Po každém smažení řízků nám zůstane na pánvi olej, co by se správně neměl vylévat do záchodové mísy.

Neboť ten může ještě dojít uplatnění. Dají se z něj vyrobit biopaliva, tedy i pohonné hmoty, na které dnes už leckde jezdí traktory a nákladní auta. Ale vyrábět se tak dají i Sustainable Aviation Fuels (SAF), tedy „udržitelná letecká paliva“. Při jejich komerční výrobě najdou uplatnění hydrozpracované estery a mastné kyseliny (HEFA), tedy použité kuchyňské oleje, odpadní oleje a různé tuky. Jenomže leteckého biopaliva ani při nejlepší vůli není možné vyprodukovat tolik, aby na něj všichni mohli létat do dalekých krajů, jelikož k tomu se výrobcům SAF nedostává potřebného množství surovin. Ovšem v případě biopaliv nikdy neříkej nikdy, jak praví klasik, neboť v oblasti využívání biologických zdrojů se můžeme od strážců klimatu dočkat nečekaných, pro leckoho šokujících zvratů.

Jako v případě britské společnosti Firefly (v překladu Světluška), se sídlem v hrabství Gloucestershire, jejíž inovativní palivo má rapidně snížit uhlíkovou stopu letecké dopravy. Firefly s podporou maďarské letecké společnosti Wizz Air údajně spěje rychlým tempem ke komerční výrobě tohoto nového paliva v Anglii, přičemž po světě už jedná o možnostech výroby všude tam, kde jsou ekologické spolky a environmentální hnutí‎ toho názoru, že právě tohle biopalivo je skvělým prostředkem k dekarbonizaci letectví. Neboť palivo bylo nezávisle testováno laboratořemi ve Spojeném království, EU a Spojených státech, kdy analýzy měly dokládat, že emise uhlíku u této kapalné látky jsou mnohem nižší než u standardního, fosilního tryskového paliva. Pročež s podporou partnerů, co ve změnách klimatu vidí úžasné obchodní příležitosti, Firefly hodlá po světě budovat „rafinérie plné velikosti“ a stát se tak součástí „radikální transformace letectví“. Ale čímpak to je, že tohle revoluční palivo v řadách laické veřejnosti vyvolává bouře smíchu?

Nejspíše to bude tím, že k výrobě jejich udržitelného leteckého paliva společnost Firefly využívá lidské výkaly. Ne ovšem přímo výkaly samotné, co se díky výzkumu, financovanému vesmírnou agenturou NASA, mají recyklovat na syntetické potraviny, konzumované astronauty během dlouhých letů či v kolonii budované na Marsu. Oproti tomu se výroba paliva společnosti Firefly opírá o čistírenský kal, získaný z odpadních vod, kterých díky masivní urbanizaci ve světě neustále přibývá. Jimi využívaný proces by měl dezintegrovat složité organické molekuly v kalu a přeměnit je na kapalinu plnou uhlovodíků, tedy biosurovinu, která je základní složkou vlastní výroby SAF. Kdy je třeba na čistírenský kal nahlížet jako na uhlíkový odpad, kterého má lidstvo k dispozici obrovské množství, neboť uhlík na naší planetě představuje stavební kámen života a je obsažen prakticky ve všech živých organizmech.

My kdejaké organizmy jíme, potravu trávíme a produkujeme pak uhlíkový odpad ve formě kalu, obsaženého v odpadních vodách. Tedy dokud lidé, coby všežravci, budou používat toalety, takováhle surovina jim nikdy nedojde. A jak k tomu Jason Askey-Wood, jeden z šéfů společnosti Firefly říká: „Je toho spousta, je to všude na světě a v tuto chvíli pro to není žádné dobré využití“. Přičemž využití odpadních vod touto společností nejenže má snížit dopad leteckého provozu na životní prostředí, ale i podporovat globální biodiverzitu a veřejné zdraví. Ale pokud se někdo domnívá, že jsem si tohle všechno vymyslel, že si jen dělám ze čtenářů legraci, nechť nahlédne na stránky britské Světlušky, kde najde podrobnosti jejich zelené koncepce s řadou odkazů, ale i kontakt pro případné dotazy: https://flyfirefly.uk/what-how/

Inu, jedno naše staré přísloví říká, že v reálném světě nikdo bič z lejna neuplete. Pokud však někdo nevěří tomu, že na zpracovaná lejna můžou v zelených vizích stroje těžší vzduchu létat, pak se hrubě mýlí.

Zde video dokument o změnách klimatu s českými titulky: