Nutný předpoklad pro potenciální ekonomický růst

V poslední době, zejména po volbách, s námi cloumá obzvlášť "blbá nálada". Přesto, že v porovnání s mnoha jinými zeměmi na tom vůbec nejsme špatně. Naší krizí je spíše krize mentální než ekonomická, finanční či jiná. Kýžený růst ale nepřijde sám od sebe. U nás je možný jen pomocí průmyslu a to znamená vyrábět věci, o které někdo stojí. Tedy efektivněji a levněji než jiní, či užitečné věci, které jiní nevyrábějí. Tedy zvýšit konkurenceschopnost, což slyšíme od našich politiků ze všech stran. Velmi často je to spojováno s doporučením orientovat se na výrobky s vysokou přidanou hodnotou, tedy "high tech". Ve skutečnosti průmysl, který táhne naši ekonomiku, vyrábí převážně součástky a subsystémy pro finální dodavatele na západ od nás. Pomineme-li Jablotron, brněnský Tescan, Alwill a několik málo dalších podobných podniků, moc výrobců věcí s velkou přidanou hodnotou není.

Pokud bychom skutečně chtěli zvýšit konkurenceschopnost a orientovat se na výrobky s vysokou přidanou hodnotou, pak musíme vytvořit základní předpoklad - mít pro takovou výrobu kvalifikované lidi. Nutno zdůraznit, že nejen vysokoškoláky, inženýry a vědce, ale také kvalifikované řemeslníky.

Podívejme se nejprve na vysokoškoláky. V minulých dvaceti letech vznikly desítky nových vysokých škol, ale téměř žádné technické nebo přírodovědecké. Všechny jsou orientovány na humanistické, ekonomické nebo umělecké obory. Techniky vychovávají jen zavedené státní technické university. Ale i ty se potýkají s menším zájmem. Jednak kvůli populačnímu úbytku potenciálních studentů, ale zejména kvůli atraktivnějším možnostem jiných oborů. Takový odborník na IT má většinou velmi dobrý plat, ale musí na to řadu let dosti tvrdě studovat. Z hlediska peněz je mnohem efektivnější vystudovat práva (navíc třeba v Plzni) a dělat třeba konkursního správce či právní podporu při vymáhání dluhů. Dnes se může prakticky každý, kdo je natolik gramotný, že zvládne maturitu, přihlásit na kteroukoli vysokou školu (s výjimkou některých uměleckých škol, kde se dělají talentové zkoušky). Vzhledem ke klesajícímu počtu maturantů a rostoucímu počtu vysokých škol berou tyto školy více méně všechny zájemce. To platí zejména pro mnohé nové vysoké školy orientované na humanistické obory, různý management apod.

U technických a přírodovědeckých oborů je mnohem větší problém než být přijat studium dokončit. Na ČVUT je například větší "úmrtnost" než na lékařské fakultě. Je menší výběr posluchačů, fakulty berou méně kvalitní posluchače, ale snaží si udržet úroveň, aby obstály v mezinárodní konkurenci, což nutně vede k větší "úmrtnosti". V začátku studia na tom má lví podíl zejména matematika. Důsledkem je, že tyto obory jsou považovány za moc těžké a že je lepší vystudovat nějaký humanitní obor, kde stačí, když máme na nějaký společenský jev názor, který dovedeme obhájit. Názor můžeme mít na francouzskou revoluci či na reformaci, ale není nám nic platný osobní názor na lineární diferenciální rovnice. V exaktních disciplínách je matematika nástrojem, který musíme ovládat a ne o něm jen mluvit.

Přes tu matematiku se dostáváme k meritu věci. Matematika je neoblíbená (když vidíme, jak se na středních školách učí, často se není čemu divit). Vzpomeňme na nedávné tahanice, jestli má být součástí státní maturity. Stále platí citát ze slavného eseje Ch. P. Snowa o dvou kulturách: "Když někdo prohlásí, že neví, kdo to byl Shakespeare, je považován za nevzdělance a kulturního barbara. Když ale takový vzdělanec prohlásí, že nemá tušení, co to je druhý zákon termodynamický a nikdy ho nepotřeboval, je to považováno za zábavné." V té diskusi o státních maturitách se mnohé celebrity chlubily, že z matematiky či fyziky propadaly a že ji nikdy v životě nepotřebovaly. A tady se dostáváme ke kořenům klesajícího zájmu o techniku a přírodní vědy. Od okouzlení pokrokem techniky a přírodovědeckých disciplín v první a částečně druhé půlce 20. století a představy. že technický pokrok vyřeší většinu sociálních problémů. se společnost dostala do zcela jiné pozice.

Nebudeme daleko od pravdy. když se přikloníme k názoru prvního opět voleného rektora Karlovy university Radima Palouše, který říká, že přistáním člověka na Měsíci skončil novověk a nastává doba postmoderní. Skutečně, pod vlivem postmoderní relativizující filosofie jsou relativizovány málem fyzikální zákony. Dosud obdivovaná technika a přírodní vědy se vlivem environmentálních iniciativ s neomarxistickými kořeny stávají často z velmi iracionálních důvodů škůdcem a nepřítelem. Jaderní fyzikové jsou exponenty jaderné lobby, stavaři tvoří betonářskou lobby, která chce zabetonovat krajinu, energetická lobby tvořená elektrotechniky chce krajinu zadrátovat atd. Když tyto názory ze všech stran bombardují mladého člověka, tak to v něm nevzbudí velké nadšení jít studovat např. Fakultu technické a jaderné fyziky.

Zodpovědní lidé ale již bijí na poplach. Představitelé Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory, Svazu strojírenského průmyslu atd. upozorňují, že situace je kritická a v mnohých oblastech stěžejní důležitosti je vážný nedostatek odborníků (například v energetice).

Dá se s tím ale něco dělat, než jen nad tím naříkat? Chceme-li probudit větší zájem o technické discipliny u mladých lidí, musíme je nejprve informovat, že něco takového existuje. Autor si ve svém okolí udělal malý sociologický průzkum, co přivedlo kolegy k tomu, že si vybrali technický obor. Šlo převážně o techniky, kteří studovali před rokem 1989. Pokud nebyli orientováni příkladem rodičů, většina se shodovala na tom, že je k technice přivedly časopisy a populární knížky. Z časopisů zejména Technický magazín a Věda a technika mládeži. Technický magazin zanikl brzy po roce 1989, kdy se jeho redaktor naplno věnoval televizi Nova, a Věda a technika mládeži zanikla nedávno po více než 60leté existenci. Dnes více méně neexistuje žádný technický časopis pro mládež. S přírodovědeckými časopisy je situace poněkud lepší, pořád vychází Vesmír a mnohé další jako např. 21. století či česká verze Scientific American. Jenže ty jsou orientovány převážně na živou přírodu. Nezdá se možné, že by si takový časopis na sebe nevydělal. Zmíněný Vesmír na sebe vydělat dokáže a potenciálních zájemmců o techniku je určitě velké množství. Navíc tyto časopisy měly značný "multiplikativní efekt", četli je také hodně různí strýčkové a dědečkové, kteří druhotně měli vliv na mladou generaci. Dnes se dá se namítnout, že takový časopis je zastaralé medium a že si zájemci najdou vše na internetu. Jenže pokud jde o mladé lidi , kteří nevědí, co hledat, co by je mohlo zajímat a co by se případně mohlo stát zajímavou životní náplní, musí je někdo trochu vést a ukázat jim to. Konec konců tištěná a elektronická media lze vhodně kombinovat a není nutno, aby to byl jen klasicky tištěný časopis.

Další faktor ovlivňující zaměření mladých lidí byla literatura. Kolik starších techniků přivedly k volbě oboru knihy dnes zapomenutých autorů jako J. K. Čemus nebo T. A. Pánek.

Mnoho stavařů a geodetů prohlašuje, že je k oboru přivedly knihy J. Honse. Dnes je kniha popularizující nějaký technický obor bílou vránou. A aby byl hrdina románu nějaký inženýr či vědec, to by se za to zřejmě musel autor stydět. Přitom autor takového Krakatitu s úctou k manuální práci vyjádřené v První partě byl humanista par exelence. V literatuře spíše naváděly k technice a přírodním vědám knihy označované jako sci-fi. Jenže v poslední době se zdá, že až na čestné vyjímky se z toho sci-fi zcela vytratilo to sci. Knihy z této oblasti (jestli pod vlivem hobitů apod.) čím dále tím více připomínají spíše pohádky. Literatura se ale bude vyvíjet svou vlastní dynamikou a s tím asi nic neuděláme. Kdyby ale pánové ze Svazu průmyslu, Hospodářské komory a podobných institucí stimulovali vznik nějakého takového časopisu pro mládež, který by informoval o novinkách a trendech v technických diciplinách, mohlo by to zájem o tyto obory po nějaké době výrazně pozvednout.

Možná, že ale již dochází k jistému obratu. Že začíná působit přirozená zpětná vazba vyvolaná současnou krizí a nezaměstnaností. Studenti si všímají, že například podle posledního šetření ministerstva školství některé technické fakulty nemají jediného nezaměstnaného absolventa. A podle letošního šetření, které si pro sebe provedla společnost SCIO, je ku podivu na středních školách zájem o technické obory větší než o humanitní či ekonomii.

Autor je vysokoškolský učitel