Nesouhlasné reakce vyvolala nedávná vyjádření vicepremiéra Mariana Jurečky. V rozhovoru pro server Aktualne.cz řekl, že není správné uzákonit, že rodič nemůže ve výjimečné situaci ve výchově dát pohlavek či „lepnout jednu na zadek“. Myslíte si, že to vicepremiér přehnal?
Nemyslím si to. Pan ministr jednoznačně řekl, že je proti mlácení dětí, ale nezakázal by vychovávání a že je lepší dát třeba dítěti výchovný pohlavek, než na něj ječet. Reakce některých levicových aktivistů mě nepřekvapila. Oni mluví o mlácení dětí, ale o tom vůbec pan Jurečka nemluvil. Právě naopak.
Máme konzistentní pozici v tom, že násilí na dětech, ženách, slabších nelze podporovat nebo tolerovat. Jen hlupák neví, že existuje rozdíl mezi tím, že plácnete dítě na zadek, nebo když ho týráte.
Někteří si slova Jurečky vyložili tak, že souhlasí s bitím. Vy pana ministra jistě dobře znáte…
Pana ministra znám velmi dobře; určitě není ten, kdo by bil své děti. Jeho děti jsou slušně vychované a pracovité. Řada dětí v České republice by si přála být dítětem pana Jurečky.
Marian Jurečka je prý vděčný, že v pravý čas dostal facku. Jak jste to měl vy? Nemyslím teď facku od života.
Já jsem x-krát dostal facky od trenérů, učitelů, sám jsem to nebral nikdy jako věc, která by mě nějak v životě poškodila. Naopak, když pak životem procházíte, řadu věcí neřešíte a berete je s větším nadhledem. Fyzické tresty u nás nebyly časté. Ale jednou jsme udělali průser, šli jsme kouřit do seníku a rodiče nám na zadek naplácali. A pamatuji si to. Tyto věci už dělat nebudu.
Česko je v EU jednou z posledních čtyř zemí, které fyzické tresty dětí nezakazují. Není to problém?
V některých zemích se fyzické tresty zakazují, ale stejně je rodiče používají. Každý rodič je natolik inteligentní, že musí odhadnout způsob své výchovy. Nemyslím si, že většina rodičů trestá své děti tak, že by je mlátila.
Na druhou stranu, nechci se dostat do situace, kdy někdo někoho ve vyhrocené situaci plácne, uvidí to někdo jiný, nepozná kontext a děti budou rodičům odebírány nebo budou rodiče trestáni za každý nesmysl. Nebo se to bude zneužívat. Myslím si, že by se stát mě soustředit na excesivní způsoby mlácení, na týrání dětí, ale to 99 % lidí nedělá. Měl by existovat nějaký rozumný postup.
Marian Jurečka se chce zaměřit na prosazování termínu „rodina“. Myslíte si, že je u nás tento pojem zanedbávaný?
Rodina, rodinná péče, rodičovství. O tom se málo mluví. Je nutné hovořit o tom, jak vychovávat děti, jakým způsobem se postarat o seniory. Rodina, to jsou nejen děti a rodiče, ale i vnuci a prarodiče.
Když jsme u násilí. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek požádal o odklad projednání ratifikace Istanbulské úmluvy u nás do ledna 2023. Je to dobrý postup?
Je to logické. Jde o nezávazný dokument. Ať už je ratifikace projednána, nebo neprojednána, vůbec nic se nezmění. Svou vahou je úmluva deklaratorní.
Myslíte si, že není čas zabývat se problémy, které tato úmluva kryje?
Ale my se těmito problémy zabýváme. Násilí na ženách je řešeno řadou zákonů. Snaha vyvolat atmosféru, že, kdo je proti Istanbulské úmluvě, je pro bití žen, je hloupá. Istanbulská úmluva nevyřeší problémy a nezmění zákony. Jen umožní některým neziskovkám vyvíjet větší tlak na to, aby se na ni odvolávaly například při žádání o dotace a snaze prosazovat některé postupy. Z mého pohledu nejde o žádný zásadní dokument, nic zásadního nepřinese ani nezmění.
Příznivci Istanbulské úmluvy často argumentují tím, že obecně dochází ke zlehčování tématu. Mezi české zastánce úmluvy patří například europoslankyně Radka Maxová (ANO) a její kolegyně Markéta Gregorová (Piráti). Obě vidí Istanbulskou úmluvu především jako nástroj, jak deklarovat, že pro násilí v naší společnosti není místo…
A nemohou to deklarovat jinak? Myslím si, že přijímat dokument, který nic nepřinese, je úsměvné. Istanbulská úmluva je opravdu pouze úmluva a nevidím v ní žádný přínos. Daleko účinnější je dát peníze do prevence, do diskuse, zaplatit dobře sociální pracovníky a snažit se věci systematicky ve společnosti otevírat a s těmi nepřijatelnými bojovat.
Ptala se Daniela Černá, PL, 5.2.2022