Zdá se, že jde o logické a chlapské rozhodnutí - ale smutné, protože tím zahodí vše, k čemu svým studiem směřoval a čeho ve svém oboru dosáhl.
Není divu, že chce pokračovat alespoň v jedné ze svých dosavadních činností, a tak přemýšlí o možnosti zůstat učitelem. Na školách nižšího stupně by získal větší plat, který se podle slov ministra školství nejen nemá snižovat, ale dokonce má být po dvou letech navýšen. "Neboť moudrá společnost klade vzdělání na první místo, vědoma si toho, že není rozvoje bez lidí, kteří budou nejen schopni držet krok s překotným vývojem ve všech oborech lidského konání, ale sami budou jeho nositeli."
Zeptal se mne, co tomu říkám - jako zkušená kantorka, která během své dlouhé učitelské kariéry postupně působila na několika školách základního a středoškolského vzdělávání.
Tak v první řadě, těchto řečí o prioritě školství a slibů ohledně platu jsem už zažila hodně. Dokonce, po několikerém vyhlášení zvýšení platů učitelům, oslavovaném všemi sdělovacími prostředky a zároveň odsuzovaném řadou našich občanů, jsem měla odvahu zeptat se, kde ty peníze jsou, když má mzda nejenže nevzrostla, ale naopak byla umenšena. Ukázalo se, že ve skutečnosti k navýšení prostředků na mzdy nedošlo, jen ředitelé dostali pokyn, aby v rámci svých rozpočtů to nějak udělali, třeba odbouráním platby za přesčasové výukové hodiny a za zastupování, či odnětím odměn učitelům, popřípadě jejich propuštěním.
Navíc každý, kdo si myslí, že vysokoškolský učitel automaticky splňuje odborné požadavky kladené na učitele nižších stupňů, se velmi mýlí.
I když se vysokoškolský učitel při své vědecké činnosti neobejde bez znalosti vysokoškolské matematiky, bez doložení absolvování studia matematiky na některé z vysokých škol bude pouze neaprobovaným učitelem, a to i v případě, že bude dětičky učit, že 1+1 = 2. Navíc jeden obor mu nebude stačit k tomu, aby mohl učit na plný úvazek, a bude se také muset prokázat dokladem o absolvování aspoň tzv. pedagogického minima. Bez toho všeho si o plné výši platu může nechat jen zdát. Ledaže by byl opravdu kompenzován slibovaným náborovým platem pro mladé nastupující učitele. Otázkou však je, zda by za něj byl vůbec uznán a zda ho opravdu dostanou. Zdá se, že tento slib už neplatí.
Musím také upozornit, že jde o vstup do jámy lvové. Každou vyučovací hodinu musí učitel čelit (plus-mínus) třicítce žáků, z nichž mnozí budou zkoušet jeho odolnost vůči jejich různým projevům nechuti podřídit se jakékoliv autoritě a něco dělat vůbec, natož se učit. Přesto je musí vzdělat (i ty nevzdělatelné), a pokud někteří z nich z jejich předmětů budou propadat, ohrozí nejen příjmy školy, jež jsou závislé na počtu žáků, ale také ty svoje. Odměny přece nemůže dostat učitel, který nerespektuje ekonomické zájmy školy a riskuje nevůli rodičů.
Lze namítat, že zápory učitelské práce jsou vyváženy mnohými klady, a ty mohou přinášet pocit uspokojení. S tím souhlasím, dokonce takové, že by mnohý učitel svou práci za jinou neměnil. Ale proč si lidé myslí, že k nim také patří kratší pracovní doba - nanejvýš v průměru 6 vyučovacích hodin denně a pak volno?
Neuvědomují si, kolik musí učitel absolvovat pedagogických schůzí, porad a vzdělávacích akcí, jaké výchovné a pedagogické problémy musí řešit, kolik času stráví organizováním exkurzí a mimoškolní činnosti žáků, a co večerů, nocí a víkendů prosedí nad přípravou výuky a opravou nekonečných štosů písemek.
Ani v době prázdnin žáků nemá volno v takovém rozsahu, jak si lidé myslí. Připouštím, že v tu dobu nemusí denně docházet do školy, ale práce má více než dost. Vypracovávají se výchovně vzdělávací plány, propracovává se metodika výuky, doplňují se odborné znalosti samostudiem či účastí na vzdělávacích akcích pro učitele, a dokonce se supluje práce odborných komisí a někdy i samého ministerstva.
Bohužel, většina lidí vidí jen počet odučených hodin a tím se utvrzuje ve svém přesvědčení, že si vlastně učitelé ani svůj plat nezaslouží. Pokud sami nezkusili být učitelem, pak nikdy nepochopí náročnost tohoto povolání, ani jak velkou vyčerpanost přináší.
Co tedy tomuto vysokoškolskému učiteli a vědci poradit, když už jeho prvotní volba povolání byla chybná?
Má zůstat vědcem a učitelem, i s vědomím, že jeho povolání v očích společnosti je "posláním", a za něco tak etického se přece neplatí?
Tím však rodinu nenakrmí, že?
Pokud si už neprozřetelně rodinu přece jenom založil, pak jsou před ním asi jen dvě možnosti. Buď rezignuje, pověsí své ideály tzv. na hřebíček, rozloučí se se svou profesí a půjde dle mnohých lidí skutečně něco dělat, nebo uplatní své schopnosti a nemalé odborné vědomosti mimo naši republiku.
Že tento tzv. "odliv mozků" není k užitku české společnosti? Není, ale jí to zatím nijak moc nevadí.