„Vše zlé je k něčemu dobré“ - asi toto nám přinesla koronavirová krize do školství. Když se v březnu zavíraly školy, tak jsem si uvědomil, že to je šance pro velkou a významnou změnu, ale ta nepřišla. Přes veškeré změny, které školství potkaly za posledních 30 let, se stále učí jako na konci 19. století. Biflování encyklopedických znalostí, neschopnost vytvořit podmínky pro nadané žáky a inkluze, která vzala možnost speciálního vzdělávání pro část dětí, které potřebují individuální péči, to vše se podepisuje na kvalitě českého školství.

Před 50 lety jsem měl učitele, na kterého by byl i Komenský hrdý, pro výuku přírodopisu využíval vzdělávací filmy a následně už jen prozkoušel, jaké jsou naše znalosti. Byl jsem na škole promítač, takže ve třídě se 16mm promítačkou jsem trávil dost času, některé vzdělávací dokumenty jsem viděl dvakrát i třikrát, ale to nevadilo, aspoň jsem při zkoušení mohl excelovat. Bylo to inovativní vzdělávání, přestože osnovy byly stále zastaralé a šlo hlavně o to nacpat do paměti co nejvíc informací, horší už to bylo jak s těmi informacemi pracovat.

Když se 13. března zavřely školy, tak plno učitelů hledalo způsob, jak se s žáky spojit. Těch možností je několik - počítač, notebook, tablet nebo mobil. Vycházím ze svých zkušeností před pěti lety, takřka 99 % mých žáků mělo doma počítač nebo notebook. Já sám jako učitel informatiky jsem doporučoval počítač, v případě poruchy se vymění deska a funguje dál. Moje děti (tedy žáci) měly opravdu většinou k dispozici stolní PC a to jim usnadnilo práci a tím i učení.

Teď se vraťme k dnešku, všude se objevuje, jak se učitelům zalíbila on-line výuka, že ji budou využívat i v další výuce v budoucnu, až se žáci vrátí do škol. Proč ji ale nepoužívali dřív? Co jim bránilo? Neuměli to? Nechtělo se jim, starý styl výuky je pohodlnější? Ano, pěkně frontálku před tabulí, potom zadat cvičení z pracovního sešitu nebo z učebnice a mít klid. A výsledky? Tristní! Znalosti žáků jsou podle mě nejmíň o 30 % nižší, než byly znalosti naše, kteří jsme končili základku v 60. letech. A to se nejednalo jen o tom, že bychom měli encyklopedické znalosti, ale uměli jsme je použít v praxi. Také ne všichni, maturita přece není nároková, na tu se student musí připravit, na to nestačí naučit se maturitní otázky o svaťáku před maturitou. Na maturitu se připravujete ne jen čtyři roky na střední škole, ale i devět let na základní škole, kde byste měli být aspoň nadprůměrní. A to si dovolím tvrdit, že kdyby nebylo ministra Dobeše, tak bychom dodnes neměli státní maturitu, protože spolek zelených a sociálně demokratických ministrů by k tomu nikdy nenašel odvahu, ačkoliv se do toho investovaly neskutečné peníze.

Ale nemělo by to být tak, že kdo platí, ten kontroluje? A zde stát (tedy my občané z daní) platí vzdělání desetiny populace a nemáme právo vědět, jak je to vzdělání kvalitní? Přece výsledný produkt není, kolik žák odsedí hodin ve škole, ale jaké má znalosti. Za to mají být placeni učitelé a ne za to, kolik hodin odučí. Přece si neodkládáte děti do škol, abyste se o ně nemuseli starat. Ministr Dobeš dokonce zavedl testování třetích, pátých a devátých ročníků základních škol, testy NIQES organizovala školní inspekce a získaly se tím informace o znalostech žáků základních škol. Těžko říct, kdo se o zrušení těchto testů postaral, jestli ředitelé škol, nebo firma SCIO, která nabízí testování, ale za peníze, které musí školy zaplatit.

Uvědomte si, že známky na vysvědčení nejsou objektivní hodnocení, učitel přece tím hodnotí i svoji práci a když rozdá pětky, které si žáci zaslouží, tak to bude znamenat, že neumí učit. Sám jsem zažil, když jsem chtěl nechat žáka propadnout, jaká byla reakce ředitelky školy. A ve výchovných předmětech se horší známka než trojka už vůbec nesměla dát. On ten žák je většinou lempl, ale necháme ho prolézt, taková je praxe.

On-line výuku jako podporu běžného vzdělávání potřebujeme a dokonce jsme se na ni před více jak 10 lety připravovali. Ve všech okresech se dělaly kurzy ICT koordinátorů, kde jsme se připravovali na zavádění IT prostředků do výuky a do škol. ICT koordinátoři připravovali učitelský sbor na používání nových technologií. Do škol přišly peníze na vybavení učeben, tvořily se šablony a byly to slušné peníze. Kde to je? Kam se to ztratilo? Když se bavím s kolegy a sleduju vývoj, tak se to smrsklo na zadání stránky v učebnici a vypracované cvičení žák ofotí a zašle vyučujícímu. To přece není on-line vzdělávání.

Nejhorší je, že tato praxe funguje i na středních školách a učilištích a rodiče potvrdí, že to takhle funguje. Polovina žáků druhého stupně a středních škol si prodloužila prázdniny o tři měsíce. Přitom jsou systémy, aplikace, které jsou určeny přímo pro on-line výuku a, co je hlavní, jsou sofistikované. Je tam stránka výuková a stránka ověřování znalostí. Podle mě sofistikovanější je aplikace MOODLE, kterou vytvořili učitelé s programátory z Austrálie a celý program je přeložený do češtiny. Já sám osobně jsem MOODLE používal od roku 2010, a to už se žáky 5. ročníku a na jejich znalostech se to významně projevilo, protože byli nuceni pracovat i doma, ne jen ve škole v hodině. Nehledě na to, že když si odmyslím práci s přípravou studijních materiálů a následného ověření znalostí žáků, tak mi to neuvěřitelně ulehčilo práci. Měl jsem přehled o tom, kdo, kdy a jak pracoval a přitom mě to stálo jen zaplacení domény a webového prostoru, což nebyly ani dva tisíce.

Výhodou bylo, že jsem učil informatiku už od první třídy, takže bych mohl on-line výuku začít používat klidně s žáky od třetí třídy, ale než k tomu došlo, ze školství jsem odešel. Nyní se připravuje koncept výuky informatiky na všech školách už od prvních tříd. Jenže vzdělané a připravené učitele informatiky pro první stupeň ministerstvo nemá, a tak se to zhroutí jako domeček z karet. Vím, o čem mluvím, protože jsem se dětmi zúčastnil v roce 2013 testování ICILS, kde jsme jako republika obsadili 1. místo v počítačové a informační gramotnosti. V České republice se tohoto testování zúčastnilo 170 škol, 3100 žáků a pak hlavně srdcaři učitelé, kteří IT ve výuce věřili. Obávám se, že pokud se bude toto testování opakovat, už náš úspěch nezopakujeme.

Hledejme, kde je chyba. Ryba smrdí od hlavy a tady je hlavou resortu ministerstvo školství. Dnes ministr Plaga za ANO, ale ono je jedno, kdo by tam byl. Práce ministra se zúžila na shánění peněz na platy a poté patřičná reklama v médiích, kolik peněz pro resort sehnal a na kolik se vyšplhají platy učitelů. V letošním roce je to více jak 230 miliard, oproti roku 2010 je to přes 100 miliard navíc, ale kde jsou ty peníze vidět? Část se rozpustila mezi asistenty a část mezi ostatní personál. Pravdou je, že si polepšili i učitelé, ale je to odměna za kvalitní práci, na jejímž konci je vzdělaný žák, nebo jsou to peníze za odučené hodiny? Podle výsledků je to jen o odučených hodinách.

Potřebujeme, aby se žáci a studenti uměli připravovat a učit doma, aby doma pracovali a hlavně aby byly vidět jejich výsledky. Jednadvacáté století nám dalo do rukou prostředky, jak toho dosáhnout, ale tyto prostředky je třeba rychle dostat do praxe a do vzdělávání zapojit rodiče dětí a studentů. Dnešní doba bude o celoživotním vzdělávání každého z nás, ty možnosti tu jsou, jen je využít. Ministerstvo teď upravuje RVP (rámcový vzdělávací program, dřívější osnovy), ale už není schopno zajistit přechod do praxe, přestárlý pedagogický sbor, staří ředitelé škol, kteří už nejsou schopni prosadit dostatek změn ve školství, to vše bude problém v budoucnosti. Vzdělání není o titulech, ale o znalostech a jejich převodu do praxe.

Tak ještě na konec, máme zde výzvu začít ke klasické výuce ještě učit distančně (on-line) a postarat se, aby to byla opravdu distanční výuka pomocí učebních aplikací. A to záleží hlavně na učitelích a na vedení školy. Ministerstvo se musí postarat o podporu a metodiku. Ještě bych pochválil Českou televizi, svým projektem UčíTelka a webem ČTedu udělala hodně dobré práce a je třeba toho využít i v budoucnu. Napadá mě plno myšlenek, ale to už nebudu rozvádět. Doufejme, že přijdou změny, které přinesou kvalitnější výuku.