Kvůli pandemii přišla řada lidí částečně, nebo úplně o příjem. Co dělat, když nemůžete platit soudem stanovené výživné?

Unie rodinných advokátů, jíž je Daniela Kovářová prezidentkou, zřídila na jaře online poradnu zdarma pro lidi v tíživé životní situaci. S nástupem druhé vlny ji spustila znovu.

Jaký byl o právní rady s nástupem pandemie zájem?

Velký. Na začátku jsem shromáždila kolegy z Unie rodinných advokátů, na to se poté začali nabalovat terapeuti a psychologové, protože řada dotazů nebyla právního charakteru, ale spíš psychologického, lidé byli velmi nervózní. Pak se k nám přidali zdravotníci, dále pedagogové. Dotazy sršely po stovkách, za dva měsíce jsme jich odpověděli přes 6000.

S čím se na vás lidé na jaře nejčastěji obraceli?

Z 80 % se na nás obraceli rodiče, kteří nežili spolu a řešili předávání dětí. Zajímalo je, jestli v době nouzového stavu platí soudní rozhodnutí. Když byl zákaz vycházení, řešili, zda vůbec mohou dítě druhému rodiči předat. Zda mohou jet do sousedního města či obce, kde druhý rodič bydlí, a tak dále. Někteří rodiče i hledali důvod, proč dítě tomu druhému nepředat. Některé matky třeba nechtěly předávat děti otcům s odůvodněním, že ony jsou pečlivější, lépe dohlédnou na to, aby si děti myly ruce, nosily roušky a tak dále. Samozřejmě lidé měli také strach, že se dítě nebo jejich blízcí, například prarodiče, nakazí.

Co jste rodičům v takových situacích radili?

S pomocí psychologů a terapeutů jsme je nabádali k trpělivosti. Problém v té době byl, že přestaly fungovat soudy. Trestní kauzy probíhaly, ale všechny opatrovnické věci se zastavily a dva měsíce se žádné jednání neuskutečnilo. Řešily se jen ty nejakutnější věci, což podle soudů problematika nezletilých dětí není. Tím jsou vazby nebo omezení svobody. Nedělala se ani předběžná opatření, což je nástroj, o kterém soudy rozhodují do sedmi dní a může v takových situacích pomoci. V současné době zatím soudy probíhají, ale není vyloučeno, že pokud bude epidemie dál postupovat, že se třeba některá soudní jednání zase uzavřou.

V souvislosti s pandemií se hodně rodičů samoživitelů dostalo do finančních potíží. Buď přišli o práci, nebo jim partner přestal platit výživné. Co dělat v takové situaci?

Ano, to je velký problém. Hodně lidí přišlo o práci, nebo jim klesl výdělek na 80 či 60 %. V takových případech vždy doporučujeme vyjednávání. Moudrá maminka pochopí, že když tatínek nemá příjem, nebo mu klesl, nemůže platit stejně vysoké výživné. Tatínkům jsme doporučovali, aby si sami zhodnotili, jak moc jim výdělek klesl, a platili alespoň něco. Od začátku pandemie uplynulo už téměř tři čtvrtě roku, ale po konzultaci s opatrovnickými soudci to ještě stále není tak dlouhá doba pro snížení výživného.

Kdy se tedy ke snížení výživného přistupuje?

Muselo by jít o opravdu rapidní pokles příjmů či úplný výpadek. Ale konec konců, i z příjmů na podpoře, z důchodu, nemocenského, z toho všeho se výživné platit dá. Dnes je pohled soudů takový, že ten, kdo zplodil děti, je povinen se o ně postarat, má si třeba hledat další zaměstnání nebo si sám odtrhnout od úst.

Takže opět doporučujete hledat řešení spíš mimosoudní cestou?

Ano, doporučujeme nepodávat návrhy k soudu, ale zamyslet se třeba i nad tím, jestli jde výpadek příjmů něčím nahradit, nějakým jiným plněním, třeba naturálním. Když tatínek nemá na alimenty a je bez práce, může třeba víc hlídat dítě, které je svěřené do péče matky. Pro matky samoživitelky je toto výborná příležitost, protože se jim tím uvolní ruce a mohou pracovat.

A funguje to tak? Děje se to v praxi?

Ti, co opravdu hledají řešení, na to slyší. Některé maminky tvrdí: já mám dítě ve výlučné péči a tatínek na ně kašle. Dneska ale nic takového jako výlučná péče není. Soudy rozhodnou, že dítě může být v péči jednoho či druhého rodiče, nebo ve střídavé péči. Ale to je jen formální určení toho, kde má dítě být. Neznamená to, že svěřením do péče jednoho z rodičů by druhý rodič ztrácel jakékoliv povinnosti nebo kompetence a naopak. Žádná maminka si dneska nemůže myslet, že o dítěti může rozhodovat sama. Nemůže. O všech podstatných věcech, jako je jméno dítěte, bydliště, škola, zdraví nebo kroužky, o všem, co se ho týká, musí rozhodnout i druhý rodič. Pokud si nějaká matka myslí, že otce odstřihne, tak je to naprosto protiprávní krok. Správně by měli společně rozhodnout o tom, do jaké školy dítě půjde, na jaký kroužek a tak dále.

Co když ale k odříznutí rodiče dojde, jak se to řeší?

V takových případech je náprava hodně těžká, protože opomenutý rodič musí okamžitě jednat, vyhledat advokáta, po poradě s ním podat návrh na vydání předběžného opatření a zahájení opatrovnického řízení a soudní spor vždy vztahy mezi rodiči jen vyostří. Bývá pravidlem, že rodiče se pak upnou na soudní spor, nemyslí na nic jiného, investují čas, peníze a negativní energii i emoce na souboj s druhým rodičem, což vždy uškodí dítěti. A i když rodič v soudním řízení vyhraje, výhra nikdy není definitivní, druhý rodič se pokusí změnit soudní rozhodnutí a koloběh soudních sporů se znovu roztáčí. Vynutit soudní rozhodnutí v rodině je navíc dnes takřka nemožné, proto je vždy lepší řešit nesoulad jinou než silovou soudní cestou.

Pak odříznutému rodiči doporučujeme, aby vydržel, aby byl nablízku, dítě si ho dříve či později samo najde. Jakmile bude dítěti 7, 8 a více let, bude se pohybovat venku samo a bude mít mobil, dá se s ním spojit třeba přes sociální sítě.

Před pár dny jste koroporadnu otevřeli znovu kvůli druhé vlně pandemie. Řeší rodiče to samé co na jaře?

Teď už ne, na jaře to bylo nové, ale od té doby si naprostá většina rodičů zvykla a zavedla nějaký systém. Moudří rodiče se vykašlali na rozsudky a dohodli se. Ti nemoudří se zabejčili a komplikovali to. Ale bylo jich vlastně hrozně málo.

Co tedy lidé v souvislosti s pandemií teď řeší?

Teď jsou mnohem častější dotazy například na roušky, kdy je nosit a kdy ne. Obracejí se na nás například rodiče, kteří mají autistické či alergické dítě, kterým rouška vadí. Jeden dotaz byl od rodiče, který se ptal, co dělat, když je vyhazují z obchodu, protože jeho nesvéprávná dospělá dcera nesnese na obličeji roušku. Také se řeší předávání dětí v souvislosti s karanténou. Kdy dítě předat, kdy ne. Na to není vůbec jednoduché odpovědět, protože doporučení z hygieny se různí, jednotná pravidla pro to neexistují a mění se v čase. Proto musíme být v radách velmi opatrní.

Novou oblastí dotazů jsou nyní také náhrady škody, například odškodnění za zavřené podniky. Volají nám lidé, kteří říkají, že na jaře ještě jakž takž vyšli, teď už jim ale peníze došly a oni nevědí, jak situaci dál řešit, co s úvěry a tak dále.

Odhadujeme však, že prodlužující se nejistota, úzkost a omezení v nouzovém stavu bude mít vliv na rozvodovost. Další déletrvající karanténu řada manželství a vztahů vůbec nevydrží.

Otázky kladla Veronika Němcová, Měšec.cz, 4.11.2020