Židé si svou jinakost nejspíš ponechají a my tak v pravidelných cyklech budeme muset věšet socialisty v jejich slepých uličkách.

Projevy nenávisti zažívají židé odjakživa : Otroctví v dobách biblických, helénistická vyvražďování, středověké pogromy, bolševické a národně socialistické běsnění, atd. Důvody k vraždění židů jsou po staletí vlastně stále stejné : jinakost a pevnost víry. Jinakostí si přivodili nenávist a pevnost víry jim tuto nenávist umožnila po tisíciletí přežít. Řada národů, která se snažila židy systematicky vymazat z povrchu zemského, dnes již neexistuje, splynula s nastupujícími kulturami a „prokřížila se“ až do národů zcela nových. Židé zůstali.

Moderní antisemitismus má samozřejmě shodné příčiny a jeho nositelem je od cca 19. století výhradně socialistické učení. Ač bych se rád rozepsal o moderní historii antisemitismu, musíme z trpělivostních důvodů přeskočit až do doby dnešní a mohli si tak antisemitismus lépe užít a takříkajíc na vlastní kůži.

Guru moderního antisemitismu, Brit Jeremy Corbyn, předseda opoziční Labouristické strany a americký žid, kandidát Demokratické strany USA na prezidenta, Bernie Sanders, neříkají, že nenávidí židy. Stejně tak od americké senátorky Elizabeth Warrenové nebo od členky Sněmovny reprezentantů Alexandrie Ocasio-Cortezové, nikdy neuslyšíme nic o vraždění židů. Německý sociální demokrat Martin Schulz, slovo „žid“ snad nikdy ani nepoužil a francouzský prezident Emmanuel Macron jakékoliv projevy antisemitismu, podle jeho slov, přímo „nenávidí“. Mohli bychom jmenovat jistě desítky dalších významných socialistů dnešní doby, kteří jsou zastření antisemité.

Jistě jste si všimli, že neexistuje běžně užívaný termín „antinacismus“, existuje toliko „antifašismus“, a není to rozhodně žádná náhoda. I amatérský politolog dobře chápe antiteze těchto ideologií, přesto se taková frazeologie zažila a vše, co se socialistům nelíbí, je zkrátka fašismus. U komunistických režimů se označení „fašismus“ neujalo, ale to proto, že pro většinu socialistů je komunismus bájným snem - konečnou stanicí, podobně jako pro nás křesťany Nebe. Tím se dostáváme k meritu moderního socialistického antisemitismu.

Socialisté nemají nic proti židům nebo Židům. Ať si jsou, ať mají své synagogy a jarmulky, šabaty, cajzy a klobouky, říkají. Jen se jim nelíbí jejich stát Izrael, protože je prý příliš přímočarý při své obraně. Jenže výsledek této nelogické rovnice, tedy, že mám rád židy, ale nemám rád jejich stát, je žel zase jen antisemitismus.

V antisemitismu totiž platí ve vztahu žid vers. stát Izrael zákon komutativity. Není možné mít rád židy a nemít rád jejich stát nebo naopak. Vyjádření zejména Jeremyho Corbyna a Bernieho Sanderse míří právě ke státu Izrael, kde podporují výhradně Palestince. Říkají, že Palestinci jsou na svých právech krácení a toto bezpráví má na svědomí stát Izrael. Podporu Palestinců na úkor Izraele můžeme cítit od všech socialistů, od institucionalizovaných, až po moderní katolíky a také třeba americké židy. Evropská unie posílá Palestinské samosprávě stamilióny eur ročně na pochybné projekty, výměnou za klid zbraní palestinských teroristů na území Unie. Palestinci i za prostředky EU útočí na izraelské civilisty a vyplácí důchody rodinám sebevražedných atentátníků nebo uvězněných zločinců.

Antisemitismus má stále stejný základ a jde vskutku o začarovaný kruh : Příčinou nenávisti k židům je jejich jinakost, ale právě ta jinakost jim zabezpečuje přežít.

Židé i socialisté si tedy už svou cestu vybrali : Židé si svou jinakost ponechají a my tak v pravidelných cyklech budeme muset věšet socialisty v jejich slepých uličkách. Naposledy to bylo v Norimberku.

Na obrázku vidíme Seumase Milnea, ředitele komunikace a politické strategie předsedy Jeremyho Corbyna. Dříve pracoval jako novinář v The Guardian (než vyšlo najevo, že pracuje pro Corbyna). Je považován za umírněného marxistu, za pět let udělal z britské Labouristické strany v zásadě komunistickou stranu. Je tak nadšený pro palestinskou věc, že má i palestinský přízvuk ... Koho mi jen připomíná.

Z autorova Facebooku