Mají otevřené dveře do světa. Mohou volně přecházet z jedné vysoké školy na druhou a volit povolání podle svých preferencí. O jejich hlasy se ucházejí politici, fandí jim vzdělávací experti i pokrokoví novináři. Přesto se mladá generace potýká s mnoha problémy a je v nedobré psychické kondici.

Příběh první: Před střelbou na Filosofické fakultě UK jsem na facebooku tři dny diskutovala s bývalými studentky, kteří tvrdili, že nemravné chování mužů vyřeší účinná výchova, posléze soudy a vězení, a problémy zmizí. Dívky budou bez obav chodit v noci samy domů a nikdo je nebude ve stavu „zamrzlosti“ osahávat na mejdanech.

Namítala jsem, že se dívky musí účinně bránit samy, fackovat nemravy a nechávat se doprovázet. Že všechny násilníky škola a kriminály nepředělají a že zlo tu bude vždy. Ať čtou Červenou Karkulku, Bradburyho horory a Jih proti severu. Nazvali mě zpátečníkem, který je za zlo na světě odpovědný. Psali jsme si ještě 21. prosince 2023.

Příběh druhý: Jedno konzervativní gymnázium pořádá každoročně studentský přednáškový den. Vedení je předem seznámeno s hosty. Letos však ředitel až před akcí zjistil, že studenti pozvali do školy transženu, která v médiích hovoří o své loňské ženitbě, neb má stále penis, hormony prý brala kvůli změně obličeje.

Ředitel přednášku zakázal a spustil se povyk. Spílali mu studenti i jejich sourozenci. Spílala mu progresivní média. Nutno dodat, že jiní studenti se ho zastali a rozhodnutí podpořili.

Příběh třetí: Měla jsem několik chytrých studentů se slušným historickým přehledem, s nimiž jsem ráda diskutovala. Po několika letech na vysokých školách se jejich názory změnily. Místo historie se opírají o ideologické konstrukce. Když odmítnu měnit názory, přestanou se mnou komunikovat.

Je na vině nedostatek příběhů?

Vždy jsem s mladými lidmi vedla neformální hovory o literatuře. Jenže právě školní literaturu nová maturita nejvíc poškodila. Mnozí češtináři mé generace jsou sečtělí, milují filmy i historické příběhy a vedli k tomu studenty. Ti moji ještě v roce 2010 nosili k maturitě pětistránkové seznamy četby a pořádali konference o boji českých spisovatelů proti totalitám.

Nová maturita školám nadiktovala rozbory dvaceti literárních děl a seznamy školní maturitní četby. V praxi to znamená, že si student vybere z často zakonzervovaného, osekaného seznamu dvacet titulů (někde už nově třicet), z nichž jeden si u zkoušky vylosuje. Cermat naučil velkou část češtinářů zkoušet formu a literární teorii, studenti se vrčí předepsané rozbory z internetu, protože číst knihu je příliš riskantní i namáhavé. V lepším případě si pustí film a rozbor díla na youtube.

Zatímco dříve jsme před maturitou studenty pobízeli, ať čtou, že se jim každá kniha může hodit, a snažili se různými cestami propojovat historické, tematické i žánrové souvislosti, dnes jde hlavně o „správné“ analýzy. Ne že by někteří češtináři nevarovali, kam nedomyšlený, z ciziny implantovaný sytém povede (táhne dolů především gymnazisty). Byli umravněni či převychováni.

Nechci tvrdit, že nedostatek příběhů může za všechny problémy mladé generace. Jsou tu moderní technologie. Covidové roky. Válečné burácení v médiích. Genderové zmatení pohlaví, které mnohým odčerpá energii, protože si v citlivém období kladou otázky, jež my jsme řešit nemuseli. Plíživá deziluze z politiků, v něž mladí vkládali naděje, i umělé rozdělování generací.

A je tu také stále neobjasněný masakr na Filosofické fakultě UK. My jsme měli 17. listopad, naše děti budou mít 21. prosinec. Děsivá představa.

Přesto se domnívám, že slabší orientace v historii a souvislostech, kotrmelce v logickém myšlení a náchylnost k ideologiím mohou být zčásti zapříčiněny školskými reformami posledních let, zejména unifikací literatury.

Učitelé sami s tím nepohnou. Na akademiky spoléhat nelze. Velké světové literární příběhy v učebních plánech vysokých škol příliš nenajdete, nahrazují je podivné ideologické a teoretické konstrukty.

Literatura byla od nepaměti nebezpečná učebnice etiky. Vždy nastavovala zrcadlo hlouposti, demagogii, bojům o moc i válečnému harašení. Umí poradit v těžkých situacích.

Byla to chyba, nebo záměr, že ji tvůrci reforem dokázali mladé generaci znovu otrávit?

Psáno pro časopis TO, duben 2024

___________________________________________________________________________________________

Knihy Veroniky Valíkové najdete zde ..a zde:

Soukromý nebe (2004)
Novela. Pohádka o rizikových těhotenstvích, jedné krásné porodnici, čaroději jménem Gral a lásce v mnoha podobách.

Češtinářky (2022)
Román o učitelích, studentech a lásce k literatuře, která je učebnicí etiky a trenažérem života. A také o lobbingu a bossingu a o tom, jak literaturu ve školách zválcovaly reformy úředníků s tichým souhlasem akademické obce a studenti si teď místo četby knih stahují rozbory z internetu.

Sesterské domino (2025) Sbírka povídek, jejichž zásadními tématy jsou sourozenecké vztahy, láska a hledání cest, které nevedou do pekla. Kulisy se mění: divadlo, vodácký tábor, FF UK i taneční parket. Mění se i vyprávěcí formy, atmosféra, nálada. Většina povídek řeší nějaké pnutí mezi sestrami, jedna se narodila po dvacátém odvšivování mé devítileté dcery, jiné inspirovalo dceřino dospívání. Několik povídek vykvetlo na úhoru mých učitelských zkušeností a bojů s Cermatem kvůli nevhodnému modelu státní maturity z ČJL. Všechny povídky jsou na počátku konfrontovány s jiným textem – úryvky z Bible a klasické literatury.