„Něco tak primitivního, jako je Šarapatka, může v Radě ČT držet jen něco tak nedemokratického, jako je demoblok,“ napsal jste na svůj FB. Co konkrétně vás tak rozčílilo, že jste takový status zveřejnil?

Nerozčílilo mě nic. Ostatně už Masaryk říkal, že rozčilení není program. Jen popisuju realitu a dvojí metr politiků z demobloku.

Na jedné straně chtějí z Rady ČT promptně odvolávat Xavera Veselého, za jeden jeho lehce problematický, leč pravdivý výrok, nebo se chovají jako ti nejhorší stalinisté, to když jde o Hanu Lipovskou – na druhé straně jim ovšem vůbec nevadí Šarapatkovo hulvátství a sprostota a Šarapatku doslova brání vlastními těly, čehož jsem byl na volebním (mediálním) výboru Sněmovny osobně svědkem. Prostě „svůj k svému“.

Ředitel ČT dostane k ročnímu platu bonus, a to 1,6 milionů korun, rozhodla na svém jednání v minulých dnech Rada ČT. Jedná se o necelých 67 procent z maximální možné částky. Například nová členka Rady ČT ekonomka Lipovská ale navrhovala, aby bonus pro ředitele byl nulový. Co si, podle vás, ředitel Dvořák zaslouží?

Lipovská má pravdu, a svůj návrh zdůvodnila pregnantně.

Podle ředitele Dvořáka fungovala ČT minulý rok velmi dobře. „To nejen z hlediska programu, přičemž byla nejsledovanější televizí na trhu, ale také z hlediska kvalitativních parametrů. Také z hlediska hospodaření se nám dařilo daleko lépe,“ uvedl ředitel. Souhlasíte s ním?

Česká televize pod Dvořákovým vedením dlouhodobě hospodaří s deficitem, který účetně vyrovnává z prostředků, které v předchozím období nahospodařil minulý generální ředitel Jiří Janeček. Je to takové „po nás potopa“. To prostě není „dobré hospodaření“. A pohádky o „kvalitativních parametrech“ nechť si pan Dvořák nechá na koledu. Nic jednoduššího, než si (za peníze televizních poplatníků) objednat cinknutý průzkum, neexistuje.

Na jednání Rady ČT se mluvilo i o zvýšení koncesionářských poplatků. Je toto, podle vás, namístě? Nebo mají pravdu ti, kteří už delší dobu prosazují, že by naopak bylo dobře tyto poplatky zrušit? Jakou cestou se tedy vydat?

A jsme u toho. Česká televize se nedávno vytasila s průzkumem veřejného mínění, jak jsme my, televizní poplatníci, nesmírně spokojení s její prací, ba dokonce, že jí toužíme posílat ještě víc peněz. Tak fajn. Je-li to tak, může být placení televizních poplatků přece dobrovolné. A komu se ČT tak strašně moc líbí, ať jí posílá mnohem víc. Uvidíme, jaká je realita.

Hlásit se zrovna teď v pokoronavirové době, kdy je naopak potřeba všude šetřit, o víc peněz, je opravdu mimořádně nemravné. Takže šetřit by měla také Česká televize. Televizní poplatník určitě nepotřebuje sedm veřejnoprávních programů, zvláště pak, když je na Kavčích horách zaplňují dalšími a dalšími reprízami mnohonásobně obehraných seriálů, nekonečnými střihovými pořady či jiným drancováním svého archivu.

Jakou cestou se vydat? Tzv. koncesionářské poplatky zrušit. Jsou neefektivní, iracionální a asociální. Je to anachronismus z poloviny 20. století. Svět už je jinde.

Po nedávném zvolení nových členů Rady ČT, především moderátora Luboše Xavera Veselého a ekonomky Hany Lipovské, se z některých míst ozval nesouhlasný pokřik. Co říkáte na varování některých lidí o ohrožení nezávislosti ČT? A domníváte se, že nás čeká další spacáková revoluce?

Myslíte, jako že Šarapatka, demobloček a chvilkaři vyrazí kempovat na Kavky? Tak to bude sukces! Na to si koupím lístek do první řady. (smích)

Velká polemika se už delší dobu vede nad tím, zda je, nebo není zpravodajství ČT objektivní. Jak ho hodnotíte vy?

Znovu se budu opakovat. Problém České televize není v tom, co vysílá, nýbrž v tom, co všechno nevysílá. Svět i politika jsou mnohem pestřejší.

Dle zákona o České televize jsou „hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ a „přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky“.

Česká televize ovšem neposkytuje ani objektivní, ani vyvážené a už vůbec ne všestranné informace. A proto ani nepřispívá k právnímu vědomí obyvatel České republiky.

A co pořady jako 168 hodin, Reportéři nebo pořad Václava Moravce, které jsou také hodně, abych to řekla mírně, diskutované? Mají pravdu ti, kteří je označují za jakousi „výkladní skříň“ ČT?

Napsal jsem to už vícekrát. Mně nevadí, když se někdo na svět kouká podobnýma očima jako Fridrichová či Moravec. Vadí mi, že Česká televize nám dlouhodobě bulíkuje, že je to jediný možný, ba dokonce správný pohled na svět. Vadí mi, že na obrazovce veřejnoprávní televize nedostávají adekvátní prostor také nositelé jiných názorů.

Radní RRTV Vadim Petrov označil Václava Moravce za fosilii, která už nikoho nezajímá. Jeho skutečný vliv už je prý malý. Jde o přesné zhodnocení? Nachýlil se konec éry Václava Moravce?

Znám Václava Moravce od jeho úplných profesních začátků. Osobně. Ještě z Hradce Králové z televize Galaxie. Byl to šikovný, nadějný mladý muž.

Dnes je z něj mistr světa. Ale ne v moderování, nýbrž ve skoku do řeči. Hostům nenaslouchá, a co je vůbec nejhorší, má na ně různý metr. Stal se karikaturou sebe sama. Pod slupkou rádoby profesionála se skrývá zlý, sebestředný, zaujatý, namyšlený, mstivý člověk.

Je přímo ztělesněním současné podoby veřejnoprávní televize, respektive její zpravodajsko-publicistické části. Schody se metou odshora. Aby někdo Moravce postavil do latě, a to setsakra pořádně, je-li to ještě vůbec možné, napřed by se musel na Kavčích horách změnit management.

„Volba členů Rady ČT v režii ANO byla opravdu tou poslední kapkou,“ uvedl nedávno europoslanec Marcel Kolaja (Piráti). Pochlubil se také, že „nese dobré zprávy“, a sice že na jeho podnět se průběhem volby budou zabývat v Bruselu. Jde o legitimní upozorňování na možné porušení demokratických principů, nebo je to bonzování?

Je to ten vůbec nejodpornější způsob politiky, jaký si lze představit. Naprostá ostuda, hanba, novodobý bolševismus toho nepříšernějšího ražení. Tak jako kdysi rudí soudruzi spěchali žalovat do Moskvy, tihle soudruzi s pirátskou vlajkou mají nyní svůj Brusel. Žádné demokratické principy zvolením tří úplně normálních lidí porušeny nebyly, pirátskému europoslanci Kolajovi hrabe, je to to úplně nejodpornější udavačství. Ten člověk by už měl navěky „chodit kanálama“.

Jak se vypořádat s tím, že určitá část české společnosti setrvale přenáší domácí politický boj do Bruselu? Je to v pořádku?

Do Bruselu to nepřenáší určitá část společnosti, nýbrž konkrétní lidé, konkrétní politici, zástupci konkrétních politických stran. Není to v pořádku.

Řešení? Nevolit je.

Když odbočíme, jakmile se v médiích objevila informace, že za Trikolóru bude do Sněmovny na Znojemsku kandidovat bývalý vládce TV Nova Vladimír Železný, strhla se docela mela. Někteří se vrátili k dávné kauze „prohraná arbitráž za 10 miliard“. Vy jste to sice už pro ParlamentníListy.cz nedávno uvedl, ale přece jen, pro ty čtenáře, kteří to nečetli, můžete prosím ještě připomenout, co se tehdy, z vašeho pohledu, vlastně odehrálo?

Ta kauza je nesmírně spletitá a nezačala 5. srpna 1999, kdy Železný přestěhoval televizi na Barrandov a spustil tam Novu č. 2, nýbrž dávno předtím, a to proto, že Lauderova firma CME v okolních zemích krachovala. Napsal jsem o tom dvě knížky, pro tuto chvíli jen stručně zopakuji základní fakta.

Železný nikomu nic neukradl. Televize Nova (CET 21, držitel licence k vysílání) byla v té době už většinově jeho. Byl to naopak Lauder, kdo nováckou servisku ČNTS prodal včetně licence k vysílání, která ovšem nebyla jeho, neboť patřila Železnému. A pak se snažil Železného donutit, aby se tomu podvolil. Po dobrém to nešlo, tak to spustili po zlém. Pamatujete? „Usoudíme ho,“ rozhodl tenkrát Lauder.

Pět televizí v pěti zemích Lauder prodával za 640 miliónů dolarů. Když se ale zjistilo, že nemůže dodat také nováckou licenci, cena rázem poklesla o 400 (!!!) milionů. Ten jeden papír měl větší hodnotu než všechny ty baráky, technická zařízení a programové fondy v pěti zemích. Amsterdamská arbitráž pak ale dala za pravdu Železnému. Provedl něco Železný? Ne. Prostě jen hájil svůj zájem. Nechtěl se nechat prodat spolu s těmi baráky.

Mezitím Lauder vyměnil soupeře. Namísto šikovného Železného zacílil na Českou republiku. Se všemi jejími neschopnými i všehoschopnými politiky a úředníky. A Ministerstvo financí vedené po celou tu dobu ministry za ČSSD dokázalo prohrát neprohratelnou arbitráž. Lauder inkasoval peníze, Špidla a spol. politický profit. Zbavili se Železného, ovládli mediální rady. Lauder si pak Novu, která mu předtím nikdy nepatřila, koupil. Za peníze českých daňových poplatníků. Od Kellnera (PPF), který mezitím ovládnul obě strany původního sporu, tedy licencovanou CET 21 i servisní ČNTS. Pro Laudera to byla prestižní záležitost, proto přeplácel, pro Kellnera obchod z říše snů.

Všechny následné soudy (kromě toho ve věci údajně nezdaněných obrazů) Železný vyhrál. Všechny následné soudy také vyhráli nezákonně odvolaní členové Rady pro vysílání, kteří byli veřejnosti Špidlou a spol. předhozeni jako viníci.

V souvislosti s kauzou arbitráží ve věci TV Nova dávám obvykle k lepšímu tuhle anekdotu, neboť je dokonale charakteristická: Jaký je rozdíl mezi americkým a českým politikem? Žádný. Oba hájí americké obchodní zájmy.

A propos, k těm obrazům. V normální zemi by ten, kdo do České republiky vrátil podobně cenná díla, dostal vyznamenání od ministra kultury. U nás na něj na Lauderův pokyn zaklekli.

A proč to je, podle vás, pro některé pořád i po těch letech „tak velké téma“? Skutečně to bylo snad to první, na co se začalo po ohlášení kandidatury „upozorňovat“…

Jde o jedno z největších selhání české žurnalistiky. Namísto faktografie v celé její šíři, všechna hlavní média v zemi celý ten příběh líčila podle verze, kterou jim servíroval Michal Donath z české pobočky agentury Burson-Marsteller, kterého si tu Ronald Lauder najal pro své mediální, rozuměj „píárové“ zastupování.

A pan Donath odvedl skutečně profesionální práci. Ostatně měl k ní coby bývalý agent StB ty nejlepší předpoklady. Dle otevřených zdrojů byl dvojnásobným agentem StB, vedeným pod krycími jmény Kurt a Lev, důvěrníkem StB vedeným pod krycím jménem Don a tajným spolupracovníkem StB vedeným pod krycím jménem Kurt. Z jeho nepřímých náznaků v tisku lze odhadovat, že mu tahle zakázka vynesla asi 100 milionů korun. No, nekupte to!

Garantuju vám, že pokud se seznámíte skutečně se všemi fakty téhle kauzy, budou vám hrůzou vstávat vlasy na hlavě, jak něco takového vůbec bylo možné.

A nemyslíte si, že právě tato kauza může nakonec panu Železnému v senátních volbách „zlomit vaz“?

Nemyslím. Lidé nejsou hloupí. A pokud dostanou informace v plné šíři, dokážou z toho vyvodit správný úsudek.

Ptal se David Hora, 28.6.2020

www.petrstepanek.cz