22.9.2019 | Svátek má Darina


ROZHOVOR: Sebrat jim peníze!

17.8.2019

Sociální sítí Facebook se nyní jako lavina šíří jméno britského protimuslimského aktivisty Tommyho Robinsona. Jeho jméno si na zeď dávají i mnozí čeští komentátoři, testují tak, zda jsou pravdivé zvěsti, že algoritmus Facebooku vyhodnotí jméno Robinsona jako závadné a dočasně (či trvale) jim zablokuje účet. Poukazují také na to, že lze bez jakéhokoli postihu psát například o Leninovi, Stalinovi či Hitlerovi. Zatím se zdá, že Facebook skutečně za jméno Tommyho Robinsona rozdává tzv. bany. Jaký to má smysl? Je Tommy Robinson ohrožením pro veřejnou debatu?

Žádný člověk na světě není takovým ohrožením, aby bylo nutno zakazovat jeho samotné jméno nebo zmínky o něm. Pro „veřejnou debatu“ už vůbec ne.

Z čistě racionálního hlediska tuto snahu nechápu. Způsobila jenom to, že se o Tommym Robinsonovi hovoří daleko více než dřív. Dnes je těžké někoho úplně „vymazat ze světa“.

Pokud by však šlo o to, dát uživatelům Facebooku najevo, že proti náladovému vymáhání ad-hoc pravidel vymyšlených kýmsi kdesi v pozadí jsou bezmocní, tak to se povedlo dokonale.

Existuje na sociálních sítích efektivně cenzura? A platí v případě obřích společností, jako je Facebook, argument o soukromém vlastnictví, tedy že provozovatel má plné právo si vyhradit, jaký obsah na svém serveru chce mít a jaký ne?

Jsou lidi, kteří se točí právě na tom argumentu o soukromém vlastnictví, ale stálo by za to si uvědomit, že například nedovolujeme telefonním operátorům, aby vám přerušovali hovory, když se bavíte o něčem, o čem byste podle názoru někoho nahoře neměli.

Facebook je gigantická organizace s ročním obratem daleko převyšujícím HDP menších států. Chce-li hrát roli něčeho jako operátora, měl by fungovat podobně. A pokud má opravdu v plánu zavádět svoji vlastní měnu (kryptoměnu Libra), tím spíše si nemůže dělat, co chce.

Samozřejmě situace je komplikována tím, že v různých státech existují různé zákony. Pokud by se mělo fungovat podle těch čínských, asi by na síti nemohlo být vůbec nic.

Za nejlepší řešení bych asi považoval rozdělení Facebooku podle protitrustových zákonů, aby se jeho tržní síla výrazně zredukovala.

Vy sám jste se rozhodl smazat svůj facebookový profil, co vás k tomu vedlo? Budete jej něčím nahrazovat?

Nechci Facebooku umožnit, aby rozhodoval o tom, jestli se moje články dostanou ke čtenářům nebo nikoliv. On je sice velmi efektivní, co se reklamy týče - právě proto, že o vás ví skoro všechno. Ale zároveň si pak může osobovat roli chůvy nebo vychovatele, který vás jednoho dne „utípne“. Pokud jste na něj spoléhal, máte najednou smůlu.

Čím jej budu nahrazovat? Intenzivnějším budováním vlastního blogu a vztahů se čtenáři. Například chci zřídit vlastní diskusní fórum, na kterém budou všechny příspěvky v politických vláknech jen dočasně. To je reakce na jiný fenomén – totiž to, že někteří lidé, nazývejme je iniciativní udavači nebo krátce jen „skřeti“, prohledávají staré příspěvky na sociálních sítích, aby na vás takzvaně něco našli a pak se snažili to proti vám použít.

Jak je to dnes se svobodou na internetu všeobecně, přicházíme o svobodný internet, jaký jsme znali například v devadesátých letech?

Přicházíme, ale částečně si za to mohou uživatelé sami, právě tím, jak rádi používají platformy typu Instagramu a Facebooku. Ony jsou návykové a jsou stavěny na to, aby návykové byly. Ale podobně jako s alkoholem či cukrem je na nás, abychom si na ně nenavykali příliš. Je rozhodně velmi nebezpečné, pokud člověk přesune celý svůj osobní život kamsi na sociální síť.

Nejde přitom jen o politickou svobodu, ale i o duševní hygienu. Lidé se online chovají jinak než v reálném světě, mají méně zábran. Snadno to vede k šikaně nebo k tomu, že se až moc fixujeme na to, získat „lajky“ od virtuálního publika.

Bohužel nás tímto směrem strkají i instituce, které by měly mít více rozumu. Potkal jsem například svého spolužáka, který si stěžoval na to, že škola jejich dětí komunikuje zásadně přes Facebook a kdo jej nechce používat, tomu snadno ujdou důležité zprávy od učitelů či ředitele. To mi přijde tak trochu na hlavu, podobné tomu, jako by na ZŠ měli vlastní pivní bar otevřený každou přestávku.

Jak se podle vás omezování některých názorových proudů na internetu promítne do budoucnosti internetu? Čeká nás do jisté míry centralizace? Může dojít i k tomu, že by byl každý uživatel internetu identifikován?

To je samozřejmě sen každého autoritáře, protože by značně utlumil ochotu lidí kritizovat cokoliv. Můžete například prohlásit, že „rasismus není názor“ a pak už jenom rozšiřovat definici „rasismu“ tak dlouho, až bude zahrnovat skoro všechno – třeba konstatování skutečnosti, že v nějakém ghettu panují otřesné podmínky k životu. Je úplně šílené, jak americká levice útočí na Trumpa, že svým nelichotivým vyjádřením k podmínkám ve městě Baltimore se dopustil „rasismu“. Vždyť přitom o etnickém složení obyvatelstva nebylo ani slovo. Ale demokrati považují za životně důležité zamaskovat křikem o „rasismu“, že v tom městě už desítky let vládnou a za otřesný stav některých čtvrtí nesou politickou zodpovědnost.

Jak hodnotíte angažovanost české vlády v potírání nesnášenlivosti na internetu? Je něčím přínosná? Mám na mysli akce ministra vnitra Jana Hamáčka a činnost přidruženého Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH).

Veškeré snahy o potírání tzv. nesnášenlivosti na internetu bych zastavil a všechny příslušné organizace zbavil státních peněz. Je to moc gumový pojem a stát by se podle mého názoru „potíráním“ nějaké emoce vůbec zabývat neměl. Boj proti terorismu a působení cizích mocností je něco jiného, ale směšovat to s dohledem nad tím, jak se lidé vyjadřují, je organizační chyba.

Samozřejmě zrovna od ČSSD nelze čekat, že by se myšlenek na to, převychovávat lidi, úplně vzdala. Je tam silné křídlo lidí, kteří jsou přesvědčeni, že musejí vést zaostalý národ směrem ke krásným zítřkům. Naštěstí aspoň ta strana jako celek oslábla. Naneštěstí ale tyto myšlenkové koncepty infikují i jiné strany.

Otázky kladl Marek Korejs, PL, 15.8.2019

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 2
Když je něco zapomenutého, je dobře se ptát, jak se to stalo. Zapomnělo se proto, že se něco dostalo za horizont času a zájmu, anebo proto, že se nějak někomu zapomenout chtělo? Autor v této knížce nahlíží do událostí zas tak ne moc vzdálených.
Objednat si ji můžete na této adrese.

zapomenuté příběhy 2



Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.