Jsem si jist, že drtivá většina odpoví na výše uvedenou otázku kladně. Což je jeden z velkých omylů, kterých se většina z nás dopouští. Protože to vůbec jednoduché není.

K následující úvaze mne přivedla diskuse na Letní filmové škole, kde v jednom diskusním stanu byla tzv.“kutnohorské sektě“ věnováno cca 90 minut. Jako hosté byli pozváni tři reportéři, kteří vytvořili podcast ohledně této kauzy.

Jen pro stručnost. Zakladatel této sekty Richard Šiffer působil zpočátku jako léčitel (ve stopách svého otce, který měl údajně podobné schopnosti), za nímž se stahovali lidé se svými zdravotními problémy. Podle autorů podcastu šlo v drtivé většině o psychosomatické potíže, které tento muž nejspíše dokázal úspěšně řešit. Časem však vytvořil skupinu, která mu zcela podléhala a byla schopna provádět rituály v oblasti Českého Šternberka, kde někteří „hříšní“ jedinci byli ostatními členy sekty fysicky trestáni. Dva z nich tuto „léčbu“ nepřežili. Sám Richard Šiffer posléze poručil dvěma ženám ze sekty, aby jej sprovodily ze světa s tím, že jeho tělo do rána zmizí. Obě ženy jej poslechly a protože ani další den mrtvola ze společného lůžka nezmizela, šly nahlásit vše na policii. Obě jsou souzeny za vraždu, i když se hájí tím, že jen vyhověly přání vůdce. Poslední informace o celé kauze je relativně čerstvá, protože soud musí vzít v úvahu příčetnost obou žen, jež byla doložena znaleckým posudkem (obě mají vysokoškolské vzdělání).

Sekty v ČR nejsou ničím novým, mediálně je známa ta, kterou založil Jan Dvorský alias Parsifal Imanuel, který své stíhání za ohrožení výchovy dětí vyřešil emigrací. Podobných sekt bude povícero, avšak nikdy v nich nedošlo k úmrtí a to dokonce vícenásobnému, jak je tomu u sekty z Kutné Hory.

Bylo by snadné a zavádějící označit všechny submisivní členy sekty za mentálně utlumené, vyšinuté apod. V „portfoliu“ členů se nacházejí lidé s vysokoškolským diplomem, podnikatelé, lidé s osobní historií, která rozhodně není tragická. Jistě, ti, kteří se ocitnou ve špatné životní situaci, jsou samozřejmě náchylnější jako „slabé kusy“ podlehnout manipulaci.

Pokud jde jen o nějaké náboženské výklady konce světa, uctívání někoho, kdo se prohlásí za spasitele, pak nejde o nějakou zásadní tragiku. Jakmile však začne jít o život, jako je tomu v popisovaném případu, zůstává záhadou, proč tito inteligentní lidé nezařadí zpátečku při vědomí, že jde o trestný čin, de facto o vraždu. Jak je možné, že vysokoškoláci věří, že mrtvé tělo do rána „evaporuje“. Většina členů sekty opouští své rodiny, rozpadne se manželství, zapudí se děti atd. a to vše jen pro „dobro sekty“ a jejího vůdce. Mohli bychom to všechno svést na „vymývání mozků“, ale dle mého by to bylo jen částečné vysvětlení.

„Přebírám veškerou odpovědnost za vše“ může být tou magickou větou, která z člena sekty sejme každodenní stres. Současný svět je plný paradoxů, násilí, dějů, v nichž není snadné se orientovat. Řada fake news, desinformací atd. může vyvolat v člověku úzkost, kterou nechce řešit s psychologem nebo psychiatrem a snaží se nalézt „léčitele“, který mu od jeho napětí pomůže. Že se i v naší společnosti vyskytují velmi zdatní manipulátoři, netřeba pochybovat. Ti nejlepší pak své ovečky naženou nahé v noci na palouk, kde větvemi trestají hříšné členy až do jejich ubití.

Jsme skutečně odolní vůči sektám? Jsme všichni schopni i v běžném denním životě rozpoznat, že ten, kdo nás oslovuje, se nás snaží zmanipulovat k obrazu svému?

Nikdo z nás není zcela imunní. Možná právě ten, kdo si myslí opak, je ohrožen nejvíce, protože přestane být ostražitý vůči všemu, co se na něj dnes a denně valí z médií.

„Mně se to stát nemůže“, je věta, která za jistých okolností může být vstupenkou do sekty, která jej nakonec semele, protože daný jedinec si myslí, že může kdykoliv z rozjetého vlaku vyskočit. A jak známo, ti, co skáčou z rozjetého vlaku, nedopadají vždy dobře.