Co vyvolává Věčnou vzpouru v srdci konzervativce, jak se jmenuje knižní rozhovor, který s vámi vedla Lenka Jaklová?

Tu „věčnou vzpouru“ konzervativců popsal už anglický spisovatel G. K. Chesterton před 120 lety, vyvolává ji nesouhlas s pokrokovými názory ateistických socialistů, které se postupně od těch dob stávaly novou ortodoxií západoevropského myšlení. Já jsem už od raného dětství prožíval konflikt mezi názory svých zásadových antikomunistických rodičů a revolučním režimem. Bouřil jsem se proti ideologické škole marxleninismu, utopii proletářské rovnosti oslavám válečného míru. A když mě matka po sovětské invazi v 19. letech vyhnala do Anglie, zjistil jsem, že je socialismus na univerzitách mezi studenty nesmírně oblíbený a mě považovali buď za renegáta nebo opět za třídního nepřítele. Za pomlouvače idealismu. Já ovšem věřil v kapitalismus a demokracii, kdežto oni sympatizovali s českým pokusem sovětský socialismus reformovat. Jako antikomunista jsem byl znovu v opozici. Konzervativci zásadně odmítají utopickou představu o „rovnosti, volnosti a bratrství“ (sociální spravedlnosti) francouzské revoluce. Ta v novém módu opět ovládá západní myšlení.

• Proč jste si pro úvodní slovo vybrali Dalibora Balšínka, o čtvrtstoletí mladšího novináře, dnes šéfredaktora názorového deníku Echo24.cz? To se mi nezdá moc konzervativní?

Právě proto, co jsem právě vyslovil, a to že je Balšínek mladší a vyznává stejné politické zásady, to je úžasné, ne-li přímo ohromující. Jak vidět, má konzervatismus hluboké kořeny a na rozdíl od mé anglické výchovy, existuje i u nás. To on stvořil nejdůležitější z těch mála konzervativních médií, jaké máme. Krásně svůj postoj v jednom úvodníku definoval: „Konzervativní myšlení je pro svou racionalitu, ekonomickou logiku, vzdor proti nelegální migraci a novým klimatickým nebo kulturním ideologiím i pro svou absenci vzletných frází vykreslováno jako sociálně zaostalé, zpátečnické a svým založením nebezpečné.“

Klobouk dolů, to bych nesvedl lépe.

- Pakliže jsou komunismus a nacismus podle vás náboženstvím a kultem, tak je vlastně přirovnáváte ke křesťanství či jiným náboženstvím. Jak tohle může věřící udělat?

Může, protože jsou na rozdíl od neideologického konzervatismu založeny na víře. Nacismus i komunismus jsou extrémní světonázorové ideologie a už dobrých 30 let je konzervativní dějepisci a politologové nazývají politickým náboženstvím, aby zdůraznili prvek iracionální „zjevené“ víry a kolektivního kultu. Marx i Hitler - proroci společenského rozvoje. Samozřejmě to v menším měřítku platí i o socialismu a liberalismu. Vezměte si rovnost všech lidí v americké Deklaraci - to je představa (podle mne správná) ovšem převzatá z náboženské metafyziky „člověka stvořeného k obrazu Božímu,“ ale vzhledem k tomu, že si lidé nejsou prakticky v ničem rovni a dokázat se nedá, v kontextu politiky nebezpečná.

Náboženská víra se od politické liší. Usiluje o individuální životní styl založený na nadpřirozených „zjevených“ zásadách. A s výjimkou buddhismu je kultem, klaní se svatosti.

• Proti progresivismu se také ostře vymezujete. Proč? Jde o pokrok nesprávným směrem?

Naprosto. Je to opět nebezpečná utopie. Pokrok existuje, a jak prohlásil Churchill, bez ohledu na víru v Boží zjevení na Sinaji, je výsledkem biblických zásad naší civilizace. Západ po dlouhém vývoji uznal stejnou hodnotu muže a ženy, zrušil mučení a otroctví, zakázal incest, zavedl monogamii a úctu k rodičům, individuální svobodu pod vládou zákona, omezení, odluku církve a státu, rozdělení státní moci a občanská práva, atd. Progresivismus ohrožuje tento daný přirozený řád. Rozmělnil lidskou důstojnost na gender a tradiční politiku společného dobra i morálku neuznává. Manželství, zbavené posvátnosti, se rozpadne a děti budou trpět. Naše životy mají být osobním projektem, soukromou oázou v poušti bezvýznamnosti.

• „Já voják míru, říkám pušce zab,“ citujete stalinistu Pavla Kohouta, z něhož se stal později disident a kamarád Václava Havla. Jak spisovatele a dramaturga vnímáte?

Prozření je chvályhodné, přestože byl jeho reformní komunismus velký omyl, Kohout nepochybně prozřel. Nepovažuji ho za významného umělce a jako chartista a disident příliš netrpěl, už v roce 1978 dostal možnost se i s manželkou přestěhovat do blahobytné Vídně.

• A jak přistupujete k Petru Pavlovi, někdejšímu komunistickému rozvědčíkovi, jak o něm mluví Josef Mašín, a dnešnímu prezidentovi, který nyní podepsal zákon proti propagaci komunismu?

Velmi negativně. Asi tak jako když generálové Wehrmachtu sloužili v armádě NDR. Je to ostuda mít takového kariéristu za prezidenta. Proto také není schopen kritického názoru. Opakuje názory lidí, kteří ho prosadili do funkce, uznává českou podřízenost EU a pléduje za přijetí eura.

• Ostatně v knize několikrát zmiňujete, že „v Polsku bylo možná deset tisíc Mašínů!“ Neidealizujete si severního souseda?

To byl překlep. Mělo jít o jeden tisíc. Přesné číslo není známo, odhaduje, se však, že se zhruba 2 000 ozbrojenců polské podzemní armády (Armia krajowa) po demobilizaci v roce 1947 nevzdalo a bojovalo s komunisty a vojáky Rudé armády až do roku 1952. Ojedinělé atentáty pokračovaly ještě deset let. K podzemnímu hnutí odporu se občas přidávali mladí lidé. Polský odboj mě imponoval, ale byl stejně tragický jako ten dnešní ukrajinský. Polsko bylo zcela vyčerpané - v roce 1939 mělo téměř 36 milionů obyvatel a po šesti letech genocidní okupace a ztráty 20 procent území už pouze 24. Boj se sovětskými okupanty byl naprosto beznadějný a sebevražedný.

• Pachatelé dobra na jedné straně a například chcimíři či ultrakonzervativci na druhé. Významově jsou si ta slova podobná anebo alespoň nejsou protichůdná, jakoby mezi nimi nebyl názorový příkop, přitom první budou nejspíš volit bývalou pětikoalici v čele s Petrem Fialou a druzí dnešní opozici představovanou hlavně Andrejem Babišem, Tomiem Okamurou. Jak si tohle vysvětlujete?

Já vám rozumím, ale tyhle nálepky vládní koalici dost dobře necharakterizují, oni se už nepyšní pácháním dobra. Anti-babišovská koalice se projevila jako zoufale neschopná, reformní sliby prázdné a nepostavila se proti zelené politice. Vezla se na vlnách nařízení z EU a v „strukturách EU je jádro našich problémů“ - opět Balšínek. Velmi dobrý je program „motoristů,“ navzdory blbému názvu. jenže se ukázalo, že pan Turek zřejmě není morální osobnost. Těch je ovšem u nás jak šafránu. Máte pravdu, česká politika je zafixovaná mezi pětikoalici a nedůvěryhodné politické podnikatele Babiš-Okamura.

- O tom budou poslanecké volby. Do které skupiny byste se zařadil?

Volíme vždy menší zlo. Ti, co chtějí, aby Putin vyhrál a zničil nezávislou Ukrajinu, nejsou konzervativci. Hodnoty západní civilizace nás nutí bojovat za svobodu a nezávislost, i když je to někdy marné. Vzpomeňte si na ultrakonzervativce Churchilla. Naštěstí s naší pomocí Ukrajinci mají šanci udržet si nezávislost, což také posílí naši bezpečnost do budoucna.

Rozhovor vedl Jan Rychetský, Parlamentní listy, 5. 8. 25