Karel Novák (1965) původně vystudoval Vysokou školu zemědělskou, ale od půli devadesátých let zaměřuje svoje aktivity převážně na záležitosti romské menšiny. Studoval romistiku a etnologii, pracoval v pražském Centru pro dítě a rodinu, koordinoval programy v romských osadách na Slovensku, ale i v Kosovu, působil jako tlumočník pro české a slovenské žadatele o azyl v Británii. Jeho odborné publikace tematicky sahají od mládežnického extremismu k terénní sociální práci a problematice lichvy. Od roku 2006 řídí programy sociální integrace v nadaci Člověk v tísni. Účastnil se též přípravných diskusí předcházejících vzniku Agentury pro sociální začleňování v romských komunitách.
Jak jste se dostal k činnosti Agentury a s jakými kompetencemi? Podílel jste se nějak na jejích teoretických východiscích?
Moje formální kompetence v přípravném procesu byly nulové. Nicméně jsem se neskromně domníval, že disponuji některými neformálními expertními kompetencemi, které vycházely z mého působení na slovenském úřadu vlády a z několikaleté poradenské praxe pro obce v oblasti sociálního začleňování. To mě vedlo ke snaze být přítomen přípravě ideje i instrumentální podoby budoucí Agentury a pak jsem se účastnil různých přípravných seminářů i osobních konzultací s lidmi, kteří měli přípravu tohoto tělesa na starosti.
Ovšem necítím jakoukoli zásluhu na tvorbě teoretických východisek Agentury. Ta se totiž postupně utvářela několik let a v zásadě se nejedná o nic příliš objevného, na Západě a nakonec i na Slovensku struktury na podobných principech fungují a tvoří naprosto samozřejmou součást národních politik sociálního začleňování.
Mohl byste zhodnotit, co se z Vašeho pohledu dosud při integraci Romů osvědčilo a které dosud praktikované postupy selhávají?
Nelze asi hovořit o selháních konkrétních programů. Podle mě zde byl jen vzácně, čest výjimkám, dán dostatek času k tomu, aby se různé programy mohly osvědčit. Těžko se také dá mluvit o dobrých postupech. Osvědčují se standardní postupy na bázi terénních sociálních služeb, aktivity komplexně pojímaných nízkoprahových zařízení individuální asistence při hledání práce a mediace mezi sociálně vyloučenými Romy a zaměstnavateli a dalšími aktéry ovlivňujícími jejich životy jako školy, majitelé bytů či orgány státní správy a samosprávy. V této souvislosti je asi dobré zmínit i programy, které se snaží obecně kultivovat kontext života sociálně vyloučených Romů. Myslím tím různé vzdělávací programy pro učitele, úředníky, policisty a další, jejichž cílem je vysvětlit okolnosti života v sociálním vyloučení a nabídnou alternativní postupy asistence lidem, kteří z takového prostředí pocházejí.
Jakou novou, takříkajíc přidanou hodnotu Agentura oproti dosud využívaným postupům přinese?
Úspěšnost jakýchkoli programů snižuje izolovanost jednotlivých projektů a programů. Většinou se někde řešila škola, jinde lichva a jinde třeba problémy s bydlením. Toto vše bylo ještě zvýrazněno resortním, nekoordinovaným přístupem na národní úrovni. Přitom jediným potenciálně úspěšným přístupem, alespoň dle mých zkušeností a zkušeností naší organizace, která se o komplexní přístupy pokouší pilotně ve třech městech, je pokusit se řešit problémy sociálního vyloučení v celém komplexu, tedy zkoordinovat jednotlivé oblasti problémů s postupy řešení. To znamená propojit lokální, regionální a národní úroveň v oblasti politik, strategií a nástrojů sociálního začleňování.
Od Agentury si slibuji právě tento přínos – spoluvytvoření nějaké relativně jednotné národní politiky pro sociální začleňování Romů, podpora tvorby lokálních komplexních koncepcí sociálního začleňování koherentních s dalšími strategickými dokumenty obcí a vytvoření nástrojů pro reálnou podporu lokálních koncepcí z národních a unijních zdrojů. Tedy funkční propojení národní politiky s politikou obce.
V čem spatřujete výhody a nevýhody nové instituce?
Potenciálně vidím jen výhody. Nevýhody začnou být aktuální až ve chvíli, kdy Agentura svoje úkoly nezvládne, stanoví si nereálné cíle, nedokáže si najít adekvátní místo v systému a toto si obhájit. Všechno toto se může stát a domnívám se, že vše je otázkou personálního obsazení, protože materiál, který byl vládou k Agentuře schválen, dává možnost dělat to potřebné a stát se přínosem v procesech sociálního začleňování Romů. Zdůrazňuji slovo „přínosem“, protože Agentura není a nemůže být vnímána jako řešení.
Pokud Agentura selže, musíme hledat příčiny v jejím fungování a nikoli u lidí, kterým má sloužit. Věřím totiž, že selže-li něco na poli pomoci někomu, je to proto, že někdo prostě pomáhat neumí. Ono nikdy nestačí dobrá vůle, vždy musí být provázena profesionalitou a pokorou.
Inspirovali se iniciátoři Agentury při jejím vzniku i některými zkušenostmi s integrací příslušníků menšin v zahraničí?
Toto je spíš otázka na jiné, ale sám jsem byl svědkem několika vystoupení zahraničních expertů na přípravných seminářích a samozřejmě samotné principy agenturního fungování jsou v zahraničí dost masivně používané. Domnívám se proto, že Agentura je standardním nástrojem pro řešení sociálního začleňování Romů v této zemi.
Co se týče problematiky ghett v jihomoravské metropoli, má Brno oproti ostatním městům nějaké zvláštnosti, specifika?
Nejsem rozhodně odborníkem na situaci v Brně a ani nedisponuji nějakou širokou komparační zkušeností, ale nejobecněji se dá říci, že každé město má proti ostatním svá specifika. Proto je také tak důležité vytvářet lokální koncepce sociálního začleňování, které budou přesně odpovídat situaci, potřebám a možnostem konkrétního místa. Neexistuje žádný centrální model pro řešení, zmiňovaná národní politika musí existovat. Musí být dostatečně přesná v definici žádoucí stavu a současně dostatečně pružná v cestách, jak jej dosáhnout, principielně musí vytvářet nástroje pro podporu lokálních koncepcí, které vedou k centrálně definovanému cíli.
Platí pro integraci a sociální začleňování některých olašských Romů stejná pravidla jako pro Rumungry, tedy potomky slovenských Romů?
Já osobně jsem k práci v oblasti sociálního začleňování vždy přistupoval tak, že všichni lidé mají dost podobné potřeby a měli by mít šanci je v rámci možností naplňovat. Volba konkrétních metod podpory jsou pak dost individuální. Nevidím nějakou jasnou hranici mezi možnými metodami asistence vhodnými pro olašské Romy a jiné Romy. Rozdíly budou spíše definovány konkrétní životní situací jednotlivých rodin či obyvatel nějaké čtvrti a obecně situací v konkrétní lokalitě.
Od kterých politiků a úředníků může Agentura očekávat podporu a kde už teď naráží na skepsi, případně odpor?
Nedomnívám se, že nastane nějaký velký odpor ze strany politiků. Ze strany úředníků bude situace trochu složitější. Počáteční fázi činnosti Agentury určitě doprovodí určitá skepse, vždyť je to něco nového, nevyzkoušeného, navíc provázeného až nepřiměřenými očekáváními. Skepsi je však možné po krátké době změnit v podporu. Pokud budou úředníci cítit, že Agentura má smysl, má jasně definované funkce, dostatečné kapacity tyto funkce naplňovat a budou transparentně nastaveny kompetence a vytvořeny dobré komunikační kanály, pak nevidím důvod, aby Agentura nebyla vnímána pozitivně napříč všemi důležitými resorty.
Samozřejmě existují úředníci, sám některé znám, kteří budou mít snahu škodit. Jsou to ti, kteří necítí žádnou loajalitu k tématu a k lidem, kterým má Agentura pomáhat, jejich loajalita je zaměřena výhradně k vlastním partikulárním mocenským zájmům. Takových lidí je jen nepatrný zlomek, ale bohužel často získávají nepřiměřený vliv, protože mají dost času na intriky a pomluvy, přesně na to, co ti poctiví nedělají, protože musí pracovat.
V romském a pro-romském prostředí jsem zaznamenal i kritické hlasy, poukazující na to, že Agentura těžkou zastoupí či vylepší práci nevládních organizací pracujících na tomto poli, že její vznik se protahuje, chybí jí pravomoci, není příliš silná atd.
Tyto hlasy jsou pochopitelné a je to podobné jako v případě skepse úředníků. Můj osobní názor je, že Agentura principielně potřebná je. A jestli opravdu splní některá očekávání? To nám ukáže čas a jak jsem řekl, nejvíce to bude záviset na lidech, kteří budou onou Agenturou. Je jasné, že tito lidé se neobejdou bez podpory nevládních organizací, které mají velké zkušenosti a znalost prostředí, v němž pracují. Na pracovnících Agentury bude, aby si dokázali o podporu říci a na lidech z nevládních organizací zase je, aby k Agentuře nepřistupovali a priori s nedůvěrou. Agentura určitě není konkurencí, naopak by měla být pro nevládní organizace podporou, měla by posilovat jejich kapacity, pomáhat jim vytvářet koalice, propojit jejich činnost s potřebami obcí, pomáhat jim vytvářet udržitelné a efektivní programy. Já vím – hovořím o ideálu, kterému bude možné se přiblížit možná až po několika letech. Ale rozhodně stojí za to na tom začít pracovat.
Vytýčila si Agentura v jednotlivých lokalitách, tedy i v Brně, například časový úsek, po jehož uplynutí vyhodnotí a případně zkoriguje svoje další přístupy? Má kritéria, jejichž dosažení bude považovat za úspěch?
Tyto otázky směřujte spíš na někoho přímo z Agentury. Nicméně materiál schválený vládou obsahuje indikátory úspěchu, jsou poměrně tvrdě nastavené a splnit některé z nich si vyžádá vrcholné nasazení a možná i trochu štěstí. V této souvislosti bych se ovšem rád zmínil o mediálním obrazu Agentury, který jí příliš nepřeje. Mnoha vyjádřením totiž chybí realismus. Myslím, že bychom neměli očekávat od Agentury nějaké zázraky a rychlá řešení. Pracovníci Agentury by měli vysvětlit, že řešení jsou složitá, komplexní a dlouhodobá a k možnému úspěchu vede cesta přes poctivou a tedy dlouhou přípravu. Já ocením jako úspěch, když na konci pilotní fáze vznikne několik dobrých lokálních koncepcí, budeme vědět jak a za co je realizovat a kdy se na lokální úrovni vytvoří dostatečné realizační kapacity. Když přijde ještě něco navíc, budu mile překvapen.
Otázky kladl Pavel Pečínka
Vyšlo v listu Romano hangos č. II / 2008, vydávaném Společenstvím Romů na Moravě.