Pravidla pro digitální žáky určují lidé starého světa

Má škola nalít dětem do hlav základní zásobárnu faktů? Nebo je spíše socializovat, naučit je vycházet mezi sebou i v rámci hierarchie a připravit na život se vším dobrým i horším, co obnáší? Ty otázky se netýkají jen školních osnov, způsobu hodnocení žáků a výuky či projektů typu inkluze. Tady je hierarchie jasná: rozhodují o tom pedagogové i politici, prostě dospělí. Ale pak je tu téma informačních technologií a jejich pronikání do života i generačního následnictví. Děti už nedají bez chytrých mobilů ani ránu, a to ani ve škole. Co s tím? Přijmout to jako výzvu, jak říkají politici? Nebo jako rušivý prvek, který je třeba vytěsnit, nejlépe zakázat? Mají o tom rozhodovat jen „dospělí“, lidé mentálně ukotvení před érou IT?

Cesta plošných zákazů jako by už patřila k západní civilizaci 21. století. Zákony či referenda plošně zakazují kdeco: od používání plastů přes stavbu minaretů až po kouření v hospodách. Touto cestou se mohou vydat i chytré mobily ve školách. Že lze prosadit jejich plošný zákaz, ukázala už Francie. Otázka ale zní, zda se tím nezpůsobí víc škody než užitku.

Vztah dětí a informačních technologií má širší rozměr. Je součástí sociální revoluce v celém vyspělém světě. Mění se paradigma, které fungovalo statisíce let. Statisíce let platilo, že generace rodičů předává znalosti a zkušenosti generaci dětí. Platilo to od pravěku, kdy otcové učili syny lovit a matky učily dcery vydělávat kůže, až do moderní doby vyspělého vzdělání. Teď ale poprvé ve vývoji druhu Homo sapiens nastal zlom, kdy generace dětí je v něčem (v používání IT) znalejší a zkušenější než generace rodičů. Je-li třeba nastavit mobil, obracejí se spíše rodiče na děti než obráceně. A s tím přichází problém: má generace těch, kdo jsou mentálně ukotveni před érou IT, určovat pravidla pro ty, kdo s IT už vyrůstají?

Pokud teď v českém prostředí slyšíme, že rodiče žáků jsou pro plošný zákaz mobilů v základních školách, chtě nechtě se v tom ozývá něco, co v drsnější podobě známe z francouzského hnutí žlutých vest. Je to obava ze ztráty společenského statusu těch starších, zkušených a vážených. Obava z toho, že nová generace, zblblá pokrokem a digitálními technologiemi, postavení těch starších vytěsní, ba znemožní. Na té obavě něco je. Ale plošný zákaz chytrých mobilů ve školách by vedl spíše k tomu, že ti „zblblí mladí“ by nad zkušenostmi generace rodičů definitivně zlomili hůl.

LN, 19.1.2019