ŚKOLSTVÍ: Další z mnoha objevených Amerik
Konec encyklopedickým znalostem? Bek zahájil debatu o učivu – Novinky
Jediné, co stojí za pozornost v nadpisu článku, je možná ten otazník.
To snad už nemyslí představitel exekutivní státní moci vážně. Co svět světem stojí, reformujeme školství. Že by se některá reforma setkala s úspěchem, jsme nezažili. Jen nové pojmy pro staré jevy, nové obraty a převeliké stohy papírů, množství školení o tom, co pedagog každodenně stejně dělá. Nyní tedy vše i v digitální podobě, distančně a kdo ví ještě jak... Skrytým cílem je přesvědčit daňového platníka, že peníze jsou ve školství dobře a stále lépe vynakládané. Též potvrzení dobré práce úředníka na ministerstvu. Když si však přečtete nadpis podruhé, už ani neumíte strnout úžasem nad drzostí pana ministra. Připadá mi to stejné, jako kdyby ministr dopravy vyhlásil, že se bude jezdit na zelenou...
Jaká je skutečnost? Normální učitel, který vystudoval pedagogiku (aby bylo jasno, v některých školách stačí, že máte rádi děti a jdete učit...) ví, že bez neustálého propojování učiva s praktickým životem se neobejde. Když to důkladně nedělá, ztratí žákovu pozornost a jde se klouzat.
Nepracuje jen s tímto. Používá a vytváří stále nové, hravé a činnostní metody a formy výuky. Též dělá v hodinách veselou podporující atmosféru a chválí a chválí. S tou chválou je to poslední dobou též bolavé. Děti se v těchto edukativně objevných dobách chválí i za konání povinností, nebo běžné slušné chování. Slušně se chovající žáci jsou totiž již v menšině. Znám i školu, kde učitelky děti stále o něco prosí. Ale to jsem odskočila od tématu.
Běžný učitel také nenaloží na děti více potřebných faktů k zapamatování, než je nutné. Proč by to proboha, pane ministře, dělal? Většinou se z hodiny odchází tak se dvěma až třema skutečnostmi, které je třeba si trochu pamatovat. Tyto jsou podpořeny obrázkem či kráťoučkým zápisem v sešitě. Hlavně je jich dosaženo prožitkem, nejlépe pak bádáním samotného děcka. Je však učivo, které vevybádáte. Objevte třeba psaní velkých a malých písmen.
Na těchto zapamatování potřebných cihličkách se pak budoucnu staví! Také se posléze propojují v dobrodružnou síť, po které dovede dítě dohopkat k dobrému výkonu. Tedy, že se dítě předvede, že něco fakt umí. A to je pak radost. A radost je dle mé zbloudilé učitelské duše to hlavní, k čemu má ve škole docházet.
Třeba ta naše známá násobilka či vyjmenovaná slova. I tyto, pro starší občany běžné vylomeniny nutné k pamatování, nyní již trvale visící na zdech tříd, si ale současný učitel nedovolí vyžadovat k memorování. Jen si tyto dávnověké a za chvíli již jistě zastaralé atavismy s dětmi ve třídě probarví nějakou říkankou, obrázkem nebo činnostním cvičením.
A to ve třídě třetí ale i deváté a teď možná i na gymnáziu...
Zjednodušeně řečeno: Pan ministr hlásá, co se každodenně a již přes několik desetiletí v hodinách dobrých učitelů děje! A aby byli učitelé dobří, je úkolem vysokého školství, a ne reforem s mnoha školeními.
Ve zmíněném článku je i odkaz na překvapivou skutečnost, že se mnozí učitelé již nehrnou do momentálních návrhů změn. Jak nečekané, když tyto jsou téměř identické s reformami z předešlých let. Jak překvapivé, když na seminářích, kde je bude opět školit někdo, kdo v životě neučil ani jednu hodinu, nebo možná ano, ale v dobách doby ledové, ztratí uondaný pedagog vemi cenný čas, který by radši věnoval své regeneraci či přípravě na ještě zajímavější, hravější a interaktivnější výuku. Víte, když učitel neučí, jak jsem zde popsala, nevysvětluje dětem, proč se co učíme a nedělá to všecho fakt hravě, tak aby to bavilo i jeho, tak prostě nemůže fungovat. Je to základní premise práce s dětmi. Jako jsou vzduch, voda a živiny základní podmínkou života! A na takové hodiny je třeba se připravovat a bere to stále víc času.
Jsem opravdu pobouřena. dvé obvyklé rozpaky, zda mám ještě psát a nechat tyto myšlenky publikovat, jsem tentokrát zahnala trochu rychleji než jindy. Možná i proto, že čím dál častěji potkávám lidi, kteří nemají s pedagogikou zhola nic společného, ale mají ceklem přesný vhled do toho, co se v našem škoství SKUTEČNĚ odehrává. Vždy, když si tyto změny k horšímu vypovíme, rozcházíme se s tím, že to nezměníme. Vím, nezměním to ani já, ale svoboda slova zde ještě platí.
Ještě jedna nesrovnalost mě napadá: V USA měl nedávno pan Trump nápad, zrušit ministerstvo školství.
Reagovala jsem myšlenkou, zdali to uslyšíme brzy i u nás. No, co myslíte, nedávno ano...
Nápad zrušit ministerstvo školství? Úlet a nesmysl, schytal to Hřib od poslanců | Blesk.cz
Pan Hřib se nechal slyšet, chlapák je to! Školu necháme prý jen na krajích. K pestrosti školních vzdělávacích plánů – tedy lidově řečeno osnov - (v podstatě je to trochu každý pes jiná ves) to tedy bude každý pes, kočky i slepice s ovcemi a hodně jiná ves, město i stát. Vlastně ne, není to nesrovnalost, spíše souvislost, že?
Pane ministře, jestliže si chcete pojistit pozici na ministerstvu, řešte prosím jiné problémy v našich školách, než je odstranění encyklopedické výuky. Mimochodem, encyklopedie mají dle mých zkušeností děti rády. A rodiče rádi nakupují naučné „hravé“ kartičky s otázkami a odpověďmi a učí svá šestilEtÁ děcka, třeba co je transplantace, komunikace a participace.
PS:
Malá nevyžádaná rada pro rodiče. Běžte občas pobýt do školy, kde tráví vaše poupě života celý den po dobu devíti let a povinně. Sdílejte ten den se svým potomkem i přestávky, tělocvik a třeba i výtvarku či pracovní činnosti.
A běžte i do jídelny. Tam koukejte, co a kolik toho vaše dítě sní, nebo spíš rovnou odnáší do odpadu, aniž jen ochutná. Jestlipak takto končí i dotované obědy pro sociálně slabé žáky?
