Odebírání titulů na právnické fakultě v Plzni již získává reálné obrysy. Je to počátek očisty českého školství nebo tím naopak vše skončí? Zdá se, že veškeré nešvary našeho školství se mají smést a uklidit odebráním několika titulů na jedné škole. Je překvapující, s jakou vehemencí se loni zrovna do plzeňských práv pustila média. Poukazování na nekvalitní či nepůvodní diplomové, disertační nebo rigorózní práce na této škole může budit spíše úsměv. Na jiných školách snad snesou všechny závěrečné práce nějaké přísnější měřítko?

Pokud by si s tím dal někdo skutečně práci, objel náhodně zvolené školy a navštívil na nich semináře a přednášky, zjistí, že leckde je úroveň zhruba stejná jako v té kritizované Plzni. Obdobného poznatku pak docílí, pokud se zaměří i na jiných vysokých školách na kontrolu kvality stovek závěrečných prací, posoudí jejich úroveň a nechá je „projet“ příslušným programem, který mu ukáže jejich originalitu. Navíc aféra v Plzni vrhá nespravedlivě špatné světlo na mnoho „plzeňských“ studentů, například technických oborů, jejichž úspěšné absolvování na ZČU je skutečně obtížné, ať už pro samotnou náročnost oboru nebo pro zlomyslnost pedagogů. Celá kauza tak vyvolává dojem, že se z případu jedné fakulty vytváří obětní beránek pro celé školství.

Ostatně to, co platí o kvalitě škol a závěrečných prací, lze vztáhnout rovněž na kvalitu vysokoškolských pedagogů. „Prolustrujeme-li“ v Googlu náhodně vybrané pedagogy, s velkou pravděpodobností u některých nenajdeme, kromě jejich působení na nějaké katedře nebo na „vysloužilých“ místech v různých komisích, zhola nic.Jejich publikační činnost se mnohdy omezuje na pár informativních článků v místním tisku, popisných příspěvků o pořádaných akcích v různých interních sbornících apod.

Samozřejmě jsou i výjimky, kdy vysokoškolský pedagog kromě svého působení na škole sám je v praxi úspěšný i v jiných sférách, veřejně se vyjadřuje k společenským tématům, vědecky i popularizačně publikuje atd. Paradoxně tito lidé často nemají tzv. vědecké a pedagogické tituly, takže školám nepomohou k získání či udržení akreditace pro výuku, ačkoliv svými znalostmi a schopnostmi převyšují na školách celoživotně působící akademiky. Ti nemají většinou žádnou přímou vazbu na praxi a ničím nepřispívají do oblastí podnikatelství, průmyslu, obchodu, služeb a do jiných oblastí, v nichž se vytvářejí reálné hodnoty. Právě tito však mají ve srovnání s „akademiky praktiky“ pro akreditaci důležité vědecké tituly. Kdyby je někdo bral skutečně vážně, musely by jim soukromé subjekty a vědeckovýzkumná zařízení, čímž mám na mysli subjekty zabývající se skutečným výzkumem a vývojem a nikoli povídáním o něm na školách, trhat obě ruce. Samozřejmě jsou obory, ve kterých přímé a okamžité napojení na praxi možné není.Zcela otevřeně lze říci, že spousta pedagogů na vysokých školách je zbytečných.

V českém vysokém školství, ať již veřejném nebo soukromém, je naprosto stejný chaos a velmi slušně řečeno nepořádek jako ve kterékoliv jiné oblasti české společnosti. Tak se teď nelze divit, jaká to je v té Plzni hrůza.