Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Evropa připomíná rodiče, kteří dítěti dovolí jezdit na kole, ale jen s helmou, chrániči, reflexní vestou a po absolvování školení o bezpečnosti silničního provozu. A i po absolvování onoho školení je pustí nejvýš na dvorek a raděj ani tam ne, protože co kdyby nějakej blázen vylomil vrátka a vjel tam na mopedu... Regulátoři nikdy nic nevymyslí a se svými "morálními zásadami" se mohou jít vycpat.

Navíc jsou ti regulátoři značně nekonzistentní. V některých věcech jsou totiž až nezdravě riskující, kdy bez jakékoli "předběžné opatrnosti" pokládají rizika imigrace a cizích kultur za nulová a naopak přínosy za garantované.

Dělítka tvořivosti a opatrnosti jsou sice efektní, ale nevystihují skutečnost. Rozdíl v rychlosti technického rozvoje a tím i ekonomiky spočívá v rozporu mezi ideologií a svobodným tvůrčím myšlením. Pokud vládne ideologie nepřipouštějící konkurenci, následuje regulace myšlenek a přesun investic na sociální experimenty. Svobodné tvůrčí myšlení experimentuje v hranicích reálného světa, investuje do inovací a tím i do rozvoje svobodné tržní ekonomiky. To první zajišťuje lidem stále se zmenšující talíř eintopfu a to druhé pestrý jídelníček.

„Jiné státy, zejména Evropa, preferují regulaci, etiku a dlouhodobou stabilitu. Jejich přístup připomíná rodiče, kteří dítěti dovolí jezdit na kole, ale jen s helmou, chrániči, reflexní vestou a po absolvování školení o bezpečnosti silničního provozu. A ještě k tomu raději pomalu.“

To jsou přece opatření, která mnohdy vedou k ochraně zdraví, ne-li někdy přímo k záchraně života. Evropa postupuje podle úplně jiných principů:

Dítě bude jezdit na kole s předepsanými ráfky i pneumatikami přesně stanovených rozměrů, s určeným tvarem a hloubkou dezénu, dovezených z Číny. Rám kola bude z recyklovatelného materiálu, na který se použije dřevo z vykácených deštných pralesů, dovezené do Evropy z opačné strany planety na kontejnerových lodích s motory na mazut. Dřevo se poté odveze do Číny, kde rám kola vyrobí a dovezou zpět do Evropy. Řetěz se bude smět promazávat pouze olejem získaným z monokulturních palmových polí, které vzniknou na místě životodárného deštného pralesa. Ložiska kol se budou smět promazávat pouze řepkovým olejem z monokulturních lánů, v důsledku čehož ubývá hmyzu, ptáků a zvěře kromě vysoké, která ožírá výhonky právě zasázených stromků. A také přemnožených divokých prasat, které zničí značnou část kukuřičných polí určených ke spálení.

Kolo bude vybaveno omezovačem rychlosti, gépéeskou s pamětí, překladačem do všech jazyků vč. sánkrtu a tibetštiny. V každém zařízení budou výhradně čipy dovezené z Číny nebo Tchaj-Wanu. Jezdit se bude smět pouze v určených odpoledních hodinách, protože ve zbývajícím čase budou policisté před rozzuřenými skupinami občanů hlídat k asfaltu přilepené ekologické aktivisty. Hasiči místo hašení požárů budou aktivisty odřezávat nebo použijí vodní dělo proti skupinám občanů.

V bruselských prosklených palácích mezitím proběhne sedmdesáté třetí hlasování o důvěře císařovny z Leyenu, sčítací zařízení bude mít čipy dovezené z Číny a výsledky budou i tentokrát, stejně jako vždy předtím, stejné. Poté Evropská komise schválí další půjčku od Evropské banky na výstavbu úložišť, do kterých po zbourání poslední jaderné elektrárny a odstavení uhelných není co ukládat. V Evropském parlamentu proběhne volba komise, která se bude zabývat rozpracováním postupu při vyhledání posledních dvanácti kusů hovězího dobytka v Evropě, které se údajně toulají někde v Brdech.

Ruská armáda na úseku fronty v délce asi tisíc km po tříměsíčních bojích vytlačí Ukrajince z dalších dvou ulic v jakési zcela neznámé vesnici.

Regulátoři z Brusele nejsou konzervativní pokud jde o jejich platy a benefity, tam jsou silně progresivní. Vědeckotechnický pokrok funguje velice pragmaticky, co se více vyplatí, vyhrává. Ovšem za podmínky, že není regulován.

Ta regulace má ještě jednu vlastnost, v článku nezmíněnou, v EU hojnou:

Možnost zneužití. Pod záminkou eliminace nebezpečí lze zvýhodňovat vybrané skupiny regulátorů a jejich přátel, posilovat svou vlastní moc, zakádat zbytečné, až škodlivé instituce, omezovat konkurenci, ...

Jenomže ona to právě není jen akademická debata. Protože a právě i ono popsané ". v očích jiskru, v ruce šroubovák a v hlavě otázku " - pokud to má vést k efektivnějším technologickým postupům, je samo o sobě docela namáhavá (duševně, psychicky i fyzicky i finančně) , velice zdlouhavá činnost, která může trvat i dlouhou řadu let a stát vysoké náklady.

Což, připomeňme si, pochopil už Napoleon, když v Evropě zavedl patentové právo. (a podobně se brzo etablovalo i v USA). Že tedy i za tedy vývoj a jeho náklady se musí autorovi (vývojovému týmu) zaplatit.

Jenže a potom, jestli se i něco takto vyvine ale, regulovčíci to zregulují, tak je pak asi jako kdyby se ty peníze za ten vývoj spláchly do záchodu. A to se pak těžko omlouvá argumentem, že můžem být rádi že "EU máme"...

Zejména Evropu nelze dost dobře vydávat za entitu, která by mohla sloužit jako příklad pozitivní tvořivosti či umírněnosti, snahy regulovat a stabilizovat svoje vývojové procesy. Pokud by splňovala tato a další etická kriteria, pak by na její půdě nemohlo dojít k rozpoutání dvou světových válek, z jejichž následků jsme se dosud plně nepoučili a nevzpamatovali. Nemohla by následkem II. SV být na dvě generace rozdělena železnou oponou, nemohla by být vtažena do sebezničujícího GD projektu, nemohla by přistoupit na snahu o tuhé řízení ca třiceti států s odlišnou mentalitou a historickou zkušeností a s oprávněnými obavami z obnovy moderní despocie. Států, jejichž hospodářské modely se kvůli jejich geografii liší již v samotných základech.

Ostatně nelze popírat, že se nám model prosperující EU, řízené nikým nevolenou EK rozpadá v reálném čase, přímo před očima. Tolik vnitřních rozporů, které kritici tohoto projektu před ca dvaceti lety předvídali může překvapit jen jeho zaslepené obhájce. Lidé, kteří na vlastní kůži zažili vzestup a pád projektu RVHP nemohou být současnými potížemi euroatlantické civilizace nijak nemile překvapeni.

Do hajzlu s EU!

Článek popisuje problém, který tak ale nestojí.

V rodině, má možná kompromis a dohoda možnost zablokovat, či omezit jednání druhého partnera i proti jeho vůli.

Zcela určitě má takovou možnost stát vůči subjektům na svém území a do velké míry i EU.

To však neřeší ten zbytek světa.

Pokud někdo na světě získá konkurenční převahu, pak se to přímo promítne do okamžité situace EU a to okamžitě. Pokud by se i za 10 či 20 let objevila nějaká rizika, tomu, co v té době zbyde z EU to zřejmě bude srdečně jedno a pokud ne, nic to na situaci nezmění.

Článek tak vydává za možnost též regulovat, jako jednu z forem budoucnosti.

Nicméně to není pravda.

Pokud USA a Čína regulovat nebudou, pak bez ohledu na to zda je to dobře či špatně se může EU buď připojit, nebo se poměrně rychle posunout na pozicí země "třetího světa".

Zatím se děje to druhé, ale doufejme, že se situace rychle změní.

Regulují všichni. Otázkou je míra a účel regulace, dá se za ni schovat kdejaká protekční lumpárna.

Když koncem 18tého století Edward Jenner přišel s nápadem vakcinace proti pravým neštovicím, ulovil na ulici bezprizorního kluka, aplikoval mu vakcínu a za pár týdnů ho vystavil infekci. Kluk přežil a během 5 let se vakcinace stala běžnou praxí která zachránila miliony životů.

Historie neví jestli se to panu doktorovi podařilo napoprvé, nebo jestli zabil několik londýnských sirotků než přišel na tu správnou formuli. Pan doktor byl představitelem té "zvědavosti a tvořivosti" a žádná "opatrnost a regulace" jej nebrzdila.

Dnes by takový přístup již nebyl nikde na světě možný. Vzpomeňme na hysterii antivaxerů při kovidové pandemii. Na jedné straně je rychlost a pružnost, na druhé bezpečnost a vysoké náklady.

Byli bychom ochotni akceptovat neověřené experimenty jen protože by slibovaly zajímavé výsledky? Pan autor zmínil genetické manipulace a AI. Zrovna tyhle dva obory si zaslouží, podle mého, velkou opatrnost.

Pan autor má pocit že EU je ta pomalá a přeopatrná. Asi trochu je, ale zaostávání v technologiích není důsledkem opatrného výzkumu, ale neúspěšným zaváděním do výrobní praxe. A tam už nejde jen o regulace při využívání nových technologií.

Jen bych si dovolil nesouhlasit s malou částí:

"Dnes by takový přístup již nebyl nikde na světě možný. "

a navrhnout formulaci:

"Dnes by takový přístup již nebyl nikde na světě zveřejnitelný."

Možné to však bezesporu je, i když nevím, jestli se to též děje.