Slov, která časem změní svůj význam, existuje více. Třeba přehršel. Jsou i slova nesmyslná, jako předpřipravit, či odignorovat, ale jsou také slova ukradená, jako se to stalo slovu ambiciózní.

Když se o někom řekne, že je ambiciózní, nezní to obvykle úplně dobře. Neboť to znamená totéž, co ctižádostivý. Takový člověk má nejen velké cíle, ale také ví, jak jich dosáhnout i za cenu, že se nebude vždy zatěžovat pravidly. Nechá se třeba klidně někým protežovat, aby své ambice naplnil. Nedá se však zároveň automaticky říct, že každý ambiciózní člověk je nutně charakterový mrzák, či jiný duševní pokřivenec. Ale šance na to je tak nějak větší. Asi proto se o ambicích mluvilo vždycky méně, než o cílech a metách.

Což ovšem platilo jen do nástupu zelených politiků a aktivistů do unijních institucí. Takže nejpozději od nástupu zelené Ursuly von der Leyen do čela jí sestavené minulé zelené Evropské komise se ambice a především slovo ambiciózní dostalo na čelné příčky hitparád politických slov. A od té doby to s ním jde z kopce.

Tím, že se tohle slovo stalo nezbytnou součástí jakéhokoli politického vystoupení na téma „záchrany“ klimatu, Green Dealu a čehokoli s tím nějak souvisejícího, se začal měnit význam slova. Začalo se z něj stávat oborové klišé. Oborové proto, že třeba ve vyjádřeních na téma podpory ukrajinského boje proti ruskému agresorovi, se o ambicích EU obvykle nemluví. Možná proto, že plnění či neplnění takových ambicí by bylo až příliš konkrétní a viditelné? Vyloučit to nelze, protože tragické dopady ambicí unie v oblasti klimatu se přeci jen projevují pomaleji, než tragické dopady toho, že napadený stát není EU schopna podporovat tak, aby měl šanci se opravdu ubránit. A tak se o „potřebě naplňování klimatických ambicí“ mluví daleko snadněji, než je tomu u dělostřelecké munice, kterou 50 tisíc bruselských úředníků, včetně eurokomisařů, neumí sehnat. I když je unie slíbila dodat. V každém případě, klimatické ambice zelených unijních komisařů a europoslanců trvají.

Jen význam toho slova už dávno neoznačuje jen snahu dosáhnout veřejně deklarovaného cíle. Znamená současně snahu zničit v prostoru EU něco fungujícího. Protože právě to klimatické ambice znamenají. To je jejich nepřiznaná ctižádost. Energetika a pravda je první na „forhontě“, následuje vytápění budov, doprava, zemědělství, životní úroveň, automobilový průmysl…a na konec přijde na řadu naše svoboda.

S ambicemi, je to jako s nebohou nebeskou duhou. Tu si za svou z ničeho nic uzmuli aktivisté sexuálních menšin. A uzmuli jí tak dětským knížkám a filmům. Slovo ambice si přivlastnila zelená politická garnitura, jež pod pláštíkem neproveditelné „záchrany klimatu“ postupně, ale rychle, demontuje veškerou konkurenceschopnost a bohatství států v EU, čím slouží pouze ambicím Ruska a Číny. Dá se s tím ještě něco dělat? Dá. Pořád se dá vrátit od nesmyslných ambicí k realismu. Jen to už konečně musí začít říkat i všichni ti, kteří si to zatím jen myslí!