Zatímco Ester Ledecká se sympaticky omluvila panu generálovi - prezidentovi za své chatrné letošní olympijské výsledky, naopak se to nestalo.

Což mnoha lidem docela vadí.

Národ bdí. Národ se ptá. A část národa se dokonce dožaduje odpovědi s razítkem a podpisem: omluvil se už Petr Pavel Ester Ledecké?

Ne za inflaci, ne za počasí, ale za svou předlistopadovou minulost.

Konkrétně tedy za to, že kdysi vstoupil do zločinecké strany (a dělal tam i předsedu základní organizace a školil se v komunistické Vojenské rozvědce).

Logika této otázky je přitom obdivuhodně jednoduchá. Ester Ledecká je mladší. Narodila se později. Tudíž se jí minulost někoho jiného musí dotýkat. A čím (ne)úspěšnější je sportovkyně, tím hlubší by omluva měla být. Minimálně formou ručně psaného dopisu, ideálně na hlavičkovém papíře s lipovými listy.

Zastánci této teorie připomínají, že Ester (sice ne letos) vyhrála olympiádu. Petr Pavel ne.

Tudíž morální skóre je jasné. Prezident by se měl omluvit nejen jí, ale patrně i jejím lyžím a snowboardům. A pokud možno ještě před dalším závodem – člověk nikdy neví, co všechno se dá svést na normalizaci.

Samozřejmě, kdybychom byli důslední, musel by se prezident omlouvat průběžně.

De facto každému dítěti narozenému po roce 1989. Každému, kdo nevyhrál medaili, nenapsal román, neotevřel svou kavárnu nebo jen nesprávně třídí odpad.

Minulost je totiž nevyčerpatelný zdroj viny – čím dál je, tím hlasitěji se ozývá.

Zatím však žádná omluva Ester Ledecké zaznamenána nebyla. Což je skandál. Ne snad proto, že by byla potřeba, ale proto, že bez ní se část veřejnosti nemůže cítit mravně uspokojena. A bez mravního uspokojení, jak známo, dnes už nelze lyžovat ani vládnout.

Možná ale přijde den, kdy se Petr Pavel postaví na Hradě k mikrofonu a pronese: „Ester, promiň.“ A národ si oddychne. Do té doby budeme bdít. A ptát se. Protože minulost nikdy nespí – a satira už vůbec ne.

Stojíme za Ester!!

(autorský satirický článek)