StB prý dovedla vyslýchané vmanipulovat do odpovědí, které vyhovovaly jejím záměrům. Ostatně nacisté nebo inkvizice byli v manipulovaném vyslýchání také kabrňáci. Vypadá to, že tyto metody nezmizely s totalitou. Používají se i dnes.
Už před lety se mnou dělali průzkum spokojenosti v prodejně XXX. Ze začátku otázky v pořádku, ale pak jsem nabyl jistoty, že sbírají argumenty pro zavedení samoobslužných pokladen, a to jsem nechtěl. Pořád jsem čekal, kdy mi tuto volbu předestřou naplno, abych ji mohl odmítnout, ale najednou konec ankety, děkujeme vám za váš čas. Snažím se tedy tento svůj názor prosadit jako dodatek ankety, to ale prý nejde. Tak jako tak, dvě samoobslužné pokladny se za pár měsíců objevily.
Nyní mne, prostého učitele, oblažilo samotné Ministerstvo školství. Internetový dotazník. Vedení školy nás požádalo o jeho vyplnění - inu, proč nevyhovět?
Jak prý se za posledních pět let změnily kompetence školy ve vztahu k rodičům. Pro pět ran, jaké kompetence? Jak to mám vědět? Zaškrtávám možnost „nedovedu posoudit“. A hned dvě stránky samých kompetencí a jejich změn. Zavírám dotazník. Do týdne dorazí mail: „Pane, vy jste nedokončil náš dotazník. Je důležité, abyste jej dokončil.“
Obrním se trpělivostí, pokračuji v bezduchém zaškrtávání „Nedovedu posoudit“. A bác ho. Následují otázky, kde už tato jediná odpověď, která by vystihovala můj nejvnitřnější postoj, není.
Jestli prý je dost peněz na inkluzi. Jestli prý žáci s nízkou znalostí češtiny zdržují výuku. Jestli je ostatní žáci přijímají. Jaký je vztah žáků k handicapovaným spolužákům, jak ovlivňují atmosféru třídy asistenti, jak kolektiv přijímá handicapované. Jak to mám vědět, když učím na střední škole obor, kde se dělají přijímací zkoušky z češtiny a kde je dobrý zdravotní stav podmínkou pro přijetí? Co mám zaškrtnout na škále od naprostého nesouhlasu po naprostý souhlas, když s tím nemám zkušenosti? Dobrá, před nějakými čtyřiceti lety jsem učil na základní škole. Jindra Stark s nohou amputovanou nad kolenem do třídy zapadal, dokonce hrál s kluky i fotbal. Zaškrtávám, že handicapovaní spíše zapadají do kolektivu a nezdržují, ale popravdě, vím o tom houbeles.
A další otázky, tentokrát o Romech. Jestli zapadají, nezdržují, nejsou šikanovaní, nešikanují a tak dále. To už je těžší. Vytahuji zase čtyřicetileté vzpomínky. Mirek Murgaš byl chytrý, bezproblémový. Skoro šestnáctiletý Jula Berky byl v sedmé třídě bezproblémový co do chování, s vědomostmi to bylo chabé, sestry Oláhovy nebo Honza Kavúr jakbysmet. Lojza Berky s Vaškem Šubrtem byli potížisté a věčně museli být umravňováni. Dnes by určitě měli diagnózu LMD. A stoprocentní gádžo Milan K. byl takový gauner, že jsme se všichni těšili na dny, které trávil za školou. Tak jak mám odpovědět na otázky, co si myslím obecně o romských žácích, když žádný univerzální Rom neexistuje?
Následovalo pár stránek na téma, jakými školeními jsem prošel a o jakých světoborných programech MŠMT jsem slyšel. Tady už jsem alespoň mohl všude poctivě zaškrtnout „ne“. Absolvoval jsem různá školení ke státním maturitám, první pomoci, právních záležitostí souvisejících s výukou, řešení krizových situací, protidrogové minimum a další školení skutečně potřebná k výuce, ale na to ses, milé ministerstvo, v tomhle dotazníku neptalo.
Vážené ministerstvo, jestli jsi ze mne chtělo vydobýt názor, že inkluze je pro školy požehnání a žádá si další peníze, tak doufám, že jsem ti to moc neusnadnil. Jako pedagog prohlašuji, že do situace na základních školách nevidím a na středních školách je plošná inkluze blbost, na rozdíl od individuální pomoci potřebným a širšího vzdělání učitelů. Tohle jsi asi slyšet nechtělo, ale ty už si své záměry stejně prosadíš.
Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin