Úvodem jen poznámku: V České republice jsou od 1.1.1999 tři typy vysokých škol: státní, tj. vojenské a policejní, veřejné (bývalé státní, kterým byl předán veškerý majetek, plně dotované) a soukromé (bez dotací). Podle dohod, jimž je Česká republika vázána, musí být občanům z EU umožněno studium za stejných podmínek, tedy na veřejných školách bezplatně.

Na našich vysokých školách studuje celkem asi 276 tisíc studentů, z toho na soukromých zhruba 20 tisíc. Pokud je mi známo, nikdy nikdo nezjišťoval sociální složení, dá se tedy tvrdit, že převažující většina dětí movitějších spoluobčanů studuje na veřejných vysokých školách.

Na veřejných vysokých školách studuje (bezplatně) cca 10 000 Slováků, MŠMT odhaduje, že se tento počet zvýší o tisíc až dva tisíce v dalších letech, dále cizinců z ostatních zemí cca 5500, z toho si studium platí zhruba tisícovka. Skryté placení školného s využitím zákona na veřejných vysokých školách v rámci tzv. programů celoživotního vzdělávání a následného převedení studentů do řádného studia nebudeme v následujícím textu uvažovat.

Znamená to tedy, že v následujícím akademickém roce lze předpokládat, že bude studovat na veřejných vysokých školách cca 16 tisíc zahraničních studentů bezplatně za stejných podmínek jako studenti z České republiky.

Několik čísel na základě podkladů z www.msmt.cz, jedná se jen o neinvestiční výdaje státního rozpočtu. K těm číslům -kdo si dá práci s podrobným prostudováním různých zdrojů na webu ministerstva školství a dále čísel z kapitoly 333 státního rozpočtu - zjistí, že může dojít k číslům různým.

Základní dotace na jednoho studenta veřejné vysoké školy a rok je dána normativem, který byl pro rok 2005 stanoven ve výši 33.320 Kč, na rok 2006 činí 33.986 Kč.

Koeficienty náročnosti jsou historické a neodpovídají současným nárokům, například pro ekonomické a právní obory je udržován koeficient 1,0 z doby, kdy neexistovaly počítače, internet a drahé softwarové nástroje, bez nichž se tyto typy škol dnes nemohou obejít, koeficienty 5,9 náležejí uměleckým školám a nemýlím-li se, podstata zdůvodnění spočívá v argumentu, že mají málo studentů. Tato základní normativní dotace je samozřejmě jen jedním z titulů státní dotace. Kdo chce vědět víc, najde si na webu státního rozpočtu kapitolu 333.

V roce 2004 bylo vysokým školám z kapitoly 333 poskytnuto na 225 674 studentů celkem 20 767 161 tis. Kč, tj. 92 tis./studenta.

Rozpočet vysokých škol na rok 2005 činil podle jednoho webového zdroje 16.742 mil. Kč, podle jiného zdroje MŠMT 20.134.393 tis. Kč. Z toho vyplývá, že při počtu 245 291 student (tzv. přepočtený počet studentů) vychází 82 tis. Kč/studenta. Po úpravě bude tato částka zřejmě vyšší, stejně jako tomu bylo v roce 2004.

V doktorských studijních programech je uvažováno s počtem 9 139 studentů. V tiskové zprávě MŠMT ze dne 19.1.2006 se uvádí, že rozpočet pro vysoké školy na rok 2006 bude zvýšen o 14% a celkové navýšení činí přibližně 2.800 mil. Kč. Celková částka se uvádí 19.064 mil. Kč. Nesoulad v číslech je dán tím, že do rozpočtu se nezapočítávají některé další transfery veřejným vysokým školám, takže konečná celková částka je vyšší.

Nová částka, týkající se nepochopitelně jen veřejných vysokých škol, je dotace za absolventa. Tato dotace v roce 2005 při 36 392 absolventech činila 400 823 tis. Kč, tj. průměrně 11 tis. Kč za absolventa. V roce 2005 byl základní normativ na absolventa 6 825 Kč. Tento základ se z ne zcela jasných důvodů opět přepočítává přes koeficient ekonomické náročnosti, takže například na AMU Praha činí u bakalářských a magisterských oborů 40 269 Kč za absolventa, u doktorských 60 404 Kč. V rozpočtu na rok 2006 vzroste tato bonifikace na dvojnásobek, tj. bude činit 13.050 až 76.995 Kč, u doktorských studijních programů bude zvýšena ještě o 50%, tj. 19.575 až 115.493 Kč. Celková výše příspěvku, poskytnutá veřejným vysokým školám za absolventy, bude činit 852 mil. Kč.

Plyne z toho, že někteří absolventi jsou z hlediska tzv. společenské prospěšnosti (termín, kterému osobně nerozumím, ale je často používaný současně vedoucími politiky) prospěšnější ? Z toho ovšem plyne, že absolventi soukromých vysokých škol jsou naopak společensky škodliví, neboť za ně tyto školy nedostávají nic.

Soukromé vysoké školy vzdělávají (až snad na dvě výjimky - obory, které veřejné vysoké školy nemají) populaci bez jediné koruny dotace od státu, při průměrné neinvestiční dotaci na studenta na veřejné vysoké škole 90 tis. Kč a uvažovaném počtu cca 20 000 studentů na soukromých vysokých školách se jedná ročně o úsporu

1 800 000 tis. Kč

jen na neinvestičních nákladech. Odhaduje se, že na soukromých vysokých školách studuje zhruba něco pod 2 tisíce Slováků, možná další 2 tisíce zahraničních studentů. Dostáváme se na hrubý odhad 16 tisíc českých studentů soukromých vysokých škol.

Jak už bylo uvedeno v úvodu, studuje na českých veřejných vysokých školách 10 tisíc Slováků (v roce 2006 se očekává nárůst o 1 až 2 tisíce) a 5,5 tisíce cizinců, z toho si cca tisícovka za svá studia platí. Předpokládáme tedy zhruba 16 tis. zahraničních studentů.

Na zahraniční studenty je tedy vynakládána z daní českých poplatníků ročně částka

16 000 x 90 000 = 1 440 000 tis. Kč

Dochází tedy k paradoxu, kdy studenti českých soukromých vysokých škol, tedy děti českých daňových poplatníků, u nichž lze předpokládat, že budou pracovat "pro blaho" České republiky, platí školné (které navíc není ani daňově uznatelným výdajem - nákladem) na rozdíl od studentů zahraničních, kteří na veřejných vysokých školách studují zadarmo. Dá se přeneseně říci, že čeští studenti soukromých vysokých škol dotují studenty ze zemí Evropské unie.

Nejde zde o tažení proti zahraničním studentům, ale o zřejmou diskriminaci českých studentů. Nejde zde ani o lobování o peníze pro soukromé vysoké školy. Celý předchozí text má jediný smysl - vytvořit pro všechny české zájemce o vysokoškolské studium relativně stejné podmínky a umožnit jim tak, aby si svobodně zvolili vysokou školu, na které chtějí studovat bez finanční diskriminace.

Existuje vůbec nějaké řešení? Způsobů řešení se nabízí víc, stačí se ohlédnout po civilizovaném světě kolem nás. Asi nejspravedlivější je systém, v němž je studentovi, přijatému na vysokou školu, poskytnuto stipendium ve výši průměrné neinvestiční dotace, tedy v současné době cca 90 tisíc Kč na akademický rok. Student si prostě toto stipendium "přinese" na vysokou školu, kterou si zvolil bez ohledu na to, zda se jedná o školu veřejnou nebo soukromou. Stejně tak by se mělo zacházet s bonifikací za absolventa.

Namítnete, že jsou studijní programy, kde "výchova" studenta je dražší a naopak. Jsou obory, o které je velký zájem (např. medicína, ekonomika, právo), jsou obory, o které je zájem menší a přesto jsou potřebné (např. strojní inženýrství). Vše lze řešit, je-li vůle, například snížením částky základního stipendia na dejme tomu 50 tisíc Kč a preferenčními stipendii pro obory, o které má stát zájem a ty, které jsou dražší. I když u těch dražších, které zpravidla přinášejí absolventům také vyšší budoucí výnosy, bych raději viděl formu příplatku (student by si za předem stanovených a výhodných podmínek půjčil peníze).

Přístup ke studiu pro studenty ze sociálně slabého prostředí je už naštěstí poslední novelou vysokoškolského zákona, byť ve velmi omezené míře, zlepšen formou sociálních stipendií. Problém poskytování stipendií na ubytování a stravování studentů soukromých vysokých škol se sice v novele vysokoškolského zákona neobjevil, ale podle posledních informací z MŠMT bude stipendium na ubytování poskytnuto.

Samozřejmě, možnosti (a eventuálně i výše poskytované částky) jak studijních (ubytovacích, stravovacích), tak zejména sociálních stipendií by měly být po absolvování prvního ročníku (případně už prvního semestru) vázány na prospěch studenta.

Jsem přesvědčen, že tato forma, samozřejmě systémově dopracovaná, by zprůhlednila finanční toky, zvýšila by konkurenceschopnost vysokých škol a nestála by státní rozpočet ani korunu. Většina soukromých vysokých škol by školné snížila na naprosté minimum, případně je zrušila vůbec. Došlo by k výraznému nárůstu počtu studentů bez vlivu na státní rozpočet. Kromě toho by zřejmě skončila diskuse o školném.

Možná zná někdo spravedlivější a jednodušší řešení, já jen vyjádřil svůj současný osobní názor.