Navrhla jste, aby na váš popud nově zřízený podvýbor Senátu pro rodinu vyhlašoval Zlaté, Stříbrné a Bronzové plakety a uděloval je těm manželským párům, jejichž svazek přetrval 70, 60 či 50 let. Strhla se mela, proč se zabýváte takovým směšným nesmyslem.

Onu melu vůbec nechápu. Vždyť už po celé generace navštěvují starostové ve svých obcích devadesátileté i starší dědečky a babičky a blahopřejí jím k diamantové svatbě. Někde uspořádají malý obřad ve formě „opakovaného slibu“, někdy přinesou malé dárky, dítko zazpívá písničku, je to krásná a dojemná tradice, které se zúčastňují i příbuzní a blízcí. Musí se vylít tolik agrese a sprostoty v reakci na podporu tak milé věci? To nechápu.

Dobře, ale proč téhle komunální tradici propůjčoval oficiální celostátní parlamentní půdu?

Protože podle mého názoru manželství a rodina potřebují podporu z nejvyšších míst. Mnoho manželství se rozvádí, hodně dětí vyrůstá v neúplných rodinách či u nesezdaných párů. Jsem si jista, že je dobré ocenit ty, kteří si po celých těch mnoho desítek let byli oporou, přečkali mnohé krize, stáli při sobě v dobrém i zlém, tolerovali se i si pomáhali. Vydržet spolu skoro celý život, to už chce hodně lásky a pevnosti. Ať společnost ví, že si tito naši nejstarší sousedé a spoluobčané zaslouží být příkladem, zaslouží se úctu a oficiální uznání.

Padly námitky, proč neoceňovat i jiné podoby vztahů, než je manželství.

A to má být námitka vůči komu? Pokud někdo kolem sebe vidí zástupy nedoceněných stoletých staříků, kteří třeba v podobě trojice kamarádek spolu žijí 70 let, nebo otců se syny, co jsou spolu 70 let, nebo pětice štamgastů vesnické hospody, která se ve stejné sestavě schází přes 70 let, měl s nápadem ocenit je přijít kdykoli dřív. Já takové zástupy neznám a ani nemyslím, že jejich vztahy jsou někde na radnici dávno oceňovány. Přicházím s touto konkrétní iniciativou, mohu se opřít o obecní tradici a praxi a vím, že vydržet v manželství je velkým příkladem pro děti i okolí. Proto přicházím já právě s touto iniciativou. Nepamatuji jiné s jiným zaměřením. Snad Zlatý míč pro fotbalistu roku. Tam ale zase nemají šanci třeba šachisti.

Vy si nic neděláte z toho mediálního zesměšňování, které váš nápad od zveřejnění provází?

Víte, jsem rodinná advokátka 35 let. Manželství je mou odborností. Mou kanceláří prošlo 7500 párů, kterým se manželství nepovedlo. A věřte mi, že všichni rozvod považovali za své osobní selhání. Všichni snoubenci doufají, že jejich vztah vydrží již navždy. Je to cíl, o kterém mnoho lidí sní a každý den usiluje. O něm jsou pohádky, filmy, knihy. Ne každému se podaří dosáhnut tohoto cíle a vedle svého manžela či manželky zestárnout, ale kladné vzory potřebuje každá společnost. Třeba i proto, aby ostatní viděli, že tohoto snu, tohoto cíle je možno dosáhnout – i dnes, v této podivné, zvrácené době. Ba dokonce právě proto.

Kdo bude laureáta na plakety vybírat?

Musíme vycházet z obcí. Navštívila jsem v posledním měsíci osm obecních úřadů a všude byli nápadem nadšeni, chlubili se zápisy v kronikách a fotografiemi. Takže si myslím, že ověřené návrhy mají vycházet od starostů a z radnic. Ti totiž o mnohaletých dobrých manželstvích vědí. Už dnes mi starostové, spolky i jednotlivci píšou o příkladech a lidech hodných našeho ocenění. Nicméně podvýbor pro rodinu se poprvé sejde teprve 23. listopadu. Posměváčkové a vševědové nechť tedy počkají na oficiální výstup a přestanou se předhánět ve spekulacích. Nic totiž nevědí a jen ubližují. Pošpinit hezkou myšlenku je velmi jednoduché. Nechť sami předvedou, co dobrého pro svět udělali sami.

Rozhovor se senátorkou Kovářovou zveřejnily Parlamentní listy