Nedávno jste varoval, že se z úřadu ombudsmana se stává velký moloch, který se musí zabývat byrokracií, k níž přibývá ta z Evropské unie. Co je největší problém?

Je rozhodnutí Parlamentu, že na základě dohod v Evropské unii máme zřídit nějakou nezávislou instituci a místo, abychom ji zřídili, tak předají věc úřadu ombudsmana. Naposledy dohled nad zachování práv zdravotně postižených, což je nový úkol, který byl ombudsmanům svěřen. Problém je v tom, že úřad narůstá a jeho způsob řízení je monokratický. V čele stojí jeden ombudsman, což neodpovídá čtyřem nebo pěti různým úkolům, které máme plnit. Rostě počet pracovníků a úřad se stává administrativním molochem, kde je oproti původním předpokladům spousta lidí a ombudsmanská práce je už někde jinde. Stala se jednou z mnoha činností, kterou má veřejný ochránce práv vykonávat a podle mého názoru nelze tyto oddělené činnosti posuzovat jednou filozofií jak se děje.

Co momentálně považujete za zásadní ve své práci? S čím se musíte potýkat?

V činnosti veřejného ochránce práv má největší nápor sociální zabezpečení. Já mám na starosti jiné oblasti a to jsou stavební věci, stavební úřady, kde je nápad práce veliký a zejména stížnosti lidí jsou oprávněné. Spíše bych upozornil na to, že nás Evropská unie vyzývá, abychom zřídili dětského ombudsmana a také nezávislou instituci, která bude dohlížet na dodržování. U nás neexistuje a ministerstvo to být nemůže, protože se musí jednat o nezávislý orgán. Přitom zřídit takovou instituci je Česká republika povinna, nebo je k tomu vyzývána. To je před námi a zatím se nic neděje. Budou i tyto záležitosti svěřeny veřejnému ochránci práv?

Řeší se také situace kolem homosexuálů, jejichž manželství stavíme na úroveň se svazkem muže a ženy. Vy jste to zpochybňoval včetně argumentů, že to nijak nepostihne naši kulturu. Doslova jste řekl, že zažijeme pořádný hokej. Jaká omezení by měla nastat a jaká naopak nechat, ať už samotné manželství, adopce dětí a tak dále?

Tím hokejem jsem myslel právní důsledky neuvážených úprav platného práva. Posuzuji to jako právní věc, neodvažuji si posuzovat ji nebo zasahovat poslancům do jejich záležitostí nebo odborníkům na problematiku výchovy dětí. Jen upozorňuji, že právu spíše sluší, když je přehledné, jestli se v něm lidé vyznají a jestli ho lidé respektují. Jestliže se stovky let používá zažitý, právní termín manželství, každý ví, co si pod tím představuje – svazek muže a ženy. Změnit to nyní v něco neurčitého - dát jiný význam právnímu řádu prostě neprospívá. Dostává se nepřehledným, zmateným a lidé tomu přestávají rozumět. Domnívám se, že práva homosexuálních osob by měla být zachována, jejich soužití je samozřejmě v pořádku. Ale není žádného důvodu pro to, aby se tento svazek nazýval manželstvím – tedy jako vztah odlišných osob. Odlišnost je zde zřejmá.

Druhý problém spočívá v tom, že návrh, který je ve Sněmovně, počítá pouze s mechanickou úpravou jednoho ustanovení, že namísto „manželství je svazek muže a ženy“ bude „manželství je svazkem dvou osob“. Aniž bychom si uvědomili, co to v právním řádu znamená. Upozorňuji a nikdo se tomu nevěnuje, že občanský zákoník stanoví právo osvojeného dítěte vědět, kdo jsou jeho rodiče po dosažení určitého věku. A co se děti, které budou vychovávat homosexuální páry, dozvědí? Že matka je neznámá nositelka plodu? To jsou věci, které se netýkají právních oblastí, ale nejsou domyšleny a nevíme, jaký vliv na společnost mohou takové změny znamenat.

Právě nad tím se chci s vámi zamyslet. Jaké dlouhodobé následky může mít například změna pojmu manželství pouze pro svazek muže a ženy?

Samozřejmě se tím vymazává evropská tradice. Manželství je pojímáno jako svazek muže a ženy a je jedna kategorie právních vztahů. Svazek dvou osob stejného pohlaví je druhá kategorie. Není důvod, aby se nazývaly stejně. Lidé jsou si rovni, ale nejsou stejní. Kdo si myslí, že lidé jsou stejní, se mýlí. To, že mají stejná práva, je samozřejmé a musíme je respektovat, ale neplyne z toho, že i lidé jsou stejní.

Žena nemůže zplodit dítě a muž ho nemůže donosit. To jsou antropologické konstanty člověka, které jako bychom neviděli, jako bychom se tvářili, že neexistují. Ale ony existují a pak to chápání společnosti bude zvláštní. K tomu přistupuje Istanbulská smlouva, která zavádí genderová hlediska do trestního práva. To je další náraz, který evropské právo zažívá směrem k nejistotě a k tomu, že se právo stalo málo pochopitelné a podle mého názoru i málo respektované.

Nechal jste se slyšet, že musíme „odmítnout celé to diskriminační šílenství, které sice pomalu, ale jistě zachvacuje společnost nejen u nás, ale asi celou Evropu.“ Patřilo to k tématu o oddělených kupé pro muže a ženu. Jak si zachovat zdravý rozum, na což jste apeloval? Nebo budeme nakonec jezdit v oddělených vagónech?

To všechno vychází z moderní představy, že pohlaví je sociální konstrukt nezávislý na biologické realitě, což je podle mne zásadní chyba. Pohlaví není sociální konstrukt, je závislé na biologické realitě člověka, a jakmile to nebude respektováno, povede to k nepřehlednému právnímu řádu a lidé se od něho budou odklánět. Myšlení lidí takto nefunguje. Zdůrazňuji, že sňatky homosexuálních osob jsou jenom pro malou menšinu lidí. Já jsem přesvědčen, že naprostá většina i těch homosexuálních párů nebude dělat nějaké veřejné svatby, předvádět se před radnicemi v kostýmech. Něco takového nechtějí a také řada homosexuálů odmítá tuto novelu.

Nedávno jste také řekl, že když došlo k trestnímu stíhání poslanců Faltýnka a Babiše, musela mít policie k dispozici dostatek podkladů k tak vážnému kroku. Uplynula dost dlouhá doba, aby mohli shromáždit zbytek podkladů. Zatím se nic neděje, nevidíme výsledky, proč tomu tak je?

Nedá se říci, že by to nepřineslo výsledky. Má to veliké negativní výsledky a dopad na politiku tohoto státu. Jestliže máme stíhaného premiéra, aniž by se vyšetřování viditelněji posunovalo, dehonestuje to politiku z obou stran. To, že se tomu nevěnuje dostatečná pozornost, jako by to nebyla priorita v postupu státního zastupitelství, škodí nejen tomu právu a vymahatelnosti, ale především politickým náladám a politické realitě v tomto státě. To je ten hlavní problém. Jestli premiér je, nebo není vinen, je věcí soudu a nikoliv politické a mediální kampaně, jak se dnes ke škodě věci děje. Takové dlouhé vyšetřování, které se zatím táhne dva roky a nemá výsledky, škodí nejen právu, ale i politické situaci ve státě vůbec.

Ptala se Zuzana Koulová, PL, 5.10.2018