Přečtení článku Ředitel školy zfackoval žáka a dal výpověď. Podívejte se a zhlédnutí videozáznamu (tamtéž) jednoho banálního incidentu v základní škole plus reakce některých státních úředníků a politiků mě přimělo zamyslet se nad schopností současné české společnosti rozvíjet se, být školstvím kultivována a obstát pak v konkurenci s jinými národy.

Nafackovat někomu na vesnické tancovačce je v Čechách hezká tradice zpestřující jinak dost nudný život buranů, vesnických i městských.

Jenže nafackovat někomu ve škole (!?!), to je trochu jiná věc.

Moc krásné bylo, jak celou věc řešil ten ofackovaný žák. Prostě odešel. Kdyby totiž panu řediteli školy tu facku vrátil, a p. ředitel by přepadl přes katedru někam do kouta plného školních pavučin, neboť jinak by to při fyzických dispozicích obou aktérů dopadnout nemohlo, asi by to bylo jednoduché řešení.

Jenže…
Jenže 15letý mladík projevil vyšší princip mravní, zůstal gentleman a odešel. S individuem v ředitelské funkci se nepral.

A nyní zkusím tenhle případ trochu bagatelizovat. Už jenom proto, že není první, a asi, jak se obávám, není poslední.

Jistěže šlo o provokaci. Ale ruku na srdce – a pak mluvte – vy, rodiče, učitelé, ředitelé škol, vždycky jsme přece při vyučování provokovali jen ty pedagogy, kterých jsme si nevážili.

Jenže…
Současný stav českého školství je, mírně řečeno, tristní. Valná většina učitelů na základních a středních školách je vyučena komunistickým režimem. A při vší úctě k nim si nemyslím, že dokážou zvládnout dnešní děti. Ty „děti“, které mají mnohem vyšší znalosti jazykové, IT, cracku, googlování. Ale i emocionálními zkušenostmi a „íkvéčkem“ učitele mnohdy převyšují. Nehledě na to, že jim to v kebuli „pálí“ asi tak 16x rychleji. Těm dětem, pochopitelně. Ale to je dáno fyziologií a nikdo za to nemůže. Učitelé by měli mít zkušenosti a nadhled, který by tu 16násobnou rychlost myšlení mohl vyvážit. Někteří mají, někteří ne.

Staříci s plnými břichy a prázdnou hlavou asi žádnou autoritu ve třídě plné zdivočelých teens nezískají. Jiní učitelé, a na věku opravdu nezáleží, mívají přirozenou autoritu, noblesu a i pochopení pro pubertální nepořádek pod lavicí. Například.

Mnozí by mi jistě namítli – ale co lze dělat s tzv. problémovým žákem? Já říkám nic. Vyhodit ho ze školy. Nic víc nelze a nic víc ani není ani nutno. Stejně to bude trvat tak maximálně týden. Pak se vzpamatuje buď ten žák, anebo jeho rodiče. Ne-li, pak říkám, že o tyhle lidi nestojím. Čím dřív se octnou v kriminálu, tím lépe.

Ale taky chci připomenout jednání pana ředitele po chybě, kterou udělal. Byla neomluvitelná, nevratná a neodpustitelná. Zachoval se jako chlap a ze školy odešel. Není to v Čechách běžné, ale je to poctivé.

Jenže…
Jenže, vykázání z vyučovacího procesu se nemá dít fackující rukou, alebrž očima. Tedy, pokud na to pedagog má. A pokud jeho vyučování stojí žákům za to, aby ve škole trávili tu spoustu času. Připusťte prosím, že žáci taky mohli sedět v knihovně, nebo u netu a klidně si to všechno načíst. Bez učitelů a bez tabule a bez překližkových židliček.

Ano, mé názory jsou hrubě cynické a – jak by mi leckterá „help-org“ vyčetla – i asociální.

Jenže…
Jenže když se pan ministr školství Liška a ctěné dámy Stehlíková a Kuchtová vyjadřují k ubohé facce tak přihlouplým způsobem, nedá mi to, abych nepřilil oleje. Nemohu též nedodat, že bonviván Macek by neměl být tím, kdo ve naší společnosti bude nastavovat způsoby jednání. Podle toho, jak žije a co konzumuje, bych čekal, že s Dráthem si to rozdá v pistolích anebo na kordy.

Jenže na tenhle esprit snobi nemají.

Souvislosti už asi tušíte.Teď jen zbývá čekat na prvního žákem zabitého učitele.

Jenže….
Jenže já bych rád, i těch pár let, které mi do konce života zbývají, žil ve společnosti vzdělaných a kultivovaných lidí. Kteří se nepotřebují navzájem ani provokovat, ani fackovat. Natož po sobě ve volných chvílích střílet, jak to tak někdy bývá.

Jako plátce daní našemu státu bych si moc přál, aby se o vzdělávání dětí a mladých lidí starali kvalifikovaní a velmi dobře zaplacení odborníci. A to tak, aby si žáci a studenti byli vědomi, že vzdělání není ani samozřejmost, ani není zadarmo, a že kvalitní(!) vzdělání jim poskytuje v životě výhodu.

A aby pedagogové věděli, co dělají, proč to dělají a za kolik.

Jenže…

Jenže jestliže se dřívější i současní ministři školství vůbec nestarali a nestarají, a asi ani ti příští se starat nebudou, o personální rekonstrukci státního pedagogického týmu, vidím svoji budoucnost v temných odstínech. Mladí blbci mě ve stáří neuživí.

Ach jo.

(autor není ani pedagog, ani žák základní, či střední školy, je komediant a je jím rád)