ČP: Na veřejnost pronikly informace, že se zabýváte myšlenkami na vytvoření Prezidentské knihovny. Je to vážný projekt, nebo jen jedna z úvah na téma „Co po prezidentování“?

VK: Platí obojí, je to jedna z úvah na téma „Co po prezidentování“ a současně vážná myšlenka. Slovo projekt je asi trochu nadsázkou, je to spíše ideový projekt, který je ještě velmi daleko od projektu prováděcího, abych použil terminologii z investiční výstavby. Určitě po skončení prezidentování nepůjdu do byznysu. Variantou je pro mne vyučování na vysoké škole (doma či v cizině) nebo, ale případně i současně, postavení se do čela nějakého institutu, nějakého think-tanku. Jednou z variant je právě koncept tzv. Prezidentské knihovny, v jehož názvu je důležité spíše adjektivum prezidentský než substantivum knihovna. V každém případě think-tank, což je slovo, které se nám do češtiny špatně překládá.

Prezidentské knihovny jsou, zdá se, v módě. U nás si jednu otevřel exprezident Václav Havel. I když zatím není příliš jasné, co bude náplní její činnosti - bylo to pro Vás inspirací?

Nemohu potvrdit, že si jednu takovou knihovnu „otevřel“ Václav Havel, vím pouze, že se o tom mluví, ale že by byla otevřena, to netuším. Pro mne byla daleko větší inspirací zkušenost amerických prezidentských knihoven, z nichž některé jsem dokonce navštívil. Nemohou být návodem svou velikostí – Prezidentská knihovna Ronalda Reagana je obrovskou výzkumnou institucí s rozpočtem, o kterém by se nemohlo snít ani našim velkým akademickým institucím – ale mohou být návodem svým stylem práce a svou funkcí, kterou v zemi plní.

Z rozhovoru, který nám poskytl Peter Kovarčík, lze nabýt dojmu, že tento podnikatel má být v projektu něčím, jako je Zdeněk Bakala Václavu Havlovi. Nebo je snad v pozadí Karel Muzikář?

Žádného svého Bakalu mít nebudu a pánové Muzikář a Kovarčík tuto roli určitě nebudou hrát. O tomto projektu, který nepochybně vyžaduje nemalé finanční zdroje, jsem již mluvil s desítkami zástupců českého byznysu, včetně obou těchto pánů. Jestli teď někoho začínám hledat, pak je to někdo jako výkonný ředitel.

Jaký přínos by měla mít Knihovna pro Václava Klause po skončení prezidentského mandátu?

Věřím, že by to mohl být důstojný prostor pro mou následnou seberealizaci a pro viditelné setrvání ve „veřejném prostoru“. Nemyslím, že mám zůstat sedět doma a eventuálně něco psát. Potřebuji mít – jako po celý svůj život – židli, stůl a kancelář, kam každé ráno přijdu do práce. Potřebuji mít kolem sebe lidi, spolupracovníky.

Máte Centrum pro ekonomiku a politiku. Nepůjde o dublování CEPu?

Nepředpokládám, že by bylo možné mít současně CEP a tuto novou instituci, určitě by se musely sloučit. Téma je jedno a jediné: nepřipustit opuštění našich polistopadových plánů, kterými bylo a je vytvoření svobodné společnosti, založené na parlamentní demokracii a tržní ekonomice, což je dnešním vývojem Evropy, ale i u nás, zásadně ohrožováno. Vracíme se – samozřejmě pod jinými symboly, slogany a institucemi – do světa, který jsme s takovou obtížností před dvaceti lety opouštěli.

Prozradíte nám v této souvislosti své plány v roce 2013 a pro další roky?

Myslím, že to, co jsem právě uvedl, jsou plány více než bohaté. Věřím, že se naše politická scéna bude ubírat racionálním způsobem, že v ní bude důsledně pravicová politika dostatečně zastoupena a že proto nebude třeba, abych do ní znovu vstupoval. I když politik nemá nikdy použít slovo nikdy.

Česká pozice, 4. února 2011