Po dvou měsících končí vaše Koroporadna, ve které advokáti, lékaři, psychologové a další dobrovolníci radili lidem s problémy, které řešili v rámci koronavirové krize. Kolik dotazů jste zodpověděli?

Koroporadna fungovala od 14. března do 14. května 2020. Za tuto dobu sedm desítek odborníků odpovědělo více než 6000 dotazů.

Co jste řešili nejčastěji?

Nejčastěji jsme řešili děti – střídavou péči, předávání dětí ke styku, rozdílný pohled rodičů na úroveň hygieny, tyto dotazy zabraly 55 procent ze všech. Z 10 procent to bylo ošetřovné, pak pracovní úrazy, mzdy, výpovědí, rušení zájezdů a letenek. Pětinu všech dotazů zabrala činnost soudů i exekutorů, senioři a jejich práva a povinnosti, cesty do zahraničí, návraty, ale také kompenzační bonus a náhrady škody za nouzového stavu. Nejčastějším dotazem pak bylo: Má druhý rodič právo na dítě i v nouzovém stavu?

Co vás během provozu překvapilo nejvíce?

Mnohé mě udivilo a překvapilo. V počátcích řada tazatelů pokládala dotazy velmi naivní, na naprosto základní věci. Mnohé dotazy nebyly právní, ale někteří lidé potřebovali ujistit, že činí správně. Dostali jsme i vtipné nebo podivné dotazy, například: Mám doma nosit roušku? Můžu dát dceři pusu? Mohu se nakazit od psa? Jak pobírat plat i ošetřovné? Otec nemá zájem o děti – jak ho mám donutit?

Jak jako advokátka vnímáte rozhodnutí soudu o zrušení některých vládních opatření?

Jako advokátku mě pohled soudů neudivil, očekávala jsem ho. A mohu-li soudit z rozhovorů s kolegy, stejně na tom byli i ostatní poučení. Samozřejmě lze vést debaty o tom, zda je důležitější forma, nebo obsah. Jak se praví v pohádce, největší úctu k zákonu musí mít zákonodárce sám. V otázce odpovědnosti je ovšem jedno, jestli opatření činila vláda nebo ministr.

Lze někoho vinit? Tedy, zda si politici měli pohlídat zákonné mantinely?

Je otázkou, z jakého důvodu vláda přenesla odpovědnost na ministra zdravotnictví. Jako vždy, po bitvě je každý generálem, a dnes se zdá, že řada vnějších komentátorů během posledních dvou měsíců získala kvalifikace právníků i epidemiologů. Jsem smířlivější – nebyla to lehká doba, rozhodnutí vznikala hekticky a za pochodu. Rychlost a tlak plodí chyby. Kdoví, jak by rozhodovali ti, co kritizují, kdyby seděli na vládních židlích a na nich by ležela odpovědnost.

Další opatření se přesunou z režimu krizového zákona do režimu zákona o ochraně veřejného zdraví. Média píší o tom, že se větší pravomoci přesouvají pod ministra zdravotnictví. Vidíte v tom riziko?

Pro nedostatky v nouzovém stavu mám pochopení. Nyní se však vracíme do běžného režimu, proto je namístě rychle a důsledně rušit zavedená opatření. Ne nadarmo existuje ústavní dělba moci. Tu je třeba v každém případě zachovat, mimo jiné s ohledem na svůdnost jednoduchosti a rychlosti ministerského rozhodování, které soustředí rozhodnutí do rukou jediného člověka.

Obáváte se, že v rámci koronavirové krize dojde k omezení svobod či ke krácení demokracie, jak se někdy ozývá?

K omezení svobod a krácení demokracie přece již došlo, to je zcela běžné a pochopitelné. Koneckonců všechny státy na celém světě k němu v nějaké podobě přistoupily. Budu pozorně sledovat, zda a jak se bude svoboda vracet do mezí, v jakých byla před polovinou března.

Momentálně dochází k postupnému uvolňování opatření. Domníváte se, že česká ekonomika byla zastavena až příliš razantně? Nebo šlo o nutnost? Jinak řečeno, není cena příliš vysoká?

To je složitá otázka s mnoha hledisky a mohou na ni být různé odpovědi podle toho, zda se na ni díváme pohledem života a zdraví ohroženého občana, státu, obce, společnosti, nebo zdravého jedince nebo podnikatele. Další měsíce a roky máme o čem přemýšlet a vyjasňovat si, jak reagovat na podobné události. Jedinou správnou odpověď stejně nenajdeme, protože experiment nejde zopakovat, nikdy nevíme, jak by naše země vypadala s jinou vládou a s jinými rozhodnutími, a lidé mají odlišné obavy a přístupy.

V současné situaci jsou dva názorové proudy ohledně rozvolňování. Jedni chtějí postupovat opatrněji, druzí rychleji včetně ukončení nošení roušek. Kam patříte vy?

Jsem dcera lékařů, věřím v karmu, nákazy se nebojím a jsem plna optimismu a pro rychlý návrat do běžného života. Zkušenosti z Koroporadny a z nouzového stavu mě utvrdily v tom, co jsem si myslela vždycky: nejdůležitější je rodina, když je potřeba, tak se lidi semknou, a kolem nás žije spousta dobrovolníků, ochotných v nouzi pomoci. A toto zjištění mě naplňuje vírou a nadějí.

Otázky kladla Zuzana Koulová, PL, 17.5.2020