Pro rok 2020 už jsme slyšeli i označení ,,annus horribilis“, hrozný rok. Jaký byl pro vás, pane profesore?
Byl to rok hodně špatný. Spousta věcí, které jsem chtěl dělat po návratu z Bruselu, se rozsypala, hodně plánů se rozpadlo a nejsem ve věku, kdy by se daly plány nějak nadlouho odkládat. K tomu všemu nekončící hádky ve věci roušek, vládních opatření, zákazů a omezení. Navíc velká nejistota ohledně toho, co si jaký Číňan nedovaří příště. Tato nejistota se týká ovšem pouze lidí, kteří stále ještě věří na nedovařeného netopýra.
Operuje se s termíny ,,strach“ a ,,solidarita“. Lze říci, který z těchto pocitů letos převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, o živobytí, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek apod.?
Nedá se dost dobře změřit, co bylo silnější. Působilo to souběžně a část solidarity byla nepochybně vyvolána právě tím strachem. Ostatně strach, pokud člověka úplně neparalyzuje, může být docela užitečný. Pocit strachu souvisí s pudem sebezáchovy, který je důležitý pro reprodukci druhu. Hřbitovy jsou plné lidí, kteří si natolik fandili, že si mysleli, že se nemusí ničeho bát. Jak víme z médií, jejich řady se v průběhu roku rozrostly i o pár odpíračů roušek.
Zažili jsme demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný názor. Vzpomínáte si na nějaké, jakékoliv, výroky, které podle vás v naší zemi letos opravdu neměly padnout? Nebo na výroky, které by neměly zapadnout?
Pokud jde o výroky, které neměly padnout, musel bych ocitovat skoro všechno, co během roku prohlásil docent Šmucler. Místo aby vrtal zuby, vrtá do věcí, kterým absolutně nerozumí. Přitom nese spoluzodpovědnost za to, že sehnat dnes zubaře patří k silně traumatizujícím zážitkům. Nezapomenutelné jsou rovněž výroky předsedy ODS Petra Fialy z konce letošního srpna, kdy vyzýval přesně k tomu, za co dnes kritizuje vládu. A současný ministr zdravotnictví si asi mohl ušetřit výrok, se kterým nastupoval do funkce. Prohlásil tehdy, že od něho neuslyšíme slůvko „přitvrzovat“. Z podobných výroků „zodpovědných činitelů“ by bylo možné sestavit celý silvestrovský pořad. Ale byla by to dost smutná zábava.
V čem podle vás v uplynulém roce obstála a selhala česká politická reprezentace? Jak vládní, tak opoziční?
Vládě se na jaře podařilo vyslyšet odborníka z oblasti pojišťovnictví, který ji upozornil na kritičnost situace. Nepodařilo se jí nechat si poradit na podzim zavčas od někoho podobného. Opozici se podařilo dokonale utajit, jak by postupovala ona, kdyby byla na místě vlády. Nepodařilo se jí přesvědčivě vysvětlit, proč by se zrovna ona měla na místě vlády ocitnout.
Jak s odstupem obstála, či selhala česká média?
Už nějakých dvacet let neposlouchám rozhlas a nedívám se na televizi, takže to mohu těžko hodnotit. Ale servery, které sleduji a považuji za seriózní, měly pravidelně informovat o opatřeních přijímaných v zemích na západ od našich hranic. Možná by ubylo pár hysterických hlasů vykřikujících něco o podlém záměru naší vlády omezovat svobodu.
Proti Andreji Babišovi se formují dva opoziční bloky – Piráti a STAN na jedné straně, dále ODS/TOP 09/KDU-ČSL. Myslíte si, že startovní pole pro parlamentní volby není uzavřené a ještě se objeví další nová hnutí?
Já držím palce Mikuláši Minářovi. Je to šikovný mladý muž, kterému by se mohlo podařit získat ve volbách čtyři a půl procenta, ubrat je trojkoalici a dosáhnout toho, že se do Parlamentu nedostane ani ODS se svými dočasnými spojenci, ani on. Dost mu v této věci věřím a obávám se jenom toho, aby na poslední chvíli nezpanikařil a necouvl.
Jak se česká veřejnost vyrovná s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, kterou byli zvyklí vykonávat? Ať už v pohostinství a jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které smete ekonomická krize…
Pořád ještě věřím, že covid ustoupí a ztráty v drobném podnikání se podaří minimalizovat. Abych pomohl svým oblíbeným hospodám, jsem ochoten nechat se i naočkovat. Kdyby to tak udělal každý pivař, mohli bychom společně něčeho dosáhnout.
Nikdo přesně neví, jak covid vznikl. Ale dopadl na celý svět. Jak lze vnímat rok 2020 z hlediska geopolitických změn? Co se ukázalo na Západě, co se ukázalo v Číně a Asii obecně, pokud jde o covid?
Ukázalo se, v jak nesmyslné době žijeme. Zatímco na covid umírají lidé ve všech zemích, vojenské bloky zbrojí usilovněji než v minulosti. Pokud by platilo aspoň něco málo z těch ušlechtilých hesel, kterých mají politici od rána do večera plnou hubu, vrhly by se prostředky místo na rakety, letadla, ponorky a tanky na vývoj bezpečných vakcín a na přípravu kapacit pro případ, že přijde ještě horší pandemie. Spíše to ale vypadá, že vojáci všech stran budou cvičeni na boj v rouškách, aby se proboha někdo nenakazil, než ho ten druhý zabije. Takhle dnes funguje naše civilizace.
V minulých letech rezonovaly českým prostorem otázky česko-ruských vztahů, případně problémů s migrací a terorismem. Která témata se ukazují nyní jako nepodstatná a hádky kvůli nim byly zbytečné, z dnešní perspektivy?
Abych neupadl v podezření u paní Jourové, musím pochopitelně odpovědět, že na Rusko je třeba být mnohem tvrdší než dosud, migraci musíme vítat jako lék na naše problémy a hrozbu terorismu nesmíme přeceňovat. Kdybych odpověděl jinak, usvědčím se z toho, že jsem patrně Putinův agent, navíc xenofob a k tomu všemu islamofob. V takové atmosféře dnes žijeme, ta atmosféra bude houstnout a někteří dokážou být při tom všem tak naivní, že jsou přesvědčeni, že svobodu slova ohrožuje nošení roušek.
V souvislosti s téměř celoplanetárními restrikcemi, které mají zastavit covid-19, se mnozí obávají o ,,elektronický“ průlom do práv a svobod jednotlivce: digitální monitoring, využívání dat z mobilů a sociálních sítí, narušení soukromí. Co si o tom myslíte vy?
Já jsem v té věci docela klidný. Myslím si, že kdo má zájem, může už teď vědět o každém z nás a o našem soukromí tolik, že by bylo nehospodárné investovat do těchto slídících technik stále další a další prostředky. Průmyslová špionáž i soukromé špehování jsou již nyní natolik vyspělé a výsledky natolik uspokojivé, že užitek z dalšího investování do těchto oblastí je vcelku zanedbatelný.
Letošní Vánoce budou pro mnohé výzvou. Nemusejí se dostat za svými příbuznými, protože se budou bát nákazy. Budou zavřené restaurace. Většině se letos navíc nedařilo ekonomicky valně. Jak tyto Vánoce ,,zachránit“, co doporučujete dělat?
Každý si musí poradit sám. Já jsem si na Vánoce půjčil v městské knihovně román Alberta Camuse s názvem Mor. I když jde o knihu z roku 1947, je v ní ve vyhrocené podobě zachyceno snad všechno, co vidíme dnes kolem sebe. Včetně snahy „zodpovědných orgánů“ celou věc nejprve bagatelizovat a poté jí bezmocně přihlížet. Je v tom odhodlání s epidemií bojovat. A je v tom i určité uklidnění – dneska o skutečný mor ještě nejde.
Jak strávíte letošní Vánoce a konec roku, pane profesore?
Četbou uklidňující literatury, psaním knihy o současné francouzské sociologii, na kterou mi Grantová agentura České republiky odmítla udělit grant, protože nějakou hloupou osvětu u nás nepotřebujeme, a hlavně uklidňováním tří kocourů a jednoho psa, kteří se bojí petard a rachejtlí, jež budou někteří vypouštět v pubertálním domnění, že snad je co oslavovat.
Ptala se Daniela Černá, PL, 17.12.2020