V českém základním školství probíhá reforma. Před kantory byl postaven nelehký úkol vytvořit si pro svoji školu vzdělávací program, podle kterého budou muset nejpozději od školního roku 2007-8 začít učit. Takovému úkolu se musí bezpochyby věnovat mnoho času a úsilí. Nemělo by jít jen o opsání „starých osnov“. Bude to chtít ze strany učitelů spoustu energie, tvořivosti, dalšího vzdělávání a také týmové práce. To vše přirozeně za normálního a stoprocentního chodu školy. Tedy souběžně s výukou, přípravou, dozory, administrativou, školními projekty a dalšími četnými aktivitami.

Vědomi si obecné důležitosti reformy, asi bychom předpokládali, že ministerstvo školství, které by mělo tvořit jakýsi servis pro školy, bude vždy s dostatečným předstihem, srozumitelně a kvalifikovaně předkládat všechny své záměry vedením škol. Opak je bohužel pravdou. Ředitelé se dozvídají důležité informace nahodile a často opožděně. Jediným zdrojem bývají oficiální webové stránky ministerstva. Nezřídka se k nim informace dostanou až prostřednictvím médií. K samotným kantorům docházejí potřebné zprávy ještě mnohem později. Česká veřejnost by se nedozvěděla už vůbec nic, nebýt některých osvícených novinářů, kteří se tématu věnují.

Jednou ze žhavých novinek je například skutečnost, že od školního roku 2006-7 bude povinná výuka prvního cizího jazyka pro žáky základních škol již od třetího ročníku (dosud byla od čtvrtého) a v dalších ročnících se pro cizí jazyk zvýší hodinové dotace. Jistě je to ve své podstatě správný trend, ale jeho praktická realizace nebude jednoduchá. Školy totiž již dnes nemají dostatek aprobovaných jazykářů a výuka cizích jazyků je nedostatečná. A ministerstvo, místo toho aby v uplynulých pár letech zabezpečilo proškolení potřebného počtu učitelů, umožnilo jim kvalitní jazykovou přípravu včetně praxe v zahraničí a motivovalo je k setrvání v jejich profesi, jednoduše rozhodne o národním plánu v jazykovém vzdělávání. Však ono se to už „nějak“ udělá.

A v tom slovíčku „nějak“ je ten největší problém. Učit cizí jazyk totiž nemůže kdokoliv. Nestačí být zdatný po jazykové stránce, velmi důležitá je pedagogická a metodická příprava. A troufám si tvrdit, že takto připravených učitelů máme v českých školách stále velký nedostatek. Kvalita výuky pak tomu „ nějak“ bude odpovídat. Není proto divu, že ze základních škol stále příliš mnoho dětí „utíká“ na víceletá gymnázia. Mimo jiné za lepší úrovní jazykového vzdělání.

Kvalita reformy, za kterou zodpovídá ministerstvo školství, jistě závisí na mnoha faktorech. Dostatečná informovanost odborné i laické veřejnosti patří k nejdůležitějším. Školy měly být na reformu mnohem lépe připraveny, rodiče měli pod tlakem masivní mediální kampaně sami trvat na její kvalitě. Nic z toho se bohužel nestalo a tak, pokud by dnes mělo ministerstvo dostat vysvědčení, bylo by na něm hodně nedostatečných.

Autorka je učitelkou na ZŠ, členkou SNK Evropských demokratů