6.7.2020 | Den upálení mistra Jana Husa


ŠKOLSTVÍ: Kam se vlévá Dunaj?

25.5.2020

Byl jsem trochu konsternován, když jsem si minulý pátek přečetl v Lidových novinách článek jistého vysokoškolského profesora s názvem Jenom ne maturity „zadarmo“! Tento muž, který dle svých slov učí již třicet let speciální pedagogiku na vysoké škole, byl zcela konsternován tragickou vzdělanostní úrovní uchazečů o vysokoškolské vzdělání, tedy středoškoláků. V článku uvádí řadu příkladů „nevědomosti“ nově přijatých studentů, u nichž zjišťoval znalosti z běžných oborů.

Například zeměpis: Jsme střecha střední Evropy. Je to problém, protože voda od nás teče pryč. Takže v optimálním případě, do kterého moře dopluje lodička z kůry, pustíme-li ji v Olomouci po té větší řece?
Odpověď: Po němých pohledech na sebe navzájem otázka: Po jaké řece? Načež se ozve jeden hlas: Dyje. Uvedu vše na pravou míru a napovím - Morava. Jenže kam se vlévá Morava? Sláva! Pět z dvaceti vědělo, že do Dunaje. Kam se vlévá Dunaj, nevěděl nikdo. A to mezi přítomnými byla učitelka zeměpisu na 2. stupni základní školy.

Podobně skončily páně profesorovy sondy do znalostí maturantů v oblasti českého jazyka a matematiky. Takže nyní bych mohl skončit otázkou, jestli si stále (vy, politikové, a vy, veřejnosti) ještě myslíte, že úroveň našeho školství je dána nízkými platy učitelů a že se zlepší tím, že jim přidáme?

Moje maminka maturovala na reálném gymnáziu a posléze protektorátní úřady zavřely vysoké školy. Tatínek, který byl o deset let starší, vysokoškolské vzdělání stihnul. Avšak když si chtěli něco říci tak, abychom to my děti někde nedávaly k lepšímu, bavili se spolu německy nebo francouzsky. Když můj mladší bratr měl na pedagogické fakultě problémy s latinou, doučovala ho maminka docela úspěšně, jakkoli měla třicet let po maturitě.

Celý život nakupuji různé knihy v antikvariátech a mé pozornosti nemohlo ujít, kolik knih a učebnic vydávali (někdy i nákladem vlastním) za Rakouska i po roce 1918 čeští středoškolští profesoři. Namátkou uvádím dnes již zapomenutá jména. Václav Alois Jung (1858-1927), autor učebnic a slovníků angličtiny. Václav Niederle (1867-1946) autor učebnic latiny a řečtiny. Jan Mašín (1864-1951) a Jan Kaňka (1897-1966), autoři skvělých učebnic české mluvnice. Mnozí byli i spisovateli regionálních historických děl, někteří vydávali básně i prózu. Jak asi učili své žáky ti, kdož uměli napsat učebnice či beletristicky zpracovat historická fakta? Určitě mimořádně kvalitně.

Rozhodně nešlo mezi středoškolskými profesory o výjimky. Konec konců, mohl bych ještě jmenovat vynikajícího pedagoga českého, středoškolského profesora Jana Lepaře (1827-1902), autora desítek metodických publikací, učebních osnov a učebnic. Jeho knihu o didaktice dějepisu „O metodách dějepisného učení“ z roku 1879 by si měli prostudovat všichni dnešní učitelé dějepisu (a nejen oni).

A nelze nevzpomenout středoškolského profesora Gustava Adolfa Lindnera (1828-1887) po Komenském druhého nejvýznačnějšího českého pedagoga, který Komenského překládal a vydával knihy o jeho životě a díle. Jeho „Učebnice psychologie pro školy střední a ústavy školské“ z roku 1858 byla přeložena do šesti jazyků, podobně jako jeho další knihy a učebnice.

A stydět bychom se měli před památkou mistra Křišťana z Prachatic, který již v roce 1400 sepsal spis „Algoritmus prosaycus“ s mottem: „Veden láskou k maličkým, snažil jsem se stručně sepsati základy umění početního“, zatímco my o šest století později odbouráváme maturity z matematiky. Konec konců, rakouská monarchie byla prvním státem v Evropě, který řídil školy a výchovu ke vzdělání celostátně. Již v roce 1772 bylo založeno C. k. školní vydavatelství učebnic. A naposledy nemohu nezmínit vynikajícího pedagoga Jana Ignáce von Felbigera (1724-1788), který v roce 1777 vydal trojdílnou česko-německou „Knihu metodní pro učitele škol v c. k. zemích“, která přinesla především hromadné vyučování, když jedna kapitola je věnována názorné výuce matematiky. Není náhodou, že v roce 1869 začala „Jednota českých matematiků a fyziků“ vydávat „Časopis pro pěstování matematiky a fyziky“, který byl dlouhou dobu jediným matematickým časopisem v celém Rakousku-Uhersku. Jen pro zajímavost – v té době (1886) u nás vycházelo celkem 13 (slovy třináct) českých učitelských časopisů. Dnes vycházejí pouze čtyři, oproti desítkám časopisů s křížovkami nebo o jídle a vaření.

Snad nejznámějším naším středoškolským profesorem byl spisovatel Alois Jirásek (1851-1930). Jest o něm málo známo, že byl výrazně pravicového zaměření již jako mladočech, v letech 1920-1925 byl senátorem za výrazně pravicovou Československou národní demokracii. Přednášel mimo jiné i dějepis, avšak nikdy nevykládal historii podle svých beletristických děl. To z něj udělal až Zdeněk Nejedlý, když za historickými nesmysly ve školních učebnicích po roce 1948 byl vždy jako „důkaz“ úryvek z nějakého Jiráskova díla. Jako učitel dějepisu byl Jirásek důsledný a pravdivý. V roce 1920 v dopise doktoru kanonického práva, benediktinovi Janu Evangelistovi Zimovi (1847-1927) píše doslova: „Moje Temno není historie, to je jen román.“ A kolik lidí by se u nás i dnes hádalo, že Temno je historie.

Jsem přesvědčen, že naprostá většina středoškolských studentů v Rakousku-Uhersku a v Československu první poloviny 20. století věděla, že řeka jménem Dunaj, která v délce téměř tří tisíc kilometrů protéká územím deseti evropských zemí, se nakonec vlévá do Černého moře.

Takže znovu se ptám, jestli si stále (vy, politikové, a vy, veřejnosti) ještě myslíte, že mizerná úroveň našeho školství je dána nízkými platy učitelů a že se automaticky zlepší tím, že jim přidáme? Čímž vůbec nemám na mysli skutečnost, že jejich platy jsou obecně nízké.



Advantage Consulting, s.r.o.
PŘEDVÝVOJ AUTOMOBILŮ

Advantage Consulting, s.r.o.
Praha, Středočeský kraj, Liberecký kraj
nabízený plat: 45 000 - 55 000 Kč






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.