dovolte mi, abych se zamyslela nad naprosto neudržitelným úpadkem mravů našich žáků, Vašich dětí. Kde je příčina jejich stupňující se brutality, bezcitnosti a egoismu? Děsí mě, až tato eticky deformovaná generace dospěje a začne vychovávat vlastní děti ...

Nechci vystupovat jako mentor a snažím se hledat chybu nejdříve v nás učitelích. U sebe sama by totiž měl každý hledat příčiny jakéhokoli nezdaru. Jenže právě co se týče neúspěchu žáků, je vinen podle řady rodičů a dětí jedině učitel - má velké nároky, neumí vysvětlit učivo, je mstivý apod.

Každé dítě napodobuje určitý model chování dospělých. Tedy jednoznačná příčina je v nás. Jakým vzorem jsme našim dětem? Jak je motivujeme? Jak jsme důslední, jak jsme ambiciózní, jak jsme tolerantní, jak jsme empatičtí? Naši žáci studují na výběrové škole. Jsou nadaní, většinou s vysokým kvocientem abstraktní inteligence, ale jejich sociální a emoční inteligence silně zaostává. Mají dokonalý servis v rodině a jistě i ve škole. Nemusí se o nic snažit. A to je právě problém. Stále spoléhají na ty druhé. Někdo to za ně vyřeší. Špatná škola pro život.

Rodiče kompenzují svůj nedostatek času na své děti tím, že je zahrnují mnohdy nepotřebnými předměty. Děti mají navíc celou řadu mimoškolních aktivit, někdy na úkor plnění školních povinností. Řada rodičů nemá čas s nimi hovořit - kromě obligátní otázky:"Co bylo ve škole?" a stejně obligátní odpovědi: "Nic." Dětem viditelně chybí otevřená rodičovská náruč. V poslední době je běžné, že se ti "malí" zcela bezprostředně přivinou ke své učitelce. Chybí jim objetí.

Pro děti není důležité, kde tráví dovolenou, ale co je důležité - aby na ní byly s tátou a s mámou. Aby se společně smáli, aby se společně uměli radovat z maličkostí. Proč některé děti znají divadlo, galerii nebo koncert jen z návštěv se školou (pak není divu, že se na představení ustrojí do jeansů a flanelových košil)? Vztah ke kultuře je základem kulturního chování. A to právě celé řadě dětí chybí. Škola není všemocná, největší podíl na výchově dětí má jednoznačně rodina. A není-li navíc její působení v souladu se školou, kdy dospělí - rodič a učitel - stojí jeden za druhým a jsou důslední ve svém působení na rozvoj osobnosti dítěte, pak je důsledek nasnadě.

Vážení rodiče, moc Vás prosím, mějte své děti skutečně rádi a denně jim to dokazujte. Ne vysokým kapesným, ne značkovým oblečením, ne exotickými dovolenými. Ale laskavým slovem a objetím.

Zlín, 16.6.2009

ředitelka ZŠ Kvítková