Když jde o smrt, vše je povoleno. Jde-li o život, urážejí vás a upírají i shromažďovací právo.

Hnutí pro život pomáhá maminkám, které neplánovaně otěhotní. A přece je kdejaký pomlouvač může urážet, lhát a tvrdit o nich, že jsou to tmáři ze středověku, kteří chtějí zakázat potraty. Takto lživě činí dokonce i europoslankyně Markéta Gregorová, jíž nadšeně tleská pirátská poslankyně Klára Kocmanová. Praha prý minulou sobotu byla feministická, hrdě vyřvávají poblázněné mediálně známé feministky, pyšné na vraždy svých nenarozených dětí. Jó, když jde o smrt, to se každému odpustí všechno. Hlavně zabíjet nevinné životy. Kdo chce zabíjet, ten se zaklíná lidskými právy na potraty, na odchod ze života a na smrt. Hlavně aby bylo dost cest, co nosí smrt. Jim projde kdejaká lež, kdejaká pomluva, kdejaká manipulace. Kde jsou všichni ti Hlídači státu a Foltýnové, když je jich skutečně potřeba? Proč mlčí, když pravdy dostávají na frak?

Právo na smrt, právo zabíjet, právo na bezpodmínečné zacházení s vlastním tělem jde tak daleko, že minulou sobotu ta vražedná kombinace zastavila i Policii České republiky, ačkoliv právě jejím úkolem je chránit životy, zdraví, bezpečnost a pořádek ve společnosti, a hlavně prosazovat zákonnost, chránit práva a svobody osob, preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji a usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti. No, jaksi se zdá, že důvěru veřejnosti si touto nečinností příliš nezískala. Ba právě naopak. Možná, že dokonce odněkud shůry měla pokyn nezasahovat. Vždyť i ministr vnitra se tváří spokojeně, že Policie jen vlídně pozorovala ten brutální zásah do základních shromažďovacích demokratických práv, násilné znemožnění práva na řádně ohlášenou demonstraci. Hlavně že těm agresorům nemusela zkřivit na jejich barevných hlavách ani vlas. Smrt je totiž zřejmě třeba chránit. Jenomže kdo potom ochrání život? Řekněte, kdo jiný než právě Hnutí pro život?

A přitom existuje platné právo, které je postavené na ochraně života, nikoli na ochraně smrti. Podle Listiny základních práv a svobod je lidský život, jeden každičký, hoden ochrany již před narozením. Je to logické - protože v životě jde vždycky víc o život než o smrt. Proto existuje celé zdravotnictví, proto zachraňujeme sebevrahy na mostech a pipláme miminka předčasně narozená. Aby se nezabíjelo. Slušný člověk se za potrat spíš stydí, protože chápe, jde o řešení krajní a výjimečné. Ale někdo namísto daru života a jeho uctívání radši zabíjí – miminka v ženských lůnech, myšlenky, s nimiž nesouhlasí, národy, které nenávidí. Jenomže nenávist zaslepuje a její nositel pak propadne bludu, že má právo úplně na všechno.

Silou zablokovat pokojně jdoucí a modlící se procesí, umlčet toho, kdo nesouhlasí, pomluvit nevinné, a ještě se u toho předvádět a chlubit se tím. Koho to v sobotu policie chránila a před kým?

Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů