Kam nás vede neustálé inovování, zdokonalování technologii a umělé inteligence? Dá se mluvit o 4. průmyslové revoluci. Tyto a další otázky mi kladl slovenský časopis „Názor“.

Rychlost současných změn nemá v historii lidstva obdoby. Zdá se, že svět, jak jsme ho znali, nadobro zmizel. Je možné hovořit o čtvrté průmyslové revoluci (digitální technologie, inovace), která naváže na třetí průmyslovou revoluci (digitální technologie, inovace). (elektronika a informační technologie), II. (elektřina) a I. (vodní a parní energie)?

Je sporné, jestli lze opravdu hovořit o průmyslové revoluci. Souhlasím s Robertem Gordonem, odborníkem na inovace a dlouhodobý ekonomický růst, který tvrdí, že v letech 1870 až 1940 existovaly vynálezy, které byly mnohem důležitější než ty dnešní. Gordon se provokativně ptá: Bez kterého vynálezu se nechcete obejít? Bez záchodu nebo bez Facebooku?

Opravdové průmyslové revoluce jsou historické převraty ve formách výroby a práce. Proto se právem hovoří o třetí průmyslové revoluci, která začala v 70. letech 20. století a je nesena mikroelektronickou technologii. V současnosti se mluví o „Průmyslu 4.0“ a v souvislosti s tím o “čtvrté průmyslové revoluci”. Jejím technologickým základem je však stále mikroelektronika.

Pojem „průmysl 4.0“ patří spíše do oblasti reklamy a marketingu než do vědecké debaty. A také čtvrtá průmyslová revoluce je jen duté slovo. Dnešní digitalizace všeho není kvalitativní (tj. revoluční), ale pouze kvantitativní proces. Je to pokus zalít lidskou společnost do plastiku a kovu.

Digitalizace dnes již nerozvíjí významné výrobní síly, jako tomu bylo ještě na jejím počátku. Pracovní místa, která byla v posledních desetiletích vytvořena v USA a v ostatních rozvinutých zemí vznikla většinou v nekvalifikovaných službách. A lidé, kteří v nich pracují, potřebují stejné dovednosti jako v minulém století. Ani to nepodporuje hypotézu o čtvrté průmyslové revoluci.

Již nyní existují úspěšné snahy o propojení technologií z různých oborů, které stírají hranice mezi fyzickou, digitální a biologickou sférou. Vědci vyvíjejí mnoho aktivit, které se snaží o symbiózu člověka se syntetickou biologií, IT technologiemi, mikroorganismy atd. Nemáte z toho obavy? Je to všechno přirozený lidský vývoj, nebo slepá ulička, která nakonec povede k odlidštění lidstva?

Zdůvodněním těchto aktivit je následující téze: Člověk je nedokonalá bytost, kterou je třeba zdokonalit symbiózou s technologickým. Tato argumentace má ale zásadní slabinu. Úsudek o nedokonalosti druhu člověk není validní, protože se zakládá na měřítcích lidské dokonalosti, které si několik nedokonalých lidí samo určilo. Soud o nedokonalosti lidí je stejně nedokonalá myšlenka jako soudy všech ostatních členů druhu homo sapiens.

Moci oprávněně konstatovat nedokonalost lidí by předpokládalo, že její posuzovatel je schopen myslet dokonalost. Jak ale, když je i on sám nedokonalá lidská bytost. A proč by tedy měl určovat směr a měřítka dalšího rozvoje společnosti? Nejde však jen o věcnou nesprávnost a neoprávněnost, ale také o neproveditelnost takové myšlenky. Nedokonalý lidský mozek nemůže najít ani definici dokonalého člověka, ale ani cestu k jeho vytvoření. Označíme-li lidské bytosti za nedokonalé, tak tím zároveň říkáme, že ony samy nemají schopnosti tuto nedokonalost pochopit a odstranit.

Představy o symbióze lidského s technologickým jsou tedy slepá ulička. Považujeme-li přesto dokonalost člověka za smysluplný cíl, tak se musíme spolehnout na jiné síly.

Vrcholoví manažeři musí chápat rychle se měnící prostředí, a nutí své týmy k neustálým inovacím a digitalizaci. Tím se dostáváme do konkurenčního boje ve fázi vrcholného kapitalismu (kdo neustále neinovuje, prohrává). Opět se nabízí otázka, kam až to může zajít...

Měli bychom si uvědomit, že zrychlení výroby předpokládá odpovídající zrychlení spotřeby, podle vzoru dříve vyrobit, koupit, mít a vyhodit. Proto je dnes lidský život pojímán jako závod o nejlepší čas a jeho vítěz stihne již dnes to, co by včera zvládl až zítra. Za odměnu dostane věci. A tak se lidé štvou za budoucností, která je přecpaná věcmi. Dnešek nemá smysl sám o sobě, ale pouze jako katapult do zítřka. Jak jsem již řekl: Dříve vyrobit, koupit, mít a vyhodit.

Za zbožněním zrychlování nepřehlédnutelně trčí úporná touha průmyslníků po eficienci (tedy levněji, více a rychleji), po věčném ekonomickém růstu a totální globalizaci. To jsou ale nesplnitelné cíle.

Klasik má pravdu, když říká, že kapitalismus je systém, který žije z toho, že se stále zvětšuje. Ale dnes již není z čeho a kam růst, zejména proto, že globalizace překročila svůj zenit. A tak kaše automatizace a internetizace překypuje z hrnce jménem hospodářství do všech ostatních společenských oblastí. Rychlost je pokřivená páteř západní civilizace a my právě stojíme na osudové křižovatce dalšího vývoje.

Podle některých ekonomů, jako je Brynjolfsson nebo McAfee, by mohla 4. průmyslová revoluce a s ní spojená automatizace způsobit ještě větší nerovnosti na trhu práce, změnit mzdy a zvýšit tak sociální napětí. Inovátoři, akcionáři a investoři budou stále bohatší a lidé závislí na kapitálu chudší. Jaký je váš názor?

Ve své otázce popisujete beznadějné a proto i bezohledné pokusy o záchranu ekonomického růstu a globalizace. Jejich cílem je, aby co nejméně lidí co nejlevněji pracovalo a zároveň co nejvíce kupovalo. Ale kdo má kupovat, když levná výroba vede k chudnutí masy?

Pozvolna začínáme chápat, že dlouho právem opěvovaná technologie dnes již není schopna zlepšovat život celého lidstva a proto existuje tendence používat technologii k tomu, aby si pro sebe udržela blahobyt aspoň privilegovaná vrstva. Všichni však tušíme, že totální ekonomizace společnosti již není udržitelná. Jsme nejenom na hranici výkonnosti ekonomiky, jak jsem to právě rozvedl, ale na hranici ochoty lidí strpět snižování životní úrovně.

Místo čtvrté průmyslové revoluce mělo už dávno dojít k sociálněpolitické reformě kapitalistické společnosti. Ta totiž zoufale potřebuje ohňostroj sociálních inovací, týkajících se forem vlastnictví, hospodaření, způsobů výměny zboží, hodnotové pyramidy a civilizačních cílů vůbec. Je prostě nejvyšší čas konečně opět vyrovnat duchovní a materiální rozměr společnosti. To v konečném výsledku znamená, že se hospodářství musí opět stát jenom jedním ze služebních subsystémů společnosti a přestat být smyslem její existence. Vřele doporučuji esej „Hospodářské možnosti našich vnuků“, kterou napsal v roce 1925 John M. Keynes.

Jaký dopad bude mít 4. průmyslová revoluce na vlády, pokud jde o technologické posílení jejich kontroly nad obyvatelstvem díky všudypřítomným systémům dohledu a možnostem ovládat digitální infrastrukturu? A zároveň. Jak budou vlády čelit decentralizaci moci, kterou umožňují nové technologie?

Západ se snaží obstát v konkurenci s Čínou také tím, že zkouší vedle eficientního hospodaření prosadit také eficientní vládnutí. Analogie onoho levněji, více a rychleji se v politice projevuje oslabováním institucí reprezentativní demokracie. Hrozící odklon západních zemí od demokracie není zdůvodněn ideologicky, jako to dělali komunisté, kteří se odvolávali na diktaturu proletariátu. Dnešní vládci jednají proto, že demokratické instituce snižují hospodářskou výkonnost a politickou ovladatelnost společnosti.

Může se stát, že růst sociální kontroly s cílem zvýšení výkonnosti a udržení „pořádku“ rozhárané společnosti chudnoucích a nespokojených lidí, povede k násilným nepokojům. Ale hlavním důsledkem úplné sociální kontroly by byl výpadek opravdových inovací. Významný teoretický fyzik Alexander Unzicker zdůrazňuje ve své knize „Einsteinova noční můra“: „ …. Byla to lidská touha po vědění, která vedla k naší civilizaci. Svět s telekomunikacemi dnes neexistuje proto, že by ho lidé chtěli vytvořit násilím (sic), ale proto, že kolem roku 1860 někoho zajímalo, jak elektromagnetické vlny souvisejí se světlem.“ Unzicker tím chce říci, že inovace nevznikají v disciplinované uniformitě, ale ve společnosti nezaměnitelných individuí.

Rozhovor poskytnutý časopisu „Názor“, 7. března 2022

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč