21.9.2021 | Svátek má Matouš


ROZHOVOR: Už jsem ochutnala 250 piv

5.8.2021

Kolik druhů piv jste už za ten rok a půl ochutnala?

„Zatím jsem vyzkoušela asi 250 piv. Vedu si excelovou tabulku, i když ne úplně důsledně. Píšu si tam poznámky, nejsem totiž schopná zapamatovat si všechna piva, co jsem ochutnala. A protože strašně ráda jím, vymyslela jsem loni nový projekt, kdy se pokouším o párování piva a jídla. Snažím se zjistit, který pivní styl jde ke kterému jídlu. Je to můj pohled, můj jazyk a moje chuť. Ale opakovaně třeba docházím k závěru, že ke sladkým jídlům, jako jsou borůvkové knedlíky, jde výborně světlý ležák.“

Je to asi trochu kaloricky záludný projekt…

„To máte pravdu, leze to do kalorií. A to se snažím kompenzovat tím, že další dny nejím! Hladovím… Mimo jiné jedna moje kniha se jmenuje Jak hubnout a nezblbnout. Je o hubnutí, se kterým mám bohaté životní zkušenosti. Za svůj život jsem už zhubla celkem tak 350 kilo! Takže s jojo efektem mám svoje zkušenosti. Z dietních důvodů je moje nejčastější jídlo salát, k čemuž je ale velmi obtížné najít ideální pivo.“

Jaká piva vám chutnají?

„Moje chutě a preference se mění. Zpočátku jsem vyžadovala sladší piva a vůbec mi nechutnala různá kyselá, ale propíjím se k tomu. Ochutnávám. Jsem otevřená všem chutím. Předem od piva nevyžaduju, aby mělo nějakou chuť, barvu, či vůni. Nechám se překvapit a mám otevřenou mysl všemu novému.“

Ve vaší knize hezky a barvitě mluvíte o vůních, chutích, pocitech, které ve vás pití určitých piv vyvolává. Můžete uvést nějaké příklady?

„Nádherný je světlý ležák, hořký tak akorát, Krahulík 12 od Zíchovce. Cítím v nose čerstvě vyprané prádlo, lehám si do něj nahá a slastně se protáhnu, chladí na zádech, moc příjemně… Skvělé pšeničné pivo vonící po banánech a citrusových plodech Pšenice 12 od Bizona z Čižic u Plzně. Witbier, vůně jara a chuť piva, sladu a koření Ophir 11 z Axiomu z Prostějova. Ani světlý ležák, ani IPA – prostě gejzír květinových vůní Summer Ale 10 ze Zámku Zábřeh v Ostravě. Intenzivní hořkost vonící obilím IPA 15 ze Zvíkova. Červený grep lehoulince poprášený cukřenkou Black IPA Baby Revolution 17 od Zíchovce. Silné pivo jantarových tónů Red Ox Ale od Zlaté krávy z Nepomuku. Ovoce, sladkost i slanost dohromady Gose černý rybíz od Trilobita z Prahy Libně. Mandle v karamelu Morrigan Dry Stout od Ravena z Plzně. Noční tůň se špetkou skořice a čokolády Bock Michael od Trilobita. Nebo ořechy, káva, švestky v čokoládě Porter z Pardubického pivovaru.“

Na počátku všeho bylo již zmíněné setkání s pivním odborníkem a rockerem Ladislavem Jaklem. Chtěla jste si prý popovídat u kávy, on ale prosadil pivo. Jak jste to nesla?

„Vzhledem k tomu, že jsem dřív měla k tomuto nápoji mnoho předsudků a vůbec jsem ho nepila, tak jsem z toho moc nadšená nebyla, nepovažovala jsem to za úplně nejlepší nápad. Nicméně jsem souhlasila. A na setkání v jedné pivnici na Smíchově jsem pak byla opět trochu zaskočená tím, že se řeč točí hlavně kolem piva.“

Že sedíme i dnes při tomto rozhovoru u piva, už vám doufám nevadí…

„Vůbec ne, situace se zásadně změnila, dnes už mám k tomuto národnímu moku úplně jiný vztah…“

Vraťme se ještě k vašemu prvnímu setkání se spoluautorem knihy…

„Láďa tehdy začal mluvit o pivu a já vůbec nechápala, proč. Na schůzku jsem nešla s tím, že budeme mluvit o tomto ušlechtilém nápoji. On se ale tehdy zřejmě rozhodl, že chytne do hrníčku další dušičku, říká o sobě totiž, že je takový pivní misionář. A jeho úkolem na tomto světě je zlepšovat obraz českého piva. A měnit zažitý předsudek, že pivo je pro burany.“

Koho napadlo napsat knihu, ve které bude Ladislav Jakl vystupovat v roli experta a vy snaživé a vědychtivé blonďaté studentky, která chce proniknout do všech tajů zlatavého moku?

„Mě. Ladislav Jakl tu knihu asi úplně nechtěl napsat, ale mně se prostě zdálo, že spojení odborníka, který ví o pivu úplně všechno, s laikem je výborné. Láďa je iniciační člověk, zapálil ve mně plamen. A role blondýny mi vůbec nevadí. Miluju blondýny, sbírám o nich i vtipy. A od té doby, co mám blond vlasy, se ke mně svět chová mnohem lépe a pomáhá mi mnohem více než předtím s tmavými vlasy. Funguje to, tak proč bych v knize nebyla blondýna, že…?“

Jaký byl do té doby váš vztah k pivu?

„Měla jsem vůči němu velké předsudky. Myslela jsem si, že je hořké a žluté. A kdo pije pivo, ten je ožralý a obtěžuje holky. Takže s těmito předsudky jsem procházela celých 50 let svého života. Pivo jsem vůbec nepila.“

Z čeho plynuly ty vaše předsudky?

„Z rodinné výchovy, protože maminka do mě výchovně zanesla: Pozor na opilé muže! Jakmile se začne zvedat hladina alkoholu, a jak se v hospodě překročí desátá hodina večer, tak se z chlapů stanou zvířata, která mě začnou obtěžovat. A to jsem samozřejmě nechtěla, tak jsem z hospod brzy odcházela. Bydlím navíc na vesnici a celý život řídím, protože pracuji ve městě. Nejprve v Plzni, později v Praze, takže jsem byla vždycky motorizovaná jednotka a pivo jsem si ani dát nemohla.“

Předsudky jste tedy ztratila rok a půl po setkání s Ladislavem Jaklem u piva?

„Ano. Postupně mě okouzlily jak jeho neuvěřitelné znalosti o tomto moku, tak samotné pivo. Má různé chutě, rozmanité vůně. Naučila jsem se k pivu čichat. Samozřejmě že na rozdíl od odborníků tak nejsem vůbec schopna rozpoznat třeba druhy chmele, technologii výroby a podobně. Mně to dalo v uvozovkách jen další rozměr poznávání tohoto nápoje. Takže pro mě voní třeba jako louka, prádlo nebo nějaká hezká vzpomínka. A ještě musím dodat, že jsem poznala segment, který jsem dosud neznala a ukázal se jako fantastický, což jsou lidé kolem piva, kteří ho vyrábějí, sládkové či majitelé malých pivovarů.“

Lidé kolem piva jsou i jeho konzumenti v hospodě, i na ty jste změnila názor?

„Samozřejmě! Můj život do té doby byl hrozně organizovaný, a když se třeba šlo do hospody, tak hlavně proto, že jsem potřebovala s člověkem na druhé straně stolu něco projednat. Teď jsem zjistila, že jít na pivo znamená, že tam není žádná agenda, že nemusím řídit diskusi, nastolovat témata. Že si sednete ke stolu, dáte pivko, přisedávají si další lidé, co se ani neznají. A mohu si s nimi povídat, nebo také jen mlčet, když mě zrovna ta debata tak nezajímá. Zjistila jsem, že pivní společnost je úplně unikátní.“

Z pivařů se automaticky nestávají opilé bestie…

„Přesně tak, musela jsem překonat již zmíněné předsudky a zjistila třeba, že vousatí a vlasatí rockeři jsou báječní lidé, ne nějaká divná individua. Že člověk, který vypije pět šest piv, může být fajn. Také jsem zjistila, že když já si dám dvě piva, tak se něco stane ve mně. Přestanu se tak kontrolovat, hrát si na to, že jsem úspěšná advokátka s koleny přesně u sebe. Lidé kolem piva mi ukázali, že tam mohu být sama sebou.“

Takže jste se postupně zamilovala do světa piva?

„Ano, pořídila jsem si domů pivotéku, ale je fakt, že zatím mi polovinu z ní obsadil svými víny manžel. Mám nicméně ambici, že ho z ní úplně vystrnadím. On pivo nepije, ale já se snažím jako misionář Láďa působit i na něho, občas už si dá světlý ležák a má také rád pšeničná piva.“

Jakou teplotu má mít pivo, má být hodně studené?

„Myslím, že úplně ledové pivo je špatně. Zakryje sice technologické chyby, ale chuťově se nerozvine. Odborníci degustátoři proto nechají vzorek nejprve trochu zteplat, aby zjistili, co se v něm ozve. U mnoha piv se objímá prsty sklenice právě proto, aby z piva vystoupily jeho chutě.

Dáte si teď nějaký ten zlatavý mok každý den?

„Pro mě je pití piva takový malý svátek, protože si ho určitě nedávám každý den.“

A jen dvě piva...

„Snažím se vždycky pít co nejmenší množství, protože nemám jako většina žen zrovna nejvyšší odolnost vůči alkoholu. Takže co nejvíce vzorků v co nejmenším množství, abych toho mohla ochutnat co nejvíce. Já mám normu tak tři malá piva za večer a to mi úplně stačí. A musím k tomu jíst a pít vodu. Půl litru nebo čtyři deci jsou pro mě vražedná množství. Ideální množství by pro mě byly decky, jako třeba na pivních festivalech.“

Dá se říct, že pivo je teď už jednou z vašich životních radostí?

„Ano. Hodně lidí si mylně myslí, že by byli šťastní, kdyby měli peníze. To přece s penězi téměř vůbec nesouvisí! A kvůli každodenním starostem si nedopřejí ani drobné radosti. Třeba zmíněné pivo, posezení s kamarády. Když to neděláte rok, tak si způsobíte bouli na duši, a pak se to projeví na zdraví, na všem možném. Přitom to způsobování radosti je většinou zadarmo. Třeba když se pomazlíte s kočkou nebo se jdete projít.“

Každý asi vidí štěstí v něčem jiném…

„Přesně tak, a máme na to i zákon v Občanském zákoníku, kde je paragraf, který říká, že každý má právo hledat vlastní cestu ke štěstí. Je to paragraf 3, odstavec 1, jenž uvádí, že vaše radost je jenom vaše a nikdo do ní nemá právo mluvit. Takže mě třeba činí potěšení posezení u piva a mému muži vzít kolo a vyjet na kopec. Základem je přijmout jinakost druhých. I za cenu, že něco budu dělat sama. I s rizikem, že on pojede na kole do kopce s nějakou jinou a já půjdu do hospody s někým jiným, nedá se nic dělat. A pak se sejdeme a dáme si spolu to víno…“

NEJOBLÍBENĚJŠÍ PIVA
„Ladislav Jakl mi řekl, že jeho nejoblíbenější pivo je to, které zrovna pije. Já budu konkrétnější. Je to například Morion 25 z Frýdlantu, 12 sv. Jana Nepomuckého od Zlaté krávy, Královská zlatá labuť ze Zvíkova, Šmrnc 15 od Zhůřáka, Volt impuls od Volta, Nebožtík, Irish Stout z Chříče, Zíchovec 17 Baby Revolution od Zíchovce, či Michael od Trilobita. Ale jak jsem už říkala, každému chutná něco jiného,“ říká Daniela Kovářová. Někdo vyhledává hlavně piva malých výrobců, někdo si potrpí na klasiku. „Láďa je prezidentem učené společnosti, která každý měsíc testuje ležáky. A tohle třeba vyhrál plzeňský Prazdroj. I při velkém výstavu dokážou udržet pořád stejnou kvalitu,“ dodává Kovářová.

17 KNIH A VZTAHY V KRIZI
Daniela Kovářová už napsala 17 knih. S největším ohlasem se setkaly tituly Jak se žije padesátkám, který napsala se sexuologem Radimem Uzlem, a Jak chovat muže, což je podle spisovatelky »taková chovatelská příručka, jak na chlapy«. Do nakladatelství už odevzdala i 18. knihu, která se jmenuje pracovně Vztahy v krizi a zabývá se osmi osudovými omyly v mezilidských vztazích. „Pracuji jako rodinný advokát a po letech praxe mám pocit, že už jsem schopná definovat největší lidské omyly, kvůli nimž se pak vztahy rozpadají,“ říká D. Kovářová. Základním omylem je podle ní domnívat se, že svět je stejný jako já, že ten druhý myslí jako já a to, jak se chovám a myslím já, je jakousi normou normálnosti...

Při rozhovoru jsme si připili na zdraví své i čtenářů Nedělního Blesku! S milovnicí piva jsme samozřejmě rozmlouvali u tohoto moku. Na Národní třídě, v restauraci jednoho z malých pražských pivovarů. Místní světlý spodně kvašený ležák voní lákavě... ... a chutná výborně!

Ptal se Václav Suchan, Blesk, 1.8.2021








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.