Skutečnost, že protipandemickými uzávěrami společnosti trpí nejvíce školní děti, je všeobecně známa. Naše školy jsou uzavřeny již 37 týdnů, nejdéle ze všech zemí EU. O negativním vlivu na děti dnes již existují desítky odborných studií, které jsou podloženy tvrdými daty. Děti ztrácejí komunikační schopnosti, mají menší sebedůvěru, ztrácejí sociální dovednosti, scházející pobyt v kolektivu je nenaučí například vyjednávání. A to nemluvím o tom, že mezi dětmi se za poslední rok během distanční výuky vytvořily propastné rozdíly. Učitelé si stěžují, že děti vypínají kamery a mikrofony a učitel musí doufat, že ho na druhém konci poslouchají. Učitel má také malou možnost sledovat všechny žáky a zapojit je zpět do výuky. Všichni se shodují na tom, že je potřeba školy otevřít. Ale bohužel, stále to není dovoleno. Městečko, kde jsem starostou, již v listopadu uvolnilo desátky tisíc na platy učitelů, aby doučovali zaostávající děti. Stejný krok nyní udělala vláda v miliardách.

Nejsem expert na školství, ale navrhuji, aby se ministerstvo zamyslelo nad návrhem opakovat všechny ročníky všech škol. A do prvních tříd základních škol normálně vzít všechny nové šestileté prvňáky. Prvních tříd bude tedy dvojnásobek a nedojde-li během let k nějaké reformě, dvojnásobek tříd bude spolu s dnešními prvňáčky postupovat a za devět let se počty zase srovnají. Když tento návrh na opakování všech tříd někde nadnesu, odborníci mi většinou tvrdí, že to není možné. Argumentace většinou zní, že není dostatek tříd a ani dostatek učitelů. Prostě to nejde. Moje osobní zkušenost však říká něco jiného.

Když jsem na počátku šedesátých let minulého století (v minulém tisíciletí, je to fakt dávno) začal chodit do první třídy na pražských Petřinách, toto nově budované sídliště zažívalo populační explozi, resp. byty obsazovaly hlavně mladé rodiny s dětmi a na sídlišti byla pouze jedna škola. A tak jsme chodili na dopolední a odpolední výuku a tehdy ještě i v sobotu dopoledne. Takže argument, že nejsou kapacity tříd, neobstojí. A že nejsou učitelé? Určitě se to dá vymyslet. Například u studentů pedagogických fakult udělat výjimku a poslední ročníky nebudou opakovat, ale půjdou učit.

Sledujeme v tisku, jak ministerstvo vyzývá učitele, aby „velmi shovívavě hodnotili“, jak se zjednodušují osnovy či přijímací a závěrečné zkoušky. Nevychováváme si do budoucna národ nezodpovědných lenochů, kteří budou zvyklí na to, že jim všechno nakonec stejně projde? Distanční výuka nikdy nemůže plně nahradit řádnou prezenční výuku, narušuje zpětnou vazbu žáka a učitele a žáci ztrácejí smysl pro každodenní povinnosti. Vím, že to nebude jednoduché, ale navrhuji OPAKOVAT školu!

Tomáš Jirsa.