Pokud posloucháte ženy, jste ztroskotanec. To propaguje Andrew Tate na svém videokanálu. Podle něj jsou ženy majetkem mužů. A má dnes vlivný hlas, protože mnoho mladých chlapců kromě něj nemá žádný jiný vzor. Kde jsou jejich otcové? Tyto otázky si nad filmovou sérií Adolescent klade Joe-Lize Kruijsse-Brugge na portálu CNE.news.

Víte, co na Instagramu znamená červená stovka emojí? Nebo žluté srdce? Nebo ledvinová fazole? V dnešní době žije mládež v paralelním online světě. A to může být velký problém. Filmová minisérie Adolescent (u nás právě na Netflixu) ukazuje, co se může stát, když děti uvíznou v algoritmech sociálních médií a jejich rodiče žijí v blažené nevědomosti.

Jaimiemu Millerovi je pouhých 13 let, když je zatčen pro podezření z vraždy. Záběry kamer ukazují, jak nemilosrdně ubodá Katie Leonardovou, dívku ze školy. Trvá dlouho, než se policii a psychiatrovi podaří rozluštit temnou záhadu, proč to mladý teenager udělal.

Násilí
Lidé se často domnívají, že v mládí a rodinném životě vraha muselo být něco strašně špatně. Znepokojivý aspekt filmu však spočívá v tom, že Jaimie pochází z průměrné středostavovské rodiny, z takové, která by mohla bydlet vedle nás.

Jak je to možné? Odpověď se skrývá ve světě, který je mnohým dospělým zcela neznámý. V tom, kde vládne misogynie, emoji a kyberšikana. Ten, kde červená stovka odkazuje na tvrzení, že 80 procent žen přitahuje jen 20 procent mužů, a kde žluté srdíčko je znakem přátelství a emoji s ledvinkou znamená, že někdo je incel (nedobrovolný celibátník), muž, který nikdy nebude mít ženu.

Všechny tyto zprávy souvisejí s tzv. manosférou, což je souhrnné označení různorodých webových stránek, blogů a online fór, propagujících maskulinitu, misogynii a opozici vůči feminismu. Tvůrci obsahů propagují machistické chování, sexistická prohlášení a nezřídka podporují násilí na ženách a dívkách, jejichž přehnaný vliv je spatřován za nejrůznějšími společenskými problémů.

Bublina
No, možná si řeknete, to je tak absurdní, do toho by se moje děti nikdy nezapojily. Jsou to dobří lidé, mají slušné známky ve škole a dostává se jim dobré výchovy.

Dospívající se však do takové bubliny nechají velmi snadno vtáhnout, i když o to výslovně neusilují. Dva nizozemští novináři to vyzkoušeli na vlastní kůži. Na TikToku předstírali, že jsou šestnáctiletí chlapci. Během dvou minut jim algoritmy představily videa s hashtagy #motivation, #mindset en #succes, které běžně používají lidé v manosféře.

A když si TikTok všimne, že se uživatel na tento typ obsahu dívá déle, než na průměrný příspěvek, bude mu zobrazovat další a další stejné příspěvky. Brzy se tak objeví videa o sigma samcích, jedinečných, nezávislých mužích, kteří svou bolest proměňují v sílu.

Během dvou hodin se vám na mobilu objeví Andrew Tate, kontroverzní britsko-americký influencer, se svými finančními radami. Podle něj je problém v tom, že muži uvízli v matrixu. Tím odkazuje na konspirační teorii, podle níž společnost řídí elita, která chce lidi zotročit. Tate radí mladým mužům, aby z této simulace utekli do reálného světa, kde mohou vydělat spoustu peněz pomocí kryptoměn, elektronického obchodu a drop-shippingu.

To však není jediný význam matrixu. Často odkazuje k dalším konspiračním teoriím. Dobře vypadající a svalnatí muži například tvrdí, že 90 % mužů si ženy nevšímají a že ženy chtějí jen ty nejlepší. Hlavní poselství všech těchto příspěvků: Ženy jsou pokrytecké a náročné, muži by je měli jednou provždy usadit na jejich místo.

Algoritmus
Tyto myšlenky nejsou nové. Na speciálních fórech se o nich diskutuje už léta. Prostřednictvím sociálních médií jsou však nyní přístupné všem. A nemusíte vyhledávat speciálně nenávist vůči ženám, abyste se s jejich obsahem setkali. Každý, kdo má rád drahá auta, chce si zlepšit zdraví nebo se cítí osamělý, riskuje, že bude vtažen do králičí nory, a je těžké se z ní zase dostat, protože algoritmus uživatele zavede jen dál a hloub do manosféry.

Nizozemská psychiatrička Esther van Fenema varuje, že zejména mladí chlapci jsou náchylní k tomu, aby propadli tomu, co Andrew Tate hlásá. Dnešní polarizace k tomu velmi přispívá, říká v rozhovoru. Buď lidé patří k probuzené, a ne tak mužné straně, nebo jsou součástí skupiny kolem Andrewa Tatea. Vzorů, které jsou někde uprostřed tohoto spektra, je sotva pár.

Podle Van Fenemy je jednou z příčin této polarizace to, že se v poslední době věnuje velká pozornost právům žen, rovnosti pohlaví a rozmanitosti. Veřejná debata (a také veřejná podpora) je fascinována právy a zájmy žen, muži jsou zobrazováni spíše optikou pachatelů a viníků. Není divu, že zejména mladí muži a chlapci zůstávají odkázáni sami na sebe, jejich starostem, potřebám a obavám se nikdo nevěnuje. V reakci na to pak teenageři snadno propadají „toxické maskulinitě“, kterou propaguje Andrew Tate.

Okolí
Nutno říci, že okolí to mladým mužům vůbec neusnadňuje, ba celý současný Západ je k mužům v jistém smyslu nespravedlivý. Společnost totiž na jedné straně vyžaduje muže čestné, bezúhonné a aktivní, kteří jsou plně zodpovědní sami za sebe a spolupracují s ostatními s cílem zlepšit společnost a národ. Společnost sama ale k dosažení toho všeho mužům neposkytuje žádnou podporu, odborné vedení či prostředky, aby v nich probudila zájem, jak těchto vznešených cílů dosáhnout, naopak je neustále peskuje za „patriarchát“ a „toxickou maskulinitu“.

Spektrum
Co se proti tomu dá dělat? Psychiatrička Van Fenema zdůrazňuje, že pro chlapce je zásadní, aby měli vzor, se kterým se mohou ztotožnit. Jinými slovy, zodpovědní dospělí by měli tuto pozici obsadit dříve, než to udělají karikatury jako Andrew Tate.

Podle Van Fenemy je důležité, aby tyto vzory ukazovaly rozmanitost mužství, aby si dospívající uvědomili, že nemusí být tak černobílé, jak často naznačuje internetový svět. Mezi „woke-uvědomělým, ne tak mužným“ a „super mužností Andrewa Tatea“ je celé spektrum mužských rysů a vlastností. Jinými slovy, chlapci by měli vědět, že nemusí být jako Tate, aby byli skutečnými a mužnými muži.

Matka
Série Adolescent ukazuje, jak důležitá je role otců. Částí toho, co učinilo Jaimieho zranitelným vůči vlivům a svodům webové manosféry, byl pocit, že jeho otec byl v jeho životě citově nepřítomný a neposkytoval mu potvrzení a podporu, které on zoufale potřeboval.

Film je proto výzvou k probuzení pro dnešní otce. Mnoho dospělých mužů zůstalo v srdci dětmi, a to nikoli v pozitivním smyslu. Pracují, aby si užili peněz, a telefonem nebo větší obrazovkou vyplňují svůj volný čas. A tato citová nepřítomnost může vést k velkým problémům pro jejich děti.

Kluci chtějí něco vidět, potřebují příklad, někoho živoucího. Někoho, kdo sedí vedle nich, i když třeba v tichosti. Někoho, kdo dokáže říci: „Synku, ne vždy ti rozumím, ale jsem tady pro tebe. „

Když chlapci v raném věku zjistí, že se od své matky liší, protože je žena, začnou se od ní odpoutávat. Pokud se to děje v dobrém, připoutají se k někomu jinému, k někomu, kdo je vidí a je schopen je pustit, když je to potřeba, k někomu, s kým mohou být sami sebou. V ideálním případě je touto osobou jejich otec, nebo někdo jiný, kdo jim může ukázat cestu od chlapectví k mužství.

Zápas
Pokud však k tomuto připoutání nedojde, chlapci začnou hledat někoho jiného, s kým by se mohli identifikovat. Vhodnou alternativou se pro ně mohou zdát online koučové a influenceři se svými radami, jak být silný a nezávislý. Ti však z principu nemohou promlouvat do chlapcova skutečného života a neposkytnou ani dobré rady ohledně zdravých vztahů. Zůstává pak jen osamělost. A pak už je jen otázkou času, kdy se zapálí rozbuška a kdy se to strašlivě zvrtne, jako se to stalo Adolescentovi Jaimie Millerovi.

Byť otcové nemají tak dominantní roli jako tomu bývalo v minulosti, měli by si uvědomit, že stále mohou získat respekt a autoritu v životech svých dětí, pokud mají svým dětem co předat.

A mnozí psychologové připomínají, že zvláště křesťanští otcové mají svým dětem co důležitého říci. Křesťanství totiž přináší v zásadě pozitivní pohled na vztahy a rozdíly mezi pohlavími. Zlepšení situace mužů (a tím i žen) je tím nejkonstruktivnějším, čím můžeme společnosti přispět. Biblická slova o vzájemné podřízenosti vedou ke smýšlení, založenému na úctě a obdivu k opačnému pohlaví. V tom spočívá korektiv marxistického postoje „boje za privilegia“, který nám během oněch 140 let od Marxovy smrti velmi špatně posloužil, končí svou filmovou úvahu Joe-Lize.

Konzervativní noviny