Lepšolidé jen předvedli, jak málo toho o českém národě a jeho problémech vědí

V Praze se v úterý uskutečnila v pořadí čtvrtá demonstrace organizovaná spolkem Milion chvilek pro demokracii za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a proti premiéru Andreji Babišovi. Co si o těch protestech, které rozpoutala obava z ohrožení nezávislosti justice, myslíte?

Pravdou je, že protesty nerozpoutala žádná jiná obava než ta, že věci se u nás dějí přece jen trochu jinak, než by si přálo dosluhující vedení Evropské unie. Jsou to takové závěrečné křeče odcházejícího vedení. Demonstranti, ale hlavně jejich organizátoři křičí, že je třeba ochránit tzv. liberální demokracii. Jenže, co je podstatou „liberální demokracie“? Nic jiného, než zatím ještě měkký, ale přesto diktát, prosazovaný vedením EU. Programové jednání ve shodě se světovými globalizátory. Záměrné neřešení islámského nájezdu na Evropu. Tiché pronikání znovuoživeného marxismu do unijních řídících struktur.

Skutečná demokracie nepotřebuje přívlastek. Pokud ho dostane, dříve nebo později přestává být demokracií. Připomeňme si třeba „lidovou demokracii“ v dobách vlády komunismu. Mnozí z nás si to ještě pamatují. Copak tohle mělo něco společného s demokracií? S „liberální demokracií“ je to podobné. Mám si to přeložit jako „svobodná“ nebo „svobodymilovná“ demokracie? Slyšíte ten zavádějící nesmysl? Demokracie přece nemůže existovat bez demokratických svobod. Jenže v tom je právě ten matoucí háček. Hlasatelé „liberalismu“ samozřejmě horují pro svobodu. Ale chápou ji pouze jako svobodu pro sebe a své názory. Ostatní názory v konceptu „liberální demokracie“ nemají místo a proto je ze všech sil potlačují. Omezování a cenzurování opozičních názorů zkrátka není demokratické, tečka.

A premiér Andrej Babiš představuje pro tyto „hlasatele svobody pouze pro sebe a pro své názory“ překážku, kterou je třeba odstranit?

Andrej Babiš je pro ně zvláštní a nepříjemný úkaz. Za prvé plní svůj program pozvednutí hospodářské úrovně České republiky do předválečných časů, a za druhé prokázal, že umí docela obstojně plavat ve špinavých bruselských politických vodách. Tu a tam ho sice „skřípnou“, jako v případě vynucené vládní koalice se socialisty, ale on se otřepe a plave dál. Takový člověk je ovšem nebezpečný, a proto je třeba se ho zbavit. Proto ty pečlivě organizované demonstrace.

Ještě si posviťme na to, kdo takové demonstrace financuje. Spolek Milion chvilek pro demokracii je typickou nátlakovou skupinkou (je jich u nás samozřejmě o mnoho víc), která existuje jen díky zahraničním fondům. A nejspíš nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že na tom všem má lví podíl Sorosova nadace. George Soros je našimi veřejnoprávními médii obdivně označován jako „filantrop“, ale ve skutečnosti jen tvrdě financuje svůj projekt, totožný s projektem jemu podobných globalizátorů. A není pouhá náhoda, že Jean-Claude Juncker, Angela Merkelová i Emmanuel Macron mají Sorose v náležité úctě a podporují jeho počínání ze všech sil.

Sama ministryně Marie Benešová hraje v této hře jen zástupnou roli, která má spustit kýžený odchod premiéra Babiše z politiky. A o nezávislost justice, která je u nás stejně ještě v plenkách, zde už nejde ani v tom nejmenším.

Předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář v úvodu demonstrace vyzval premiéra Babiše, aby se mu postavil v televizní debatě a obhájil tam své kroky. Vyzval televizi Nova, TV Prima a Českou televizi, aby ho pozvali do duelu. Pokud se premiér do úterý veřejně neobhájí v televizním duelu, tak se o týden později bude konat na Václavském náměstí další demonstrace. A když nesplní vyřčené požadavky, tak budou demonstranti žádat demisi nejen ministryně Benešové, ale i jeho. Měl by předseda vlády do televizní debaty s vůdcem tohoto spolku jít?

Tohle zavání stejným pouličním nátlakem, který jsme nedávno viděli na Slovensku. Všimněte si společných rysů. Demonstruje většinou nezkušená či naivní mládež, a vždy pod falešnou záminkou. Na Slovensku jim odstavení Bruselu nepohodlného Roberta Fica z postu premiéra díky řadě nepravdivých obvinění vyšlo. A jak známo, s jídlem roste chuť. Ale kde bychom byli, kdyby u nás mělo o změně složení vlády rozhodovat pár stovek, i kdyby to mělo být pár tisícovek, zfanatizovaných demonstrantů na Václaváku. O tom přece rozhoduje celý národ v demokratických volbách.

Naposledy těch tisícovek mělo být na Václavském náměstí kolem padesáti a promluvil před nimi i bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. Podle něj nás dnes trápí obava o demokracii, ale i to, že v čele vlády stojí trestně stíhaný člověk a především bývalý agent StB. Člověk, který se za bývalého režimu upsal ďáblovi, aby z toho měl osobní prospěch. Při kritice hlavy státu dal zase do souvislosti slova prezidenta Miloše Zemana při oficiální návštěvě v Rusku, že je třeba novináře likvidovat, a vraždou slovenského novináře Kuciaka pár měsíců poté. Dodá vystoupení muže, na jehož adresu skandovali lidé na Staroměstském náměstí v roce 98 po Naganu „Hašek na Hrad“, protestům ještě větší váhu a další impuls?

To myslíte vážně, nebo si ze mě děláte legraci? Každý přece ví, že na Václavák se nevejde více než deset tisíc lidí, a to se jich musí ještě stovky tlačit ve všech přilehlých ulicích. A vědí to i statistici a také policisté. Není to náhodou zpráva z Rádia Jerevan?

Co mohu já dodat k Dominiku Haškovi? Byl jsem také kdysi nadšen, když jsem ho několikrát viděl hrát. Ale tohle? Měl by raději trénovat nové brankáře a neplést se do politiky, když jí nerozumí. Aby si o něm jeho fanoušci nakonec nezačali myslet něco, co by asi i on sám nerad slyšel. Ne nadarmo se říká, že švec se má držet svého kopyta. Jen nám dokázal, že na rozdíl od většiny národa nepochopil, co je to agent StB a v čem spočívá jeho „práce“, a také, že nedovede rozlišit neoficiální poznámku s nádechem drsného černého humoru, od oficiálního projevu. Ale v každém případě mě děsí skutečnost, jak snadno se někteří bývalí slavní nechají přemluvit k papouškování cizích názorů, které se pak zákonitě musí zvrhnout na plácání hloupostí.

Haškovo vystoupení okomentoval na sociálních sítích expremiér Mirek Topolánek, jemuž se evidentně stýská po politice, takto: „Hnilda (Milan Hnilička), Džegr (Jaromír Jágr) a Hašan (Dominik Hašek). Minimálně druzí dva – hokejové ikony. Kolaborant s estébákem, politický mimoň a obránce svobody a demokracie. Tři hokejové hvězdy a tři občanské postoje. Jsem na tebe pyšný, Hašane!“ Co říkáte tomu rozkastování slavných hokejistů, a měli bychom být stejně jako Mirek Topolánek pyšní právě jen na Dominika Haška?

Když slyším jméno Topolánek, vzpomenu se především na aféru kolem „solárních baronů“, na kterou dodnes všichni doplácíme, a ne zrovna málo. A pak také na úžasné „paparazzi“ fotografie z jakéhosi milionářského letoviska v Itálii. Myslím si, že Mirek Topolánek by po všem, co nám za dobu svého premiérování předvedl, měl zalézt někam hluboko pod zem a na povrchu se pokud možno neukazovat, natož nám něco vzkazovat.

Demonstrace se zúčastnil i písničkář Tomáš Klus. Lidem poděkoval za důslednost, se kterou přistupují k prezentaci svých názorů a k vyjádření svých pevných postojů v momentě, kdy je třeba říct „ne“ všem těm lžím a manipulaci s pravdou. Uvedl, že pro něj je Andrej Babiš takový krysař, který hraje líbivé melodie, a jdou za ním davy. Vyzval, abychom nespokojenost s tím podivným potulným hudebníkem směřovali k němu samotnému a nikoliv k lidem, kteří mají jen jiný hudební vkus a nevidí, že jdou v hladové řece, kde se můžeme utopit všichni. Jak trefné to písničkářovo hodnocení je, a nedalo by se označení za krysaře, který hraje líbivé melodie, vztáhnout i na jiné politiky?

Další skvělý příklad politické naivity, jednostranné informovanosti a nedostatečné vzdělanosti přinejmenším v oboru národohospodářství. Případně nekritické oddanosti těm, kterým na českém národě nezáleží ani trochu.

Pokud vím, tak Babiš dokázal už od dob, kdy řídil jen Ministerstvo financí, zpomalit národní zadlužování takovou měrou, že se počet nově vydávaných státních dluhopisů, kterými se státní dluh pokrývá, drasticky snížil. Samozřejmě k velké zlosti zahraničních finančních spekulantů. Ono je to totiž tak. Dluhopis je sice jen potištěný kus papíru, jenže při jeho inkasu zaplatí svůj podíl na jeho hodnotě každý český občan svou prací. Zejména proto naše životní úroveň už léta nevzrůstá a zůstává stále přibližně v rozmezí mezi třiceti až čtyřiceti procenty životní úrovně například sousedního Německa. Často uváděný poukaz na naši nižší produktivitu práce zůstává pouhou obehranou výmluvou, rozhodující příčina je jinde.

Babiš nám naopak dává naději, že je možné se ze začarovaného kruhu národního zadlužení vymanit, a většina národa to naštěstí pochopila. Pokud ho někdo vidí jako krysaře vedoucího lidi někam do bažin, tak je... no, už jsem to řekl v úvodu.

Herečka Anna Geislerová pak spustila: „Z úst jednoho člověka...“

Zadržte... já bych vás s dovolením přerušil. Herečka ta, či ona, já vím, že jich tam bylo víc. Všechny ty projevy si budou podobné jako vejce vejci, jakoby je někdo psal přes kopírák. Nemá smysl se tím zabývat. Dnešní lidé z téhle branže jsou většinou jen matným odleskem poslední generace opravdu dobrých herců a režisérů, která nám před očima pomalu vymírá. Kdeže je dnes zašlá sláva české kinematografie z dob tzv. nové vlny šedesátých let. A o divadle raději ani nehovořím. Chci tím jen říct, že podobný výběr řečníků se musí naprosto minout s jakýmkoli širším účinkem, protože většina z těch lidí na pódiu si důvěru národa zatím ničím nezasloužila.

Dobře, je tedy na závadu protestů a demonstrací, že na nich promlouvají převážně herci, co nejspíš vzhledem ke své profesi i životu v Praze nepředstavují názor většiny lidí žijících v České republice, kteří ve volbách před rokem a půl nějak rozhodli?

Ano, na závadu to rozhodně je. Vychází mi z toho všeho jen obraz dalšího pokusu o nátlakovou akci jedné početně omezené „lepšolidské“ pražské skupiny. A také i jisté hlouposti jejich případných poradců, kteří toho o českém národě, jeho mentalitě a jeho skutečných problémech, jak se zdá, mnoho nevědí.

Otázky kladl Jiří Hroník, PL, 26.5.2019