Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ROZHOVOR: Vlastenectví a politika
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
B. Rybák 9.8.2013 13:45Vlastenectví a pan Frýbort Je možné, že si neumím představit, jak těžké je vlastenectví za cizí peníze. Neupírám panu Frýbortovi jeho loajalitu se státem (a národem), který poskytl asyl. Svůj mindrák vůči své bývalé vlasti by si ale měl vyřešit sám a neobtěžovat s ním své bývalé spoluobčany, kteří to i bez něho teď nemají vůbec lehké. Pak by neklesl tak hluboko, aby tvrdil, že naše vlastenectví se nemá opírat o "náš jazyk" (měl by nahlédnout např. do Francie), že "reakční" katolická, naše skvělé česko-bratrské kořeny a nakonec i náš nádherný jazyk zuřivě ničící císařství, bylo něčím jiným než než národní tragédií. Tváří v tvář rostoucímu agresivnímu nacionalismu v EU (Belgie, Francie, Anglie, Španělsko, Portugalsko,Itálie, Maďarsko, Německo,...) by neblábolil o EU-vlastebectví, kterého se zkorumpovaná, parazitická EU nikdy nemůže "dožít". |
|
|
J. Kanioková 7.8.2013 17:26k EU žádnou vlídnost natož příslušnost necítím, je to nedemokraticky "vnucený" projekt manipulativní propagandou. Příslušností cítím k západní křesťanské civilizaci, ale to je pocit v pořadí až za patriotismem, vlastenectvím. Že to necítí lidé, kteří se usídlili jinde a zakořenili tam, je logické, i když věřím, že při zdejší návštěvě se v nich nějaké to pouto ozve.. Všechno to záleží na hierarchii, kterou si každý sám v sobě vytvoříme od dětství - podle preferencí a vštípených hodnot, zásad. U nás doma byl patriotismus téměř nejvýše ceněnou zásadou a lhostejnost v tomto byla brána jako obrovský prohřešek. Proto neskutečně nesnáším současný trend "odnaučit" lidi národnímu cítění, zpochybňování. Je to odporné ! . Jak dlouho ještě bude trvat ochota lidí stát za vlastním národem a západní civilizací, když jsou jim neustále zpochybňovány hodnoty vlastních tradic a společenského uspořádání? Nakolik budou cítit oddanost ke státu, který je denně ústy pedagogů, politiků i medií přesvědčuje o tom, že cizí společenské normy jsou přinejmenším stejně hodnotné? Proč se angažovat, přinášet oběti a třeba i zemřít pro společnost, která si neváží své země...? Potřebujeme být zase sebevědomým odpovědným suverenním národem, což se nám, bohužel, v této evropské konstelaci a po půlstoletí křivení páteří, moc nedaří. Ale držet si národní sebevědomí je důležité, pokud nechceme dopadnout nako Lužičtí Srbové. Je důležité mít se svým okolím solidní vztahy a bránit vlivu té mocnosti, která by její vliv na nás chtěla mít převažující. Je fajn mít dobrého spojence, který je silnější než sousedi a současně je tak daleko, aby ho nenapadalo řešit naše vlastní problémy za nás. Každý člověk potřebuje mít svou kotvu. Rodinu, místo prožitého dětství, národ a zemi, kterou bychom měli být ochotni i v případě nutnosti bránit. A jestli mě zato někdo chce nazvat nacionalistkou, nechť si poslouží. |
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 17:30Re: k EU žádnou vlídnost natož příslušnost necítím, je to nedemokraticky "vnucený" projekt manipulativní propagandou. Někteří lidé to mají jednodušší, protože tam, kde prožili dětství, je dnes povrchový důl. A ten teda bránit nebudu. |
|
|
J. Kraus 7.8.2013 14:39Ano, to vlastenectví nemusí být vztaženo k lidem, ale k zemi. Je zvláštní pocit, když jde člověk opuštěnou krajinou a vzpomíná, jaké to bylo dřív, když byla plná života. Skoro každé místo bylo něčím zajímavé, vázal se k němu nějaký příběh, všude plno zvířat a ptáků, o každém druhu se přesně vědělo co a jak, byli i duchové stromů a skal, studánka s vílou, živé kameny. Zkušenosti generací předků, předávané stále opatrněji, děti nezajímají a dnes jsou ztraceny. Zůstaly jen střípky a člověk, jdoucí dnes tou zmrtvělou krajinou, si matně uvědomuje, že i on je zde třeba, ne kvůli sobě, ale kvůli celkové harmonii, že spousta bytostí na něj čeká a nabízí se mu. A hrozí se ho. Dvě studánky ve skalách, od nepaměti kultovní i ochranné místo, a k těm studánkám všichni ti lidé museli chodit pro vodu. Jedna rozvezena traktorem při těžbě dřeva, zbylo jen mokřisko. Zemřeli poslední starousedlíci a za pár let nebyla k nalezení ani ta druhá, zarostlá a zabahnělá. Člověk si přinese nářadí, vyčistí studánku a je z toho smutek, marnost. Jsem poslední ze všech, kdo po mně? Najednou slyší „ještě nahoře, padá odtud hlína“. Co se vlastně stalo? Řekněme to natvrdo: víly i ostatní potřebují lidskou bioenergii, jinak vadnou a umírají a s nimi Země. A něčím to vyrovnávají, tak to chodí. Dá se začít od nuly? Kolik lidí je nikoli snad ochotno, ale schopno? Opustíš-li mne, zahyneš? Říkal mi kolega, který ví, že se o tyhle věci zajímám, že prý někdo potkal na nějakém kopci Číňana s virgulí. A ještě něco. Existují v krajině místa, která tomu, kdo ví jak s nimi zacházet, dávají jistý druh síly. Okolní lid, prostřednictvím svého pána, byl vždy vázán k takovému místu bez ohledu na svůj jazyk. Totéž o úroveň výš – králové zřejmě většinou věděli, nač se napojit. A jak víme ještě z přímých svědectví, až někdy do první války byly respekt a vstřícnost na česko-německém pomezí samozřejmé. Ale to už dlouho pracovali pisálci a tlučhubové z měst na tom, aby vše rozvrátili. Ale nepochybujme. Země si opět poradí.
|
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 16:29Re: Ano, to vlastenectví Jednou jsem našla studánku a jala jsem se ji čistit. Náš pejsek se zaradoval, že mu dělám koupaliště, a ledva byla voda zase průzračná, s gustem se v ní vyráchal. Tak jsme šli zase domů. |
|
|
J. Kanioková 7.8.2013 17:33Díky.. někdy už mám pocit, že možná mají pravdu ti druzí a ne já. Že neuvažuju normálně, a jsem jen pidi menšinou... Doufám, že ne.. |
|
|
P. Čulík 7.8.2013 10:11S zájmem jsem si přečetl všechny příspěvky a víte, co jsem tam nenašel? Ani jedno sprosté slovo! Žádnou vulgaritu, jen slušnou výměnu názorů. Čekal jsem u tohoto téma moudra vlajkonošů a pod., a ono nic. Snad jsem to nezakřikl. PS. Neemigroval jsem, ale také míval obdobné sny: že mě zase odvedli na vojnu, že mám před sebou nějakou blbou zkoušku na vysoký:-) |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 14:26Re: S zájmem jsem si přečetl všechny příspěvky a víte, co jsem tam nenašel? Syndrom posttraumatického stresu! |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 5:20Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. To je typicky sen snad kazdeho emigranta, ktery pri uteku nejak riskoval a nevedel jestli se mu to povede. Nevim jak je to s temi, kteri zustali nekde venku, kdyz opustili zemi jako turisti, nebo sportovci, nebo herci, zpevaci na nejakem vyjezdu, napriklad. K te hrdosti, vlastenectvi, to vidim uplne jinak. Neni mozne byt hrdy na zem, kde prakticky nikdo neciti zadny stud dostavat davky, pridavky, nebo jak se to vsechno jmenuje, nebo tyto obhajuji, a kdyz jsou to davky nasilim odebrane jinym. Neni mozne byt hrdy na Cesky lid, ktery nechce, nebo se boji postavit se na sve nohy, cili vydelavat si zivobyti na volnem, neregulovanem trhu, ale haji do krve ten dnesi polosocialisticky, se socialistickou menou, ktera ma byt krvi ekonomiky... kdyz je krev socialisticka, jaka asi muze byt ekonomika? To vlastenectvi a hrdost jak ho zname z publikaci devatenacteho stoleti a ktere definitivne odeslo s prvni republikou, to vyrustalo prave z toho zpusobu, jakym si tehdy lide vydelavali zivobyti. Typicky byli hrdi soukromi zemedelci, sedlaci, kteri hospodarili na svem gruntu. To, ze se odvadely take tezke dane jako dnes, je nepodstatne, problem neni s danenim, ale se zpusobem, jakym si svuj chleb vezdejsi vydelavame. V dnesni spolecnosti neni mozne rici, tenhle zvanec jsem si vydelal, i kdyz nepobiram primo zadne davky, protoze dotacim apod. ve vyrobnim a pracovnim retezu se dnes uz nikdo nemuze vyhnout, podobne jako se nelze vyhnout cinskemu zbozi. O nicem tak nelze rici, tohle mam, protoze jsem si to zaslouzil, je to opravdu moje. A proto jsem schopny zit, stat na svych nohou a potazmo tak byt hrdy i na zemi, spolecnost, lid, ve ktere a se kterymi je neco takoveho mozne. Dnes se neda zit nezadluzeny zivot, mysleno nezadluzeny dnesni zesocializovane spolecnosti. Vsichni jsme jeji otroci a dluzime ji vsechno v tom nejhlubsim smyslu. Ale to je mrhani slovy, tomu nikdo dneska uz nebude rozumet, stejne jako uz nikdo nezna pravou hrdost a vlastenectvi, leda tak maximalne z kovbojek. |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 5:49Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. U nás na zlatém Západě to pořád funguje. Sice pravda od společnosti bereme, ale taky za to tvrdě platíme. A měl byste vidět tu soudržnost, když v zimě tři dny nejezdí přívozy a nelétají letadla, což je jediný způsob, jak se k nám (a od nás) dostat, nebo tu hrdost, když někdo od nás něco dokáže. Co se emigrantských snů týče, dost jsem se jimi zabývala. Ti, kdo odešli legálně, je obvykle nemívají. Je to posttraumatická reakce na ilegální přechod hranic. Lidé, kteří unesli vlastní děti, navíc mívají sny o tom, že jim unesli dítě zpátky, a ve snu řeší dilema, zda se vrátit a nechat se zavřít, nebo zůstat bez dětí. Sny obvykle odeznívají během roku-dvou, ale někdy se vracejí i po deseti letech, zejména v souvislosti s návštěvou příbuzných nebo cestou do země původu, i když se jedná o cestu legální. |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 7:06Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Ted si vzpominam, ze jste uz nekdy v minulosti zminila, tenhle zajem o ty sny emigrantu, nebo problemy toho druhu. Je to tak jak rikate. A soucasti toho budou zrejme taky ty sny a ruzna trauma vojaku navracenych z valky. Ty nocni mury jsou ovsem horsi, nez jake obavy clovek pri tom uteku mel. Co se asi zda uprchlym veznum, at uz uvezneni spravedlive, nebo ne, urcite je to taky trauma. |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 7:27Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. S tim jak je to u vas, nebo vseobecne na tom Zapade, tak tam to nevidim vubec tak dobre jako vy. Kanada zvlast je zesocializovana skrz naskrz, proto se tam taky mava vlajkou a vlastenectvim znatelne mene, nez v Americe. A ani v ty Americe to uz davno neni co byvalo. Tam uz se vlastne mava temi vlajkami hodne ze setrvacnosti, z nauceni se tomu, ale podstatu v dnesnim zivote to uz nema. Jako primer, abych ilustroval jak to myslim, kdyz to prezenu, je to jako kdyby dnesni Rekove byli pysni na stare Recko, nebo dnesni Portugalci na svou nekdejsi slavu namorni a evropske velmoci. Dnes to jsou to totiz lide, kteri uz s tou minulosti nemaji nic spolecneho, nez tu geografickou zem po ktere chodi a jazyk, kterym mluvi a navic je to lid, kery jim (te minulosti) vlastne dela ostudu. Americani s tim jejich vlastnectvim jsou na tom sice o dost lepe, ale kulha to i tak dost, nebo spise az moc. Ustavu uz hodne ocurali a dal na tom pracuji, idealy Zakladajicich otcu jsou temer ty tam, menu maji zesocializovanou uplne stejne jako my (o Kanade nemluve), regulaci podnikani je tam taky hafo, rozhadani na levici a pravici jsou tam hodne podobne jako tady, ted momentalne taha pilku levice. Hrdost Americanu a Kanadanu, aspon v te mladsi generaci, byva casto toho druhu, jako hrdost vesnicanu Dolnaku, kdyz se setkaji s Hornaky, a neni daleko k tomu, aby si dali do nosu. Ti starsi zase sice dodrzuji svatky a vlajku vyvesi a to vsechno, ale v dennim zivote povetsinou sve predky zaprodali necemu, nad cim by se tito obraceli v hrobech. |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 7:31Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Nehovořím o celé Kanadě, nýbrž o dvacetitisícové populaci malého poloostrova odříznutého od pevniny horami. |
|
|
F. Matousek 7.8.2013 10:03Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. tzv. " emigrantské sny " trvaly mnoho let, a jeste po sametu. Neznám jediného ilegálního emigranta, který si na ne nestezoval. |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 17:53Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Pár lidí mi tvrdilo, že je neměli vůbec. Délka, po kterou trvaly, se velice lišila, ale během prvního roku je někteří lidé měli i denně. |
|
|
J. Schwarz 7.8.2013 6:14Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Tak s tímhle bych se ztotožnil. když už, tak ona "socialistická masa" by si neměla osobovat právo otravovat ty, co chtějí stat na vlastních nohou a měla by je nechat napokoji - včetně důchodů a "sociálního pojištění". Jake "sociální pojištění " od society, které nevěřím? To je jako povinně si nechat zabezpečit byt od člověka, kterého považuju za tipaře pro zlodějský gang. A v tom je taky problem našeho chápání demokracie jako system, ve kterém se hlasuje o čemkoli a "vítěz" potom může taky cokoli. Zatímco by mělo být jasně dáno, o čem se může hlasovat a do čeho může "veřejnost" jednotlivci žvanit a po čem je jí už úplně h..., kdy se jednotlivec může a musí proti zvůli "společnosti" postavit třeba i silou. Jenom na společenství, které mne nechá napokoji mohu být hrdý, ne na bandu kolektivních otrokářů co si nechají říkat "lid". |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 16:03Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. "problem našeho chápání demokracie jako system, ve kterém se hlasuje o cemkoli a "vítez" potom muže taky cokoli. Zatímco by melo být jasne dáno, o cem se muže hlasovat a do ceho muže "verejnost" jednotlivci žvanit a po cem je jí už úplne h..., kdy se jednotlivec muže a musí proti zvuli "spolecnosti" postavit treba i silou. Jenom na spolecenství, které mne nechá napokoji mohu být hrdý, ne na bandu kolektivních otrokáru co si nechají ríkat "lid"." Tohle je presne to, kdyz rikam, ze demokracie nema byt tak temer bezbreha, jako dnes, ale ma byt omezena individualnimi pravy jednotlivce. Z tech vyplyva, ktere veci jsou ciste soukrome a do kterych spolecnost nema co strkat sve spinave pracky. Zejmena to znamena volny trh s pevnou (idealne soukromou) menou. Protoze byt svobodny znamena, ze jakekoli trzni vztahy jsou ciste veci domluvy mezi dospelymi lidmi, zamena to, ze pracovni smluva je ciste zalezitosti mezi zamestnanci a zamestnavatelem, atd. Ta prava umoznuji presne to co rikate, jste ponechany na pokoji a to dokonce programove - nechat na pokoji je popis kapitalismu - laissez faire. Jedine v takove spolecnosti je mozne but doopravdy hrdy, tedy nejen hrdy uzce na nejake sve izolovane ciny, na sebe, ale i na vlast a jeji obcany. Nikdo nemuze byt hrdy na dnesni male otrokarske spolu-obcany, ani na nase pohunky, demokraticky dosazeni aby nam ridili nase zivoty, kecali do nich. Individualni prava cloveka poskytuji ochranu pred zvuli potencialnich otrokaru, a vlada ma tyto prava ochranovat, nikoli si naopak tu zvuli otrokaru usurpovat pro sebe. Dnesni spolecensky system vsech zemi Zapadniho spolecenstvi je zvraceny - dela presne to, cemu by mel spravne zabranovat, pred cim by mel obcany ochranovat. Ochranovat pred zvuli spoluobcanu a kriminalniku vubec. |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 16:16Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Dnes jsme jako opice, cteme doklady nekdejsi hrdosti nasich predku na to ci ono, cteme o tom vlastenectvi atd atd, a myslime, ze tak to ma nejak byt v kazde dobe, nerozumime tomu, ze tyto vlastnosti zavisi na faktorech, ktere dnes nemame. A tak jen volame po a zkousime umele nastartovat v lidech nejake projevy hrdosti, ale ta mrcha se nedostavuje, lid na ty startery prdi a potazmo na vlast, na jeji vudce, na jeji rezim. Lid nema hrdost ani sebeuctu, jedno totiz podminuje druhe. Na hrdost a ciny hodne byt na ne hrdi, na ty se dnes divame jen ve filmech, cteme o nich, ale ve skutecnem zivote davame hlas pevnemu primykani k falesnemu bezpeci clenstvi v loupezive tlupe, tlupe ktera ma na stitu ''solidarita'' a za timto ucelem ucini vsechny sve cleny otroky tlupy a kona pro ne dobro, i kdyby jim ho mela natloucti kyjem do tvrdohlavych palic. |
|
|
J. Mannheim 7.8.2013 9:53Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. k těm snům, vím, že se to nedá srovnat, ale pamatuji si, že se mi v dětství počátkem prázdnin zdály sny, že jsem ještě ve škole a maturitu případně státnice jsem si ve snu taky několikrát prožil |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 17:51Re: Sny o navratu a hruza z toho, jak se dostat znovu ven. Pokud prožijete trauma, během kterého musíte potlačovat příznaky stresu (chuť utéct, poprat se nebo se rozbrečet), projevuje se tento stres později. Sny jsou ten nejlepší způsob, jak se s ním vaše psychika vypořádá, může to být i mnohem horší. |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 0:26Velice pěkné Já bych to přirovnala k tomu, když se člověk v jedné rodině narodí, a potom se vdá nebo ožení a patří do rodiny nové. K té původní má pořád vztah, ale jeho první povinnost je k té, pro kterou se dobrovolně rozhodl. V Kanadě mám možnost pozorovat přistěhovace všech možných národů a myslím, že málokterý v tom vidí takový problém a tolik to rozpitvává jako Češi. Mám tu kamaráda, s kterým chodíme po horách. V osmnácti letech se přistěhoval z Německa. Když jsem se mu zmínila, že mám jiné německé známé, pokrčil rameny a pravil, že nepřišel do Kanady proto, aby se stýkal s Němci. |
|
|
V. Vaclavik 7.8.2013 6:34Re: Velice pěkné Ten primer s rodinou se me sice libi, ale dnes to takhle tak uplne fungovat nemuze, jako s tou novou, svoji rodinou. Duvod je ten, ze nova zeme, jako ta stara, ma sve ''mouchy''. Jinak receno, kdybych hledal zemi pro emigraci a pouzival pri tom stejna kriteria jako pri hledani zeny, tak bych se nikde neusadil. A proto nemuzu k te zemi, kde jsem se usadil, citit stejnou nebo aspon podobnou prichylnost, jako k vlasni rodine. Tady bych souhlasil s panem Frybortem - clovek je vdecny zemi ktera ho prijmula, ale dodal bych, clovek muze mit i tak k te zemi dost ostre vyhrady a proto se s novou zemi nikdy nemusi ztotoznit. Hodne zalezi jak clovek zije, cim spolecenstejsi tvor a bez nejakych extra naroku (kdyz zijete radovy zivot - ozenite se jako obvykle, mate hypoteku jak je bezne, mate praci jak je bezne...), tim lepe se s novou zemi szije. Nekdy je to tak trochu jako kdyz vas v nouzi vezmou lide k sobe do rodiny ale jsou to komunisti, a vy nikoli, ale oni se k vam zachovaji pekne... tak mlcite a neprivadite rec na politiku a ty veci. |
|
|
Z. Kulhánková 7.8.2013 7:32Re: Velice pěkné Ano, jsou i nešťastná manželství. |
