho může v téhle zemi zajímat ještě korupce. Neuvěřitelné, pokud by to nebylo dvacet let od Sametové revoluce.
Opisování ve školách je naprosto běžné, kolikrát se studenti bouří, když jim dám nedostatečnou za práci opsanou z internetu. „Vždyť to tak dělají všichni,“ argumentují. Stále častěji nevím, co na to mám odpovědět. Říkám, že to není pravda, ale všichni víme, že skutečnost je jiná, nemusí jít o politiky, vzpomeňme případ studenta, který získal v loňském roce úplatkem maturitu na pražském gymnáziu Pod Vyšehradem. Tehdy padala z ministerstva školství a z České školní inspekce slova o odebrání maturity, o zrušení školy atd. Nestalo se ale vůbec nic, maturita mu zůstala a škola funguje s hrdým heslem „Vznešený člověče, zdar tvému činu, tak k hvězdám se kráčí!“ dál. „Nejsou prý důkazy,“ i když novináři vlastnili nahrávku, kde učitelka o úplatku mluvila, ale „nejde to prý prokázat“, „policie nemůže“ a podobná vyjádření se jako rakovina šíří českou společností. Kdo ale, když ne policie? Kdo to má soudit, když ne soudy? Zvykáme si? Když společnost bude přehlížet podobné praktiky, kterých jsme dnes svědky na školách, můžeme se za pár let probudit do společnosti, kde úcta k právu a spravedlnosti bude jen vyprázdněný a nic neříkající pojem ve starém výkladovém slovníku. Zatím však studentům říkám, že to normální není a že plagiátorství budu trestat. Alespoň nedostatečnou. I když je dnes K. uznávaným a jmenovaným profesorem na jedné české univerzitě.