29.3.2024 | Svátek má Taťána


ŠKOLSTVÍ: Nářky nad PISA – pokolikáté?

21.1.2011

Nečekej výrazný pokrok vylepšováním toho, co již bylo vymyšleno, ale vyhledávej, co je třeba ještě udělat.

Pokolikáté už naříkáme nad kvalitou našeho vzdělávacího systému a pokolikáté nový ministr školství hledá řešení? A řada dalších institucí, jež mají v záhlaví slovo vzdělávání… Výsledkem je konstatování, že systém je nefunkční, poněvadž kvalita vědomostí a znalostí je horší a horší (kvantita se neměří). Jana Palečková z Ústavu pro informace ve vzdělávání v časopise Respekt (3. ledna 2011) přiznává, že v testu PISA (OECD Programme for International Student Assessment) čeští žáci skončili ve čtenářské gramotnosti na osmém místě od konce mezi 34 zeměmi OECD (The Organisation for Economic Co-operation and Development). Bohužel se propadáme, místo abychom se posouvali výš a zúročovali všechny reformy, jež ministerstvo školství a řada dalších pedagogických ústavů navrhla. Možná, že jedním z důvodů je i to, že nejen žáci, ale i výzkumníci, úředníci a učitelé jsou postiženi čtenářskou negramotností nebo nedostatkem dovedností. O jaké dovednosti jde: 1) získávat z textu informace, 2) zpracovat je, 3) zhodnotit informace a podrobit je kritickému myšlení. (Informace je surovinou, která se stane produktem až tvým činem.) Při hodnocení čtenářské gramotnosti nejde ani tak o správnost výběru informace z různých textů (informační letáky, nabídky práce, návody, články z novin, z blogu apod.), ale o schopnost svůj názor obhájit, vyargumentovat a podložit dalšími fakty. To naše děti neumějí podobně jako děti z dalších postkomunistických států (J. Palečková). PISA zjistila, že ve čtenářské dovednosti excelovaly děti z anglicky mluvících států. Co nám ten fakt sděluje? Že mluvený jazyk souvisí se čtenářskou dovedností?

Britský časopis The Economist vede se svými čtenáři internetovou debatu na různá témata. Jedním z nich také bylo: Naše redakce si myslí, že jazyk, jímž mluvíme, formuje naše myšlení. Diskusi vždy uvádějí dva experti, z nichž jeden tvrzení redakce The Economist podporuje a druhý mu oponuje. Čtenáři vedou s redakcí kvalifikovanou, až expertní diskusi a volí ANO nebo NE. (Ve zmíněné anketě 78% volilo ANO, 22% NE.) Lera Boroditský podporuje tvrzení redakce a fakt, že jazyk ovlivňuje naše myšlení, nepovažuje za nic výjimečného, ale za samozřejmý proces, jak lidský mozek funguje. Podle něj jazyk může významně ovlivňovat zpracování podnětu například při vidění barev. Výsledkem je, že uživatelé angličtiny, ruštiny, korejštiny a řečtiny vnímají rozdíly barev diferencovaně. U lidí s narušenou schopností řeči je funkce jazyka při rozlišování barev eliminována. Je to jeden z důkazů, že jazyk sám o sobě hraje kauzální roli v rozhodování. Různé jazyky podněcují kognitivní schopnosti různě a výsledkem je, že jejich uživatelé myslí rozdílně. Jazyk ovlivňuje vnímání a hodnocení druhých (lidí). Když u osob mluvících hebrejsky i arabsky zkoumali skryté etnické předpojatosti vůči jinému etniku, prokázali Arabové příznivější vztah k Židům, pokud otázka byla položena v hebrejštině, a odmítavější, pokud stejná otázka byla vyslovena v arabštině. Jazyk ovlivňuje naši percepci času, příčinné souvislosti, události, podněty nebo emoce.

Když angličtina pomáhá dětem v porozumění textu a jeho vyhodnocení, jsou děti z postkomunistických států handicapované svou mateřštinou? Obyvateli téměř všech postkomunistických zemí jsou Slované s výraznou jazykovou jednotou. Že by jazyk, jímž mluvíme, a jeho struktura byly tím determinujícím faktorem kvality čtenářské gramotnosti? Výsledky Poláků v posledním průzkumu PISA popírají nedostatečnost slovanských jazyků pro porozumění textu. I když se polský vzdělávací systém od našeho tolik neliší, Poláci zaznamenali velkou změnu k lepšímu. Reformovali výukové postupy provázené decentralizací a zvyšováním autonomie škol v tom, jak výuku realizovat.

A teď se ptejme: Kde a jaké jsou podněty akcelerující motivaci ke změnám ve výuce, že podnítí studenty k větší angažovanosti ve všech předmětech (zvláště v češtině) natolik, že se nebudou bát klást otázky (nejsou hloupé otázky, ale pouze ti, kteří se neptají) a diskutovat, a učitelé je nebudou potírat a zesměšňovat i při napohled nepřiměřené otázce atd. Učme žáky už od první třídy vystupovat před třídou a zbavovat se strachu z přednesu, studenty učme psát referáty a učitele diskutovat jejich obsah ve třídě. Při opravě psaného zadání učme studenty vážit slova, poznávat jejich emoční náboj, schopnost naladit čtenáře na pozitivní či negativní notu. Hledat nové kombinace slov – například dějiny umění nebo umění v dějinách – a chtít po studentech, aby pozorovali, jak slovní spojení mění směřování jejich myšlení, v čem je obohacuje apod.

Identifikujme, co je třeba udělat, aby škola poskytla kvalitu vzdělání, jakou vyžaduje 21. století. Kde se kvalita lidského kapitálu formuje? Kde jinde než ve škole a modeluje ji zejména učitel (rodinu neopomíjíme). (M. Giboda, Kde jinde než v škole a kdo jiný než učitel. BL, 9.9.2005.) Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2020 doporučuje zlepšit kreativitu a inovace ve škole. V Čechách si oba pojmy často pletou, a to i špičkoví politici (osobní zkušenost!). Definujme si je: kreativita předkládá, přináší, poskytuje hrubý intelektuální materiál – myšlenky, koncepty, odhalování problému a nové objevy, které se mohou proměnit v nové teorie, přístupy, prostředky, nástroje, produkty a služby, jež se v budoucnu mohou stát základem inovací, zatímco inovace je osvojení si a transformace objevů a produktů kreativity. Evropská komise definuje inovaci jako obnovu a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. (M. Giboda, Škola žádá kreativitu. NP, 28. června 2008; M. Giboda, Inovace nebo kreativita? Ateliér, č. 9, 2007.) Proto by se ředitelé škol měli ptát svých zaměstnanců, ale i žáků a studentů, jaké klima vládne v jejich škole co do rozvoje a aplikace kreativity. Zde je několik okruhů otázek pro takový průzkum: Výzvy – Jak inspirativní, emocionálně silné a jak potenciální je vaše pracoviště? Svoboda – Jakou máte svobodu ve volbě jak dělat svou práci? Čas na myšlení – Máte dost času na to, abyste dříve, než začnete něco dělat, mohli o tom přemýšlet? Podpora nových myšlenek – Máte dostatek zdrojů na to, abyste dali šanci novým myšlenkám? (Neobvyklé nápady jsou vítány; mohou poskytnout lepší řešení než ty běžné.) Důvěra a otevřenost – Cítí se u vás lidé natolik volně, že mohou otevřeně říkat, co si myslí? Hravost a humor – Je atmosféra na vašem pracovišti uvolněná natolik, že dělat si „srandu“ je v pořádku? Konflikty – Jak dalece u vás vládnou konfliktní vztahy, nebo dokonce „válčení“? Debaty – Do jaké míry jsou lidé ochotni diskutovat o určitých věcech? Podstoupit riziko – Odpouští se, když dojde k nezdaru při zkoušení nových věcí? Ptejte se lidí, jestli se cítí respektováni, oceněni, podporováni, a jak se cítí, když jsou kritizováni a bezdůvodně hlídáni. Co s jedinci, kteří jsou původci „infekcí“ negativních emocí, jež mohou „nakazit“ celou skupinu a kolektiv postupně rozkládat. Harmonická, pozitivně naladěná skupina vedená vstřícným, společensky přátelským a emočně pozitivním ředitelem dosahuje lepších výsledků.

Bronislav Kleskeň, partner poradenské společnosti McKinsey & Company, tvrdí, že Česko pokulhává v řízení kvality výuky na základních a středních školách. Na základě více než stovky rozhovorů s řediteli a učiteli na školách různého druhu i s regionálními řídícími pracovníky byl překvapen častým pocitem bezmoci, jak kvalitu výuky ovlivnit. I školu je třeba řídit jako kterýkoli jiný podnik. Taková je osvědčená strategie řešení problémů, aplikovatelná i ve škole: Ověřte si, že mluvíte o problému (příčině), a ne o symptomech problému; vymezte hranice problému, a když se ukáže, že je veliký, rozložte ho na menší časti, shrňte jeho podstatu do krátké informace, nejlépe dvěma slovy označujícími problém, z nichž nakonec vyberte to lepší. Podle časopisu EURO ze dne 6. září 2010, kde se odvolávají na analýzu společnosti McKinsey & Company, může vědomostní ústup Českou republiku přijít pěkně draho – může znamenat roční ztrátu až jedenácti procent HDP v roce 2050, rovnající se 400 miliardám korun v dnešním světě!

V dnešním složitém světě kreativita, schopnost laterálního myšlení, průřezové schopnosti, zručnost a přizpůsobivost i mezioborové znalosti budou zřejmě daleko více hodnoceny než obrovské speciální vzdělání. To platí nejen o studentech, ale i učitelích. Učme i stávající kurikulum více kreativně. Svět nečeká na naše zdlouhavé rozhodování a žáky ani učitele nezajímá, z jaké partaje je ministr školství, který posune vnímání důležitosti vzdělání z periferie do epicentra. A řeči, konference a výzkumné ústavy? Moudré pořekadlo praví: Nemluv, ale ukaž!