Rozhraní dvou prostředí má vždy zvláštní vlastnosti. Mezi kapalinou a plynem působí síly povrchového napětí a podobně i mezi dvěma nemísitelnými kapalinami. Dvě různá prostředí na sebe působí a snaží se prosadit se. Vzniká tam i tření, dějí se tam věci.

Nejinak je tomu i ve společnosti. Když existovaly vedle sebe dva kmeny, tak dříve nebo později jeden z nich pohltil ten druhý. Podobně, jako když se shluk malých bublin spojí do jedné velké. A tak vznikaly říše. Čínská, mongolská, perská, římská a řada dalších. Nebývalo to dobrovolné na základě dohody, ale takřka výhradně silou ve smyslu větší bere. Svým způsobem to bylo i ozdravné a neschopné státy se po pohlcení stávaly opět funkčními.

Český stát se zrodil na rozhraní slovanského a germánského osídlení. Germánská kolonizace difundovala převážně k nám a přinesla nám nejen západní křesťanství, ale i mnohou technickou inovaci. Přesto se po letech soužití bod dotyku ukázal ve 20. století jako bolavý a skončil odsunem germánského etnika. Ve světě je teď řada alergických bodů dotyku. Ukrajinský konflikt, Izrael s proiránskými milicemi, Irán versus sunitští Arabové, i rozpůlená Korea či Čína a Taiwan. Ale i těch méně závažných, jako Španělsko a Katalánsko, Británie a Skotsko, Valoni a Vlámové.

Teď do Evropy proniká imigrantská vlna převážně muslimského etnika a vytváří řadu rozhraní v jednotlivých státech. Nejsou navzájem příliš kompatibilní, spíše jako voda a olej. A tak to na bodech dotyku vře. Smířlivý defenzivní přístup Evropanů je vodou na mlýn nábožensky indoktrinovaným muslimům. Množí se a časem změní charakter Evropy, kterou stihne osud Keltů po invazi Germánů a Slovanů. Zatímco nepůvodním invazním druhům fauny a flory se už nekompromisně bráníme, protože ničí tu domácí, v případě nekompatibilního etnika si to ve jménu humanity netroufáme.

Týká se to také biosféry. Po řadu let si civilizace a divočina koexistovaly vedle sebe a moc se neovlivňovaly, protože byly od sebe daleko. Ale pak expandující civilizace začala stále více pronikat do oblastí divočiny a vytvářet zde společnou hranici. A vznikaly problémy. Divoká zvířata ničila úrodu na polích a ohrožovala obyvatele. Co je však horší, mísila se zde i mikroflóra a bakterie a viry z divokých zvířat tu náhle nacházely nové lidské hostitele. A využily toho. A tak se objevily nové nemoci jako horečka nipah, ebola, HIV, virus zika a další. Teď i opičí neštovice mpox. Vlastně i covid se u člověka uchytil na zvířecím trhu v čínském Wuchanu. Máme s tím problémy a stálo nás to spousty zdrojů.

Zatím naštěstí hypotetický bod dotyku představuje setkání s mimozemskou civilizací. Zabývá se jím především literatura scifi. Některá optimisticky, jiná pesimisticky. Představy o možném kulturním a vědeckém obohacení však blednou, když si vzpomeneme, jak dopadlo setkání předkolumbovských amerických civilizací s tou evropskou, technicky vyspělejší. A ta co by nás navštívila, by byla bezpochyby vyspělejší. Jak obohatil Kolumbus, Pizarro či Cortéz americké Inky a Aztéky? Vždyť i náš sociální a duchovní vývoj pokulhává za technickou úrovní a zdroji, kterých jsme dosáhli. Válčíme mezi sebou a jen doufáme, že nikdo nezmáčkne červené tlačítko totální zkázy, kterou vládneme.

V poslední době se rýsuje ještě jeden reálný bod dotyku – s umělou inteligencí (AI). Pomalu se stává nedílnou součástí našeho života, je součástí našich osobních počítačů i mobilních telefonů. Hlídá naše domácnosti, překládá pro nás, radí nám. Není ještě neomylná, ale o mnoho řádů rychlejší, než náš mozek. Zvláště v posledním roce nás její výsledky nepřestávají udivovat. Rychle nám najde, co potřebujeme, napíše za nás referát či diplomovou práci, vygeneruje obrázek či melodii. Vytvoří základy počítačových programů. Umí ale také vytvořit umělé kompromitující fotografie či video s projevem politika, který nikdy neproslovil. Brzy bude stejně chytrá jako my a pak i chytřejší. Musíme se naučit s ní žít a spolupracovat. Zvládáme to s nožem, který je primárně ke krájení, ale také umí bodat. AI je na tom podobně.

Body dotyku jsou součástí života a ne vždy je to pohlazení. Tak je zvládejme a snažme se je promazávat, ať je tam co nejméně tření.