„Samozřejmě, že ano“, vypadne ihned z každého, kdo tuto otázku dostane. „Přeci mám zdravý selský rozum.“

Není většího omylu. Jsem si jist, že každý člověk na světě není stoprocentně imunní vůči čemusi, co nazýváme trochu zkresleně sektářstvím. Máme pocit, že se nás to vůbec netýká, že to není absolutně náš problém, což je do značné míry podstatný rizikový faktor této někdy děsivé nemoci.

Všichni známe Svědky Jehovovy. Kdysi byla jejich aktivita neskutečně otravná, dokonce zvonívali u dveří bytů na sídlištích, vždy ve dvojici (jeden druhého hlídal) s laskavou nabídkou pohovořit si o „knize“, což bylo samozřejmě Písmo. Laskavostí a vstřícností přesvědčovali, že jen oni mají ten správný recept na život zde i po jeho skončení. Kdo si je pustil do bytu, byl téměř jistě ztracen, protože oni znali odpověď na každou otázku. Jen velmi dobrý znalec Bible jim dokázal čelit a odrazit jejich útok. Představa, že odchytávali „slabé kusy“ (míním tím pejorativně jedince v osobnostní či sociální krizi), není zcela pravdivá. Autor textu měl možnost hovořit s velmi vzdělaným jedincem, který byl „u nich“ více jak 15 let, aby posléze odešel. Jeho příběh je příliš dlouhý a prakticky neuvěřitelný a přesahuje možnost tohoto blogu.

V současné době se projednává případ tzv.“Kutnohorské sekty“, jejíž guru Richard Šiffer byl svou ženou a další společnicí na jeho rozkaz zabit s tím, že jeho tělo do rána zmizí. Pořad o této sektě na Letní filmové škole v Uherském Hradišti v roce 2024 popisoval podrobnosti bizarního charakteru, třeba namátkou tu, že obě ženy spaly do rána v jedné posteli s mrtvolou a teprve, když nezmizela, šly se nahlásit na Policii ČR. Dodávám, že obě měly vysokoškolské vzdělání (zubařka, VŠ pedagožka), nešlo tedy o nějaké nevzdělané hlupačky, jak by se mohlo z popsaného děje zdát. V této sektě se sešli úspěšní podnikatelé, rozhodně ne lůzři, kteří postupně předali veškerý svůj majetek vůdci. Dle posledních zpráv měl Šiffer na kontě 133 miliónů. Členové sekty jsou nyní souzeni za smrt jednoho z členů, který na pokyn vůdce běhal nahý několik sní a nocí po lese v okolí Českého Šternberka a byl tu a tam bit klacky.

Sekta je založena na axiomu neomylnosti vůdce, jemuž je vše podřízeno. Cokoli řekne, udělá, byť jde o sebevětší nesmysl, je správné. Vyžaduje se absolutní poslušnost vůdci sekty, jakýkoliv odklon je tvrdě trestán. Člen sekty je ostatními ujišťován, že je milován, přijímán, že jeho bývalé okolí a rodina se mýlí a je snaha jej zcela oddělit od jeho dosavadního života. Pokud se mu podaří sektu opustit (což bývá heroický výkon), je ostatními zavržen, je pro ně de facto mrtvý. Destrukce vztahů bývalých a nemožnost nalezení nových může pro jedince končit i tragicky.

Existují i soft verze právě napsaného. Existence politické strany, která je založena na vůdcovském principu, není ani u nás výjimečná. Vůdce objasní situaci, jak to vidí on a ovečky jemu podléhající začínají jeho tezi šířit ve virálním prostoru. Co na tom, že jim okolí dokazuje nesmysl vůdcova tvrzení, doloží fakta atd. Oni vědí své (respektive jejich vůdce a ten se nemýlí) a tak třeba placatost Země se stane mantrou. Když ne ta, tak cokoli jiného, protože to bylo vysloveno z úst guru. To, že za nějakou dobu – mnohdy i krátkou – začne tvrdit pravý opak, není pro členy sekty překážkou, protože vše se vyvíjí, že…I nalézání omluv pro guru je součástí přeprogramované mysli do nedávné doby zcela normálního jedince.

Co s tím? Někdy nejde dělat nic. Přesvědčování, dokazování nesmyslnosti podstaty sekty, apelování na rodinu, děti, partnera, nepomůže. Odtržení bývá někdy úplné, jsou přerušeny všechny vazby a jedinec, pohlcený sektou, de facto zmizí. Paní Alexandra Alvarová říká, že jedinou možností okolí je daného jedince neodvrhnout, nepřerušit z vlastní strany kontakt, byť je to samozřejmě velmi pracné. Nechat danému jedinci v mozku jakousi teoretickou možnost návratu. Protože i Písmo zná perikopu o marnotratném synu a jeho návratu, jakkoli se zdál být nemožný.