Podle environmentálního (zeleného) hnutí jsme svědky globálního oteplování klimatu, jehož příčinou je činnost člověka. Co si o tom myslíte Vy?

V. Klaus: Rozumní lidé – nepodléhající bulvární žurnalistice a sledující výsledky vědeckých výzkumů – vědí, že člověk není viníkem současné, jak se zdá „pouze“ cyklické, fáze globálního posunu klimatu. Vědí, že se seriózní vědci přou, zda vůbec jev globálního oteplování existuje. Vědí, že řada z nich dokazuje, že jde o dlouhodobé planetární cykly, které existují již od diluviálních dob. Domnívají se, že je člověk svou činností může ovlivňovat jen velmi okrajově. Vědí i to, že člověk je naopak „největším bohatstvím“, jak výstižně ukázal například americký ekonom Julian Simon ve své knize The Ultimate Resource. Ta u nás loni vyšla v překladu a každému vážnému zájemci, který nechce být předmětem „zelené“ manipulace, ji vřele doporučuji k přečtení. Změny klimatu leccos potenciálně způsobit mohou, nicméně právě civilizace a technologické objevy – dílo člověka – nás před jejich eventuálními nepříznivými dopady budou v budoucnu chránit.

Podle environmentalistů je důkazem globálního oteplování tání ledovců.

V. Klaus: Jde opět o stejnou „zelenou“ hru s lidským strachem a obavami. Tání ledovců v globálním měřítku má daleko dlouhodobější cykly. Ve většině okamžiků své existence měla naše Země daleko teplejší klima, a ledovců proto bylo daleko méně než dnes. Ledovce ubývají už posledních 10 000 let a zrychleně od skončení „malé doby ledové“ kolem roku 1850. O tom všem dokončuji rozsáhlou studii „Katastrofické prognózy ekologistů, princip opatrnosti a racionální diskontování času“.

Vypadá to ale, že environmentalisté se shodují na tom, že problémy jsou vážné.

V. Klaus: Zelení jsou mezinárodní politické hnutí, nejsou to žádní vědci, žádní klimatologové. Jsou mezinárodní, tak jako byla vždy v minulosti mezinárodní podobná „globální“ levicová uskupení. Jejich politickým soupeřem byl a je svobodný svět a kapitalismus. Zelení v tomto smyslu nepředstavují nic jiného, než „pokračování války proti svobodnému světu jinými prostředky“. Šíření strachu z globálního ohrožení je metodou, kterou se – ve spolupráci s částí politiků, intelektuálních elit a žurnalistů – dostávají do povědomí veřejnosti, resp. potenciálních voličů.

Odmítáte legislativu na omezování emisí oxidu uhličitého. Jeho koncentrace ale podle vědců stoupá. Proč?

V. Klaus: Kdybych chtěl odpovědět na tuto velmi zavádějící otázku nevážně, řekl bych, že nejlepší cestou by bylo vybít vše živé, co oxid uhličitý produkuje. Pokud bych odpovídal vážně, potřeboval bych k tomu velký prostor a citace skutečně vědeckých prací. Čtenáře proto odkazuji na další publikaci, která u nás také právě vyšla. Napsal ji Bjorn Lomborg a jmenuje se Skeptický ekolog. On je člověk, který začínal jako „zelený“, ale byl vědecky příliš poctivý na to, aby neřekl pravdu o vědeckých zjištěních, která on – a nejen on - učinil. Ta potvrzují, že Zelené a jejich politické spojence nezajímají fakta, ale výhradně jejich velmi krátkozraké a navýsost přízemní politické cíle.

Předseda české Strany zelených Martin Bursík např. prosazuje výrobu energie z obnovitelných zdrojů – větrných a solárních elektráren, spalování biomasy. Ani s tím nesouhlasíte?

V. Klaus: Pan Bursík a jeho kolegové dělají něco úplně jiného. Jejich energetická „koncepce“ nás chce uvést do výrazné energetické nesoběstačnosti a chce ochromit hospodářský a v důsledku toho i celkový život v naší zemi. Každý racionální člověk v Evropě a ve světě nepochybně ví, že je třeba mít variabilitu energetických zdrojů a že momentálně jedinou bezpečnou a hospodárnou metodou je rozvoj jaderné energetiky, v budoucnosti pak možná i jaderné fúze.

Centrum pro ekonomiku a politiku, Newsletter únor 2007