Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já bych řekl, že ve společnosti došlo k velkému posunu hodnot. Dříve byla rodina, děti, považována za zásadní hodnotu, o které nikdo nepochyboval. Dnes je to spíš volnost, kariéra a závazky jsou pokládány za něco nežádoucího. Posuny v politice, propagandě i ekonomice hrají také významnou roli. Navíc, propagovat rodinu, to se dnes v politce nenosí. Dnes je v popředí toxická maskulinita, možnost výběru pohlaví ještě v dětském věku, politická i finanční podpora exhibicionismu typu Prague Pride a věcí souvisejících a vůbec relativizace hodnot, na kterých stojí společnost. Demografický pokles je jedním z důsledků, ale je to věc celoevropské politiky. A vyčnívat ze zpitomělého davu, to se taky nenosí. To vás natlučou zpátky kladivem.

Generace "Z" (dnešní mladí kolem 20-ti)už byla zvyklá, dostat vše tak nějak "zdarma", nemusela se nic moc snažit. A ono partnerský život je o snažení, o kompromisu, nedej bóže mateřství. Přesně jak bylo popsáno níže panem Žabičkou :) Proč by si dělali zle a přinášeli oběti. Dnešní trend této generace je zábava, práce, zábava a pro partnerský život a citovou ejakulaci - pes. Pes je vděčný, koupíte si lásku za granule, nevyžaduje stálou pozornost a vrtí ocasem i když ho nakopnete. Tak se cpou city do psů a sex se řeší Internetem a trdlátky na baterku, s těma se nemusíte srdceryvně loučit ani s nimi nějak probírat co chcete a jak. Pokud potkáte v parku mladé lidi náhodně "randit" každý má svého psa. Pes - citová, emoční banka. Jak psal pan Žabička, z toho děcka nebudou. Není ale třeba - současný svět dělá vše proto, aby se planeta odlidňovala, ne rostli další zbytečné identity které nebudou mít díky AI a robotizaci co dělat. Do robotické a AI budoucnosti je potřeba stále méně lidí a tak se to prostě činí, propagandou, návalem stresu globálně šířeného v podobě různých válek, nebezpečí, nákaz atd...atd....Jsem rád že jsem v důchodu přátelé. Svět už není v pořádku a pro lidskou rasu již nikdy nebude.

Dítě je záležitost náročná nejen na finance a čas. Ale i na lásku, city a emoce. Dnešní doba, která je zahlcena výzvami k sobectví a k momentálnímu požitkářství, rodině a dětem nepřeje.

Řekl bych, že je zde i jeden zásadní problém, o kterém sa moc nemluví, resp. mluví se o něm z jiného úhlu pohledu: Nikdy v historii nebylo tak finančně náročné zajistit rodině bydlení než je tomu teď. Baby boom v 70. letech byl krom příznivých demografických podmínek umožněn doslovně explozi nových bytů pro mladé rodiny.

Ti "blbí" komunisté na v 70. letech šli velice chytře. K získání bytu "za hubičku" tehdy většinou stačily 2 podmínky: pracovat v podniku nebo organizaci, které mohly přidělovat a byty a upsat se, že po nějakou dobu - zpravidla 10 let - u nich budete dělat.

Druhou podmínkou pro relativně rychlé získání bytu bylo mít vlastní dítě, nejlíp dvě nebo tři. Ze svého okolí znám hned několik případů, kdy se dvě, nebo dokonce i tři děti narodili vždy rok po sobě. Čím více dětí jste v době přidělování bytu měli, tím větší byt jste dostali. A pokud jste další dítě stihl do 365 dní od toho předchozího, tak vám stát odepsal podstatnou část z vaší mladomanželské půjčky na zařízení bytu, která navíc hned od začátku měla směšnou 1 %-ní úrokovou sazbou. Krom přidělování státních bytů existovala ještě možnost získat byt družstevní, kde podmínkou byl finanční vklad do bytového družstva ve výši 30 nebo 40 tisíc Kčs. A pak existovala možnost získat "nenávratnou půjčku" (dnes bychom řekli dotaci) na stavbu vlastního rodinného domu ve výši 100 nebo 150 tisíc korun a k tomu ještě půjčku s na dnešní poměry výhodnou úrokovou sazbou

Tohle není velebení komunistů a jejich systému. Je to jen konstatování, jak se to dělalo kdysi a ono to fungovalo. Jak se říká, život je otázkou priorit. Podobný motivační systém - jen s jinými pravidly - mají teď v Maďarsku a taky v Rusku. Ale samozřejmě: Maďarsko a Rusko - fujky, fujky, ruce pryč o nich. Je třeba se orientovat na Západ.

Mimochodem již za komunistů se u nás říkávalo, že na Západě jsou sice bohatí, ale mít děti je tam veliký luxus - zejména finanční. Že prý mnozí lidé tehdy na Západě preferovali raději mít psy a kočky než vlastní děti. Takže alespoň v něčem jsme ten Západ dohnali: v drahém bydlení a ve vnímání vlastních dětí jako finančního luxusu.

Moderní "sociální stát" podporuje vícedětné rodiny jen pokud jsou rodiče flákači na sociálních dávkách. Takoví si z rození dětí mohou udělat živnost a o to jak se o děti starají se stát moc nezajímá. Pokud jsouale rodiče normálně pracující a daně platící lidé, pak je míra státní buzerace a pchaní úředních nosů do životů rodin neúnosná.

Bohužel a

doufejme, že za této vlády to skončí.

Abych se přiznal, tak dost dobře nechápu, kde je problém se skutečností že nepřibývá lidí. Před sto lety byly na Zemi asi 2 miliardy lidí, dnes asi 8 miliard. A před dvě stě lety asi jedna miliarda. Co když je populační exploze za posledních sto let anomálie a počet obyvatel se vrací k přirozenému normálu? Možná je nás prostě moc a lidi se už podvědomě necítí komfortně.

A nedostatek pracovní síly? Před průmyslovou revolucí pracovalo v zemědělství 95% obyvatel a dnes asi 2% obyvatel a nevíme, co s potravinami. A my vlastně ani nevíme co s pracovní sílou, tak vymýšlíme, jak lidi zaměstnat. Když babička za první republiky stavěla dům, stavitel předložil městské radě JEDEN plán domu, dostal na něj razítko a stavěl. Bydlíme v něm dodnes. Kdo stavěl, zkuste spočítat kolik lidí maluje plány, posuzuje, schvaluje... A to je se vším, kdo cokoli dělá nebo podniká, tak by mohl vyprávět. Prostě nevíme, co s pracovní silou.

Jenže ty přírůstky jdou za rozvojovym světem Článek pokazuje na tu naší civilizaci.

Karma. Teď se začnou ozývat potrefené husy.

Moderní osvícené Evropanky prostě namísto x harantů chovají obětavě čokly a nebo nanejvýš jednoho rozmazleného spratka, aby další ji nekazili figuru a kariérní či uměleckou seberealizaci.

Tahle věta působí úderně, ale ve skutečnosti nic nevysvětluje – jen nahrazuje analýzu karikaturou.

Problém není v tom, že by ženy „vyměnily děti za psy“ nebo že by primárním motivem byla pohodlnost. To je záměna důsledku za příčinu. Reálný mechanismus je podstatně méně emotivní a mnohem strukturálnější.

Historicky reprodukce nevznikala proto, že by ženy chtěly hodně dětí, ale proto, že systém vedl k tomu, že děti vznikaly téměř automaticky. Párování bylo částečně vynucené, tlak dopadal více na ženy a sex byl přímo spojen s reprodukcí. I vztahy, které by dnes neobstály, vedly k dětem.

Dnes je situace opačná. Párování je dobrovolné a selektivní, sex je oddělen od reprodukce a rozhodnutí mít dítě má vysoký práh. A ten práh není jen ekonomický nebo „kariérní“. Zahrnuje i pudovou složku – přitažlivost k partnerovi. Aby vzniklo dítě, musí se překrýt stabilita, ochota nést náklady a zároveň dostatečná přitažlivost. To je kombinace, která se v reálné populaci vyskytuje méně často, než by odpovídalo jednoduché představě.

Výsledek pak vypadá tak, jak je popisován – méně dětí, více jiných forem péče nebo seberealizace. Ale to není příčina, to je adaptace na prostředí, ve kterém běžné chování už nevede k reprodukci jako vedlejšímu efektu.

Nejde tedy o to, že by ženy hromadně „zlenivěly“ nebo „zblbly“. Jde o to, že zmizely struktury, které dříve převáděly běžné vztahy a sexualitu do dětí, a samotná individuální preference – i kdyby byla pozitivní – na to prostě nestačí.

Díky za článek

Kdyz si predstavim, co by ze svych deti vychovaly vselijake vypatlane aktivistky a absolventky Fildy, typu Blahove, tak ty at radeji deti nemaji !

I vypatlané aktivistce začnou tikat biologické hodiny, v důsledku čehož státi se může, že vypatlanost aspoň částečně pomine. Někdy i úplně.