Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Známá měla v práci takovou diskusi, kdy její kolegyně se podivovala "Jak můžeš mít děti ještě než tě povýšili na vedoucí odboru???" a známá na to: "Po mně zbydou dvě děti, po tobě zbydou dvě USB klíčenky plné Excelových tabulek"

Mladí nechtějí děti, ale už se starají, jaký budou mít důchod. Jenže kdo jim na něho bude vydělávat, když nebudou lidi, toť otázka.

Tohle by byla jistá peněžní motivace - dostaneš jen úplně základní důchod. Přičteme něco za odpracované roky/odvedené peníze. A přičteme poměrně velkou část za ekonomicky aktivní děti. A na námitky, že někteří děti mít nemůžou - ti neměli tak velké výdaje během života a měli si ušetřit (úplně stejně jako ti, kteří děti mít nechtěli). Čisté a logické - chceš mít velký důchod? Vychovej úspěšné děti, protože ty ti ho budou platit.

Ono stačí se trochu zamyslet, jaká situace nastane, když se nebudou rodit děti. Odkud se budou brát peníze na důchody a zdravotní péči? Jestli je na tomto světě něco nevyhnutelné, tak je to stáří a smrt. A tak když to vezmu ad absurdum, nebude se o ty zestárlé a nemocné kdo starat. Co na to říkáte ti, co nechcete děti?

Bohatí sbalí prachy a odjedou do Thajska, chudí budou makat až do smrti jako za časů Sámovy říše, pokud nebudou na stará kolena nuceni pozvednout meč a bránit se proti musulmanům.

Nálada se změnila, to je pravda. Změnila se celosvětově v téměř všech více rozvinutých zemích. Ale článek opomíjí podle mě tu hlavní příčinu + její následek.

Kdysi mohli mladí akorát sportovat, chodit na diskotéky a trampovat. Sex byl něco tajemného, vzrušivého, nedostupného a souviselo to s opačným pohlavím. Dnes mají SPOUSTU jiné zábavy a sex jim z internetu přijde až do pokojíku... a hlavně mají tohle všechno BEZ NÁMAHY. Nemusí o nic usilovat. Dokonce i hry si často pouštějí na youtube, protože je to snadnější, než je hrát.

A jestli jsou většinu života snadnou zábavu na dosah, jsou zvyklí jít cestou malého odporu, proč by měli najednou jít do značně náročného podniku zvaného rodina? Vždyť by pak nemohli trávit čas, jak byli zvyklí - bezstarostně, se spoustou zábavy nadosah a při minimálním úsilí.

A protože se to týká už i dnešních 40ti letých, dávají tím svým dětem příklad, což je ten na začátku zmiňovaný následek. Chybí vzor, chybí tlak ze strany rodičů.

Problém je ve společnosti -

užívat si má přednost a na rady lékařů, že ženy by měly mít první dítě do 25let svého věku i kvůli svému zdraví, se nebere ohled, no

a když začnou náhodou tikat biologický hodiny, tak se najednou na peníze nekouká, že

Vychovávat děti bez rodiny je skutečně příliš drahé. Založit si dobrou a funkční rodinu patřilo vždy k ceněným dovednostem. Tato dovednost se nějak vytrácí. Jak se píše v jedné slavné knize: Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude mít vítr.

Dobře napsáno. Před pětatřiceti lety jsem si v nadšení ze svobodné a demokratické společnosti nedovedl představit, že se dostaneme do současné společenské nálady, že mladi nebudou chtít děti z obavy, že sobě i jim nezajistí spokojený život.

To je otázka toho co si kdo představuje pod spokojeným životem. Moje babička s dědečkem byli na rekreaci ROH nejdále v Krkonoších, k snídani měli meltu s chlebem atd. A přesto žili spokojený a šťastný život. Měli děti, nás vnoučata.

Ten problém opravdu není v penězích. Ten problém nikdy za těch asi 4 miliardy roků, co vznikl život, nebyl v penězích.

U lidí, jako jediného druhu na Zemi, vznikl ten problém, že značné části z nich cosi přeskočilo v hlavě a vymizel jeden ze základních pudů - zachování druhu.

Přírodní zákony se časem projeví, těm se nelze vyhnout. Pokud nějaký druh začne blbnout, vyhyne.

Jéžíš......ale vždyť o to jde snad prioritně a ve všech bodech = snížit porodnost a "odlidnit zemegulu" :) On to někdo stále nepochopil a diví se?

Je snadné se spoléhat na to, ze to za mně někdo vyřeší. A co se takhle trochu zamyslet a hledat řešení? My se už moc divit nebudeme, alee co vy mladí?

A co teprve mít vnoučata, kluky nebo holky, ta radost z toho, že po nás se ty geny šíří dál... To je málo? A bez té radosti je to možná smutný pohled do budoucnosti, co myslíte? Vy mladí nebude mladí pořád. A my šťastní prarodiče tady nebudeme už dlouho... Tak aspoň zkuste popřemýšlet v duchu o třicet čtyřicet let do budoucna. Tomáš Rosenkranc, 4 vnoučata, 73 let