Kdo má nadstandardní vztah k fenoménu zakódovanému do oněch sedmi magických písmen (rozhlas), sotva si mohl nechat ujít ten historický okamžik. Konec vysílání Českého rozhlasu v pásmu středních a dlouhých vln.

Jistou komplikaci představovalo načasování. Vysílání na pěti frekvencích středních vln přenášených osmi vysílači a jednom dlouhovlnném kmitočtu mělo být ukončeno (a také bylo) v poslední sekundě silvestrovské dne, tedy 31. 12. Nechtěl jsem si ten čas usurpovat pro sebe; bylo nutné zvolit kompromis.

Jediným schůdným řešením pro mě byl přenosný minipřijímač a v uchu pouze jedno sluchátko. Jeho prostřednictvím sledovat poslední minuty českého veřejnoprávního vysílání na MW/LW, jakož i historický okamžik vypnutí mnou sledovaného vysílače (954 kHz), zatímco druhým uchem sledovat dění v rodině zahrnující novoroční přání a přípitek.

Můžete namítnou, že bylo možné konec vysílání ČRo na MW/LW nahrát na magnetofon a později si vše pustit. To jistě ano, ale tím by se člověk připravil o to nejcennější: možnost být živě u toho (jako posluchač). A to je zážitek, který se počítá.

Píšu o tomto řešení proto, že jsem ho použil. Protože jsem se během večerního Silvestra často pohyboval po bytě (měli jsme na hlídání tříletou vnučku, což obnášelo časté kontroly v ložnici, zejména v době, kdy zvuková stopa kolem našeho domu připomínala nejděsivější okamžiky bitvy u Verdunu), potřeboval jsem přijímač co nejmenší, aby se vešel do kapsy u mikiny.

Vzpomněl jsem si, že jeden takový v nočním stolku mám. Spojen je s neobvyklou historií.

V roce 2000 jsem začal externě spolupracovat s regionálním vysílání Českého rozhlasu. O něco později nastoupil do české redakce BBC Václav Moravec, dnešní špičkový moderátor České televize. BBC tehdy pořádala zájezdní informační prezentaci s cílem propagovat své české pořady vysílané na velmi krátkých vlnách. V našem městě byl tváří této prezentace Václav Moravec.

Ještě s jedním kolegou, stálým redaktorem veřejnoprávního rozhlasu, jsme Václava Moravce v mobilním stánku navštívili, věnovali mu malý dárek a na oplátku dostali minirádio s AM/FM rozsahem (obr. 1). To jsem nyní „oprášil“, vyměnil baterie a sledoval poslední hodinu vysílání Českého rozhlasu na kmitočtu 954 kHz.

obr. 1/ foto: autor článku

V éteru běžel Noční proud, ve studiu dva špičkoví moderátoři hudebních pořadů – Martin Hrdinka a Miloš Skalka. Závěrečné minuty patřily stylově hitu The Final Countdown kapely Europe.

Ve 23:59:59 nastal definitivní konec. Vysílače na středních vlnách a Topolná na dlouhé vlně se odmlčely.

Rozhlasové vysílání za první republiky na dlouhé vlně v roce 1923 začalo, střední vlny se připojily později, nicméně všechno má svůj začátek, ale také konec.

To náhlé ticho uprostřed nejhlučnější půlnoční kulisy roku působilo zvláštně. Zejména u vědomí toho, že je to napořád. Nezapomenutelný okamžik. Střední a dlouhé vlny jistě sehrály ve své době nezastupitelnou roli v oblasti elektronického šíření informací, jak se ale ukázalo, nejsou nenahraditelné. Technický pokrok je odsunul na periferii zájmu. Zůstanou vzpomínky na něco, co bylo více či méně nedílnou součástí našich životů.

A karavana kráčí dál ...