24.5.2022 | Svátek má Jana


ROZHOVOR: Na prezidenta snad bude kandidovat i Romka

29.8.2008

Dušan Lužný (1964) vystudoval sociologii a filozofii, v praxi se zaměřoval na výzkum nových náboženských hnutí. Pracoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jako akademik – religionista, k tomuto oboru se váže i většina jeho odborných textů. V posledních letech se angažoval ve Straně zelených, uvažovalo se o něm jako o možném ministru školství. Současný ministr školství Ondřej Liška ho letos v březnu jmenoval náměstkem.

Na ministerstvu školství byste měl mít na starosti multikulturní výchovu a národnostní menšiny. Jak velká část z toho se týká přímo Romů?

Přesněji řečeno – budu řídit politiku ministerstva v oblasti vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním. Romové, tedy část příslušníků romské národnostní menšiny, bohužel spadá do této kategorie. Ale jak víme, otázka sociálního znevýhodnění se netýká všech Romů, a také se netýká výhradně Romů, protože do této kategorie jistě patří také část většinové společnosti a zahrnuje také azylanty. Nově vzniklá skupina bude mít dva odbory: odbor rovných příležitostí ve školství a odbor prevence a institucionální výchovy.

Pokud jde o multikulturní výchovu, chtěl bych, aby nešlo jen o vzdělávání příslušníků národnostních menšin, které u nás žijí. Dnes dochází ke stále intenzivnějšímu kontaktu různých kultur. Multikulturní výchova to musí reflektovat a přinášet informace o různých kulturách a náboženstvích současného globálního světa.

O vzdělávání Romů jako nutné podmínce jejich úspěšné integrace se hovoří už řadu let, různé instituce na tom roky pracují. Co se tedy dosud dělalo špatně, že je nutné přicházet opět s dalšími změnami?

V posledních letech se v oblasti vzdělávání Romů udělalo dost. Existuje řada koncepčních materiálů vlády, jednotlivých resortů, aktivně pracuje mnoho nevládních organizací. Ministerstvo vypisuje několik dotačních programů, které mají za cíl napomoci integraci Romů či vytvořit podmínky, aby se romské děti co nejdéle zúčastnily hlavního vzdělávacího proudu a předčasně nerezignovaly na svou vzdělanostní kariéru. Myslím, že nastala doba vyhodnotit dosavadní politiku v této oblasti, porovnat efektivitu vynaložených prostředků a úsilí a zamyslet se co dál. Musíme zhodnotit, které nástroje se osvědčily – třeba přípravné ročníky na základních školách či asistenti pedagoga – a ty podporovat více. Zde musí ministerstvo zintenzívnit spolupráci s nevládními organizacemi, s ministerstvem práce a sociálních věcí a také s nově vzniklou Agenturou pro odstraňování sociálního vyloučení.

I když podrobnou koncepci odbourávání bariér v přístupu ke vzdělání budete teprve vypracovávat, mohl byste už teď heslovitě popsat, k jakým opatřením dojde a co od nich očekáváte?

S ministrem Liškou jsme se dohodli, že do konce školního roku připravíme konkrétní opatření, která chci už v průběhu jejich přípravy konzultovat s dalšími partnery od Rady vlády pro záležitosti romské komunity až po nevládní organizace či jedince, angažované při vzdělávání Romů. Jde mi ale hlavně o důkladnou a nestrannou analýzu stávajícího stavu. Provedeme sociologický výzkum, který zjistí, kolik romských dětí studuje ve speciálních školách a také rozbor metod a způsobů zařazování romských dětí do speciálních škol. Nezapomeneme ani na analýzu transformace zvláštních škol, která zjistí, jakým způsobem je ve školách definován a předáván informovaný souhlas rodiče s přestupem žáka do režimu základní speciální školy.

Bariéry leží v několika oblastech. Na straně školského systému, tedy státu, a zde ministerstvo musí odstranit všechny prvky, které by mohly vést k segregaci. Dalšího aktéra představuje veřejnost se svými stereotypy a předsudky. I tady musí být ministerstvo aktivní a připravit komunikační strategii, která napomůže tyto stereotypy prolomit. A nakonec, třetím vrchol tohoto trojúhelníku tvoří samotní Romové. Bez toho, aby se sami snažili zlepšit svoji situaci, vyjdou všechny snahy státu nazmar. Romové si musí uvědomit, že vzdělání představuje hodnotu, která jim a jejich dětem umožní žít v důstojných podmínkách, že jde o nezbytný předpoklad úspěchu. V tom mají zcela nezastupitelnou roli nevládní a především romské organizace. Je-li pravda, jak někteří říkají, že žijeme v období „romského národního obrození“, pak by měly vyvíjet opravdu intenzivní a celoplošnou aktivitu vlastní romské organizace „obrozenecké“ organizace, včetně těch vzdělávacích. Takové organizace existovaly ve všech „národních obrozeních“ v různých částech světa.

Těší nás, že se zvyšuje počet Romů studujících na vysokých školách včetně studia doktorského. Ale je jich pořád málo. Samotní vysokoškolsky vzdělaní a úspěšní Romové jsou nejlepším nástrojem prolomení stereotypů veřejnosti. Jako optimista věřím, že se dožiju doby, kdy na českého prezidenta bude kandidovat Romka. A že nad tím nikdo nebude kroutit hlavou.

Jaký speciální nástroj by měl víc motivovat některé rodiče romských dětí, aby se zapojili do předškolní výchovy svých potomků?

V nízké motivaci ke studiu a nízkému významu vzdělání v hodnotové hierarchii některých sociálně znevýhodněných vidím velký problém. Předškolní výchovu rodiče často podceňují, a to přesto, že právě v raném dětství se formulují kognitivní a citové předpoklady pro další život. A pokud v prostředí sociálního vyloučení není dítě vedeno k rozvíjení předpokladů, které jsou nezbytné pro bezproblémový vstup a absolvování základní a poté střední a vysoké školy, pak mateřské školy představují nejlepší prostředí, kde se dítě může zbavit tohoto znevýhodnění. Pomoci mohou terénní sociální pracovníci a asistenti pedagoga, kteří dokážou pracovat s rodiči. Vím, financí na asistenty pedagoga se nedostává a navíc bývají vázány na kalendářní rok, takže nemají záruku, že budou ve své činnosti pokračovat i v dalších letech. Chci najít způsob, který by umožnil financování asistentů s výhledem delším než jeden rok. Rád bych zjednodušil a lépe ohodnotil činnost přípravných tříd na základních školách.

Čili nepředpokládám, že by se ze dne na den objevil nějaký nový speciální nástroj, který by rychle vedl k většímu zapojení rodičů romských dětí do předškolní výchovy. Ty nástroje, které se osvědčily, si zaslouží více podpory. Nově bychom rádi rozšířili komunitní školství, což by napomohlo i vzdělávání rodičů. Ministerstvo může také zprostředkovat předávání dobrých zkušeností.

Ovšem problém předškolní výchovy také dramatizuje stále větší nedostatek míst v mateřských školách, což je důsledek jejich unáhleného rušení v minulých letech a dnešní zvyšující se porodnosti.

Jeden z Vašich cílů – posílení jazykové výchovy Romů – by měl znamenat ústup od jejich etnolektu k češtině tak, aby se co nejsnadněji domluvili na úřadech a v práci? Nebo jste měl na mysli souběžné pěstování romštiny vedle češtiny mezi těmito lidmi tak, aby si uchovali jakousi etnickou hrdost a nemuseli se vzdávat svých kořenů?

Bylo by špatné, kdyby si Romové neuchovali svou kulturu a identitu, kdyby popřeli svou etnickou příslušnost. A každý dobře ví, že jazyk je součástí této identity. Výuku romštiny bude ministerstvo podporovat dál, stejně jako podporuje i výuku jiných jazyků menšin. Koneckonců dobré zvládnutí svého rodného jazyka, v tomto případě romštiny, rozvíjí jazykové dovednosti a napomáhá dobrému osvojení si dalšího jazyka, tedy i češtiny. Všichni ale také víme, že špatná znalost češtiny, tedy jazyka, v němž probíhá výuka na většině základních škol, je jednou z příčin vzdělávacích neúspěchů romských. Podle našich výzkumů mají v této oblasti romské děti největší problémy se znalostí zobecňujících pojmů a naopak mají zvýšenou citlivost na nonverbální komunikaci, tedy na výšku i tón hlasu a mimiku.

Psalo se o Vašem úmyslu podpořit malé Romy v přípravě na přijímačky na středních školy. Dalo by se to více rozvést a upřesnit?

Mám několik nápadů, od úpravy stávajícího dotačního programu nazvaného Podpora romských žáků středních škol až po podporu nevládních organizací působících v této oblasti. Nejdříve bych ale chtěl své návrhy prodiskutovat se zástupci škol a nevládními organizacemi. Rád bych propojil všechny kroky, opatření a dotace do uceleného a vnitřně propojeného systému, který by zahrnul všechny stupně vzdělávací soustavy od oblasti předškolní výchovy až po terciární školství.

Patříte k příznivcům zapojování Romů do tříd s většinou neromských žáků, byl byste spíš pro speciální romské třídy či školy, nebo by se měly tyto přístupy kombinovat podle místních podmínek?

Fandím integrujícímu přístupu, tedy co největšímu zapojování romských dětí do tříd, kde převažují děti z majority. Vím, že existuje názor, že přítomnost dětí z etnických menšin či cizinců ve třídě snižuje kvalitu dosaženého vzdělání. To je mylný názor. Z mezinárodních výzkumů vyplývá, že přítomnost těchto dětí nesnižuje kvalitu vzdělání spolužáků z majoritní společnosti; zvyšuje však vzdělání sociálně znevýhodněných dětí. Na druhou stranu – existují třídy a školy s velkým zastoupením romských dětí a přitom jde o dobré školy. Dvacátého března jsem navštívil základní školu Zlatnická v Chánově, která je stoprocentně romská. A vzhledem k tomu, že se nachází v sociálně vyloučené lokalitě, tomu ani nemůže být jinak. Pražskou školu Grafická navštívím co nejdřív. Nezáleží na tom, jestli je škola romská nebo neromská, ale jestli je dobrá nebo špatná.

Této vládě vyprší čas přibližně za dva roky. Které výše popsané záležitosti byste do té doby rád uvedl do praxe, abys to považoval za úspěch?

Řada kroků se nedá udělat rychle, protože ministerstvo je součást státní správy a má určité mechanismy přípravy všech kroků. Zvenčí to může vypadat jako pomalost či zatuhlost, ale způsob podrobného připomínkování na různých úrovních zohledňuje různé perspektivy, a to je dobře. Neřeknu, co se změní do půl roku, do roka či do konce volebního období. Jde o to, abychom dnes udělali nebo alespoň připravili kroky, které přežijí jedno volební období.Někteří pracovníci ministerstva školství šíří názor, že zavedení školného s půjčkami doslova otevře vysoké školy nemajetným studentům, k nimž – dodávám já – by patřila asi většina potenciálních romských studentů. Sdílíte tento názor?

Vláda se zavázala k tomu, že školné do roku 2010 nezavede. Diskutujeme však o tom, v jaké formě jej zavést v budoucnu, aby se nestalo sociální bariérou. Odložené školné představuje jednu z variant. Spláceno bude až z toho, co vzdělání bývalému studentovi přinese navíc, tedy až poté, co absolvent překročí průměrnou mzdu. Půjde o částku odpovídající několika procentům z této mzdy. Z toho plyne, že pokud absolvent nikdy nedosáhne výše mzdy rozhodné pro zahájení splácení závazku vůči škole, tento závazek nesplatí. Závazek vůči vysoké škole, který studentovi během studia vznikne, buď nebude úročen vůbec, nebo – v zájmu posílení motivace k rychlejšímu splácení – bude úročen velmi nízkým úrokem kontrolovaným státem.

Takže ani studentovi ze sociálně slabší rodiny ani studentovi, který z různých důvodů nebude dostatečně úspěšný, nehrozí žádné riziko. Dlužné školné se rozhodně nebude úročit v době mateřství či dlouhodobé nemoci. Navíc odložené školné nebude zavedeno dříve, než začnou fungovat systémy sociální pomoci studentům: rozšíření skupiny příjemců stipendií zacílených zejména na studenty z nízkopříjmových rodin, půjčky na životní náklady též splácené v závislosti na výši příjmu a spoření na vzdělání.

Rozhovor vyšel v listu Romano hangos č. II. / 2008, dostupném na http://www.srnm.cz

Otázky kladl



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!